Podkožní senzory pro diabetiky značí průlom v léčbě

Čeští diabetici 1. typu se dočkali revoluční novinky. Jde o podkožní glykemické senzory. Ty nepřetržitě sledují hladinu cukru v těle. V případě výchylky vibrují, propojit se dají i s mobilními telefony. Senzory hradí zdravotní pojišťovny.

„Metabolismus i diabetologie je přední téma III. Interní kliniky. Řešíme nejtěžší úkoly současné medicíny, a to se těžko plní. Ale v tomto případě máme přelomové výsledky. Takže máme radost, protože posouvat medicínu dopředu je smyslem naší nemocnice,“ říká ředitel Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] v Praze David Feltl.

Diabetes v ČR trápí skoro milion lidí. A bude hůř

A nutno dodat, že celkem oprávněně. Zavedení implantabilních glykemických senzorů, za kterým stojí právě lidé z VFN, je v léčbě cukrovky obrovský posun. Po objevení inzulínu a zavedení glukometrů v sedmdesátých letech se může jednat o třetí historický milník. VFN je přitom jedno z prvních pracovišť v Evropě a vůbec první v České republice, které pacientům nabízí podkožní senzory pro diabetiky.

Podkožní senzory pro diabetiky jsou přelomové

„Implantabilní glykemické senzory výrazně zdokonalují léčbu pacientů s diabetem prvního typu. A nelze vyloučit, že se v budoucnu nebude tato novinka týkat i pacientů s diabetem druhého typu,“ tvrdí člen výboru České diabetologické společnosti, diabetolog III. Interní kliniky VFN a 1. lékařské fakulty UK v Praze Jan Šoupal.

Podle něj i výsledků studie není pro úspěch léčby diabetu prvního typu rozhodující metoda aplikace inzulínu, ale především způsob monitorace glukózy v těle pacienta. Nové senzory na rozdíl od glukometru kontrolují hodnoty glykémie nepřetržitě. A díky integrovaným vibračním alarmům varují pacienta před blížící se hypoglykémií nebo hyperglykémií.

„Diabetes prvního stupně se musí řešit jenom inzulínem. To je jediná možná léčba. A jde o velmi labilní onemocnění. To znamená, že se může jevit jako velmi uspokojivé a náhle se změní ve velmi špatný stav. Základem úspěšné léčby je proto aplikace inzulínu přesně stanovenými dávkami,“ vysvětluje proč jsou podkožní glykemické senzory tak velkým přínosem pro diabetologii Jan Šoupal.

Senzory pro diabetiky se vkládají beze stehu

Podkožní glykemický senzor je zhruba 1 cm dlouhý a zhruba 3 mm široký. Pomocí speciálních vodičů se implantuje do podkoží. Implantace trvá zhruba 20 minut a provádí se v lokální anestezii. Jde o miniinvazivní výkon, při kterém není třeba vysazovat léky například na ředění krve aj.

Lékař provádí implantaci speciálním zavaděčem senzoru. Nejprve provede drobný řez, do kterého zavaděčem senzor vloží. Ranka se poté zalepí speciálními páskami, proto není obvykle nutný ani steh, nebo maximálně jeden.Po šesti měsících od zavedení podkožního senzoru přichází pacient na kontrolu. V tu dobu už je na místě pouze velmi drobná jizvička.

Pacient podle potřeby k rameni přikládá vnější část senzoru, která funguje jako malý vysílač a vypadá spíše jako čtvercová náplast. Místo si tak může pohodlně promasírovat nebo omýt. Kdykoliv si jej může znovu na kůži přiložit a zjistit svůj aktuální zdravotní stav.

Klinická studie COMISAIR

Českým pacientům pomohla k možnosti získat podkožní senzory úspěšná klinická studie COMISAIR. V ní lékaři z VFN porovnávali právě efektivitu glykemických senzorů u pacientů s inzulínovou pumpou a inzulínovými pery. A závěr je následující.

„Podkožní glykemické senzory znamenají o 50 procent nižší riziko komplikací. Výsledky studie otiskl i jeden z nejprestižnějších amerických časopisů z oboru diabetologie,“ shrnuje Jan Šoupal.

Jeho slova dokládají i data z českého registru dětských pacientů s diabetem. Podle nich došlo po zavedení senzorů k meziročnímu poklesu předpisu pump o zhruba třicet procent.

Ale upřesněme to. Lékaři ve studii od roku 2013 u pacientů porovnávali kombinace senzorů, glukometrů, inzulinových per a pump. Pacienti s glukometry se příliš nezlepšili bez ohledu na to, zda měli pro aplikaci inzulinu pero nebo pumpu. Naopak lepší výsledky ukázaly obě skupiny pacientů se senzory. Senzory dříve lékaři doporučovali většinou pacientům s inzulinovou pumpou. Nově ji nabízejí i těm, kteří z různých důvodů raději využívají pera.

Nevýhodou běžných senzorů je, že musejí být částečně fixovány na kůži a koncentraci glukózy v podkoží měří jen jeden až dva týdny. Pak je nutná výměna. Oproti tomu nové dlouhodobé senzory vyžadující výměnu až po šesti měsících. Jsou implantované pod kůži a připojí se k nim miniaturní vysílačka, která přenáší údaje do mobilního telefonu pacienta.

Senzory jsou v plné úhradě

Dlouholetá studie zvýšila prestiž českých lékařů. Díky ní se česká diabetologie dostala do povědomí i v zahraničí. Nezpochybnitelné výsledky byly i důvod, proč se úhrada glykemických podkožních senzorů dostala do plné úhrady [od 1. 12. 2019] od zdravotních pojišťoven.

„Pan doktor Jan Šoupal je expert světového formátu! A výsledky jeho studie byly i hlavním argumentem, proč se nám předloni společně podařilo dostat senzory do plné úhrady pro velké množství pacientů,“ říká Jakub Král ze společnosti Porta Medica, který se podílel na legislativních změnách v systému úhrad zdravotnických pomůcek.

Cukrovka neboli diabetes prvního typu je autoimunitní onemocnění. V těle pacienta dochází k chybné reakci imunitního systému a produkce inzulínu v těle nemocného je zničena. V České republice žije zhruba 60 tisíc nemocných diabetem prvního typu a jejich počet každoročně mírně stoupá. Navíc lékaři ji u nich často diagnostikují už v dětství.

Veronika Táchová