Infekční nemoci jsou stále aktuální hrozbou pro naši společnost. To potvrzují i čísla z naší novodobé historie, kdy neznámé zmutované chřipkové viry usmrtily miliony lidí po celém světě. A i přes objev dezinfekce, penicilínu, možnosti očkování přicházejí stále nové chřipkové viry, proti nimž je lidský organismus často zcela bezmocný.
Největší škody na zdraví a životech lidí způsobuje chřipkový vir typu A. Příčina je, že má vysokou mutagenitu a možnost rekombinace. Dokáže tak vytvořit neznámý a odlišný virus se zcela novými vlastnostmi a schopnostmi. Lidé proti takovým virům pak nemají dostatečnou imunitu a virus se rychle šíří dál.
Chřipkové viry typu A jsou klasifikovány podle virových obalových glykoproteinů – hemaglutininu [zkratka HA nebo H] a neuraminidázy [zkratka NA nebo N], jež jsou základem pro životní cyklus viru. Dnes jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A, variace H1N1 a H3N2.
Dalšími chřipkovými typy jsou ještě typ B, tím se infikují většinou lidé [výjimečně některé druhy zvířat] a typ C, jímž se mohou infikovat lidé a prasata. Chřipkové viry typu B a C mají nízkou schopnost mutace a rekombinace, proto je míra onemocnění u lidí těmito chřipkovými viry spíše nízká.
Co byla Španělská chřipka
Až sto milionů životů po celém světě si vyžádala v minulém století pandemie Španělské chřipky. Ta se začala šířit na jaře 1918. I tuto pandemii v novodobých dějinách vyvolal nový subtyp chřipkového viru typu A. Proti němu nebyl tehdejší lidský organismus dost imunní.
Původ zrodu této chřipkové pandemie není znám a název Španělská chřipka určitě neznamená, že se nový subtyp viru chřipky objevil nebo zrodil právě ve Španělsku. Jde spíše o to, že právě z Pyrenejského poloostrova přicházely první zprávy o tisících obětech této nemoci. K dalším silně postiženým zemím patřila Itálie, v létě roku 1918 se přidala Velká Británie a další země.
Na přelomu roku už chřipka zabíjela desítky tisíc nemocných v Tichomoří, Číně a dalších zemích v Asii. V polovině roku 1919 se virus rozšířil na území Spojených států, kde tamní lidé na nový subtyp reagovali ještě hůře než v Evropě a úmrtnost tam byla až desetkrát vyšší. Španělská chřipka zasáhla i do území Ruska, odkud však nejsou dostatečné informace o počtech nakažených a zemřelých osob.
Španělská chřipka na našem území
Na naše území se virus španělské chřipky dostal pravděpodobně na podzim roku 1918. Tedy v době, kdy český lid oslavoval konec první světové války a vznik prvního samostatného Československého státu. Historické dokumenty uvádějí dokonce první oběť zákeřného viru. Podle tehdejšího Prager Tageblatt ze dne 12. 9. 1918 jím byl koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova. Ten zemřel na komplikující pneumonii ve věku 25 let.
V následujících týdnech už umíraly na chřipku tisíce nemocných na celém území nově vznikajícího státu – Československa. Španělská chřipka už ale v tu dobu zasahovala celý svět. Kvůli jejímu rychlému přenosu se během velmi krátké doby rozšířila do všech koutů země. A její následky byly děsivé. Na nákazu zemřel každý desátý nemocný. Virus chřipky zabíjel děti, těhotné ženy, staré lidi, ale stejně tak mladé, zdravé osoby.
Španělská chřipka naživo
„Zcela náhle a neobyčejně prudce s třesavkou vystoupí horečka. Nemocný se cítí zchvácen těžkou chabostí, a za pár hodin se mu zužují prsa. Krátí dech. Kašle a vykašlává hnisavé sputum. Je zprvu rozpálen, brzo však se jeho barva mění modráním rtů a bledostí obličeje smíšenou s promodralostí. V nejprudších případech přímo lapá po vzduchu,“ popisuje nástup chřipky v prvním díle Nemoci infekční a parasitární ve své knize Pathologie a therapie nemocí vnitřních český lékař a významný internista Josef Pelnář [1872 – 1964].
Nemocný má podle něj velmi rychlý tep. Koupe se v potu, málo močí a ztrácí chuť k jídlu. Podaný nápoj pro dušnost nemůže polykat.
„Objektivně má všude po plicích pískoty a vrzoty. Někde, zvláště na spodině dolních laloků i vlhké rachoty, které splývají v jednotný šelest, žádné ztemnění, spíše hypersonorní poklep roztažených plic. Tento stav trval v nezmenšené krutosti mnoho hodin, několik dní,“ upřesňuje.
Umíraly i těhotné ženy
Josef Pelnář ve své knize upozorňuje i na to, že nepomáhalo žádné antipyreticum, kardiacum ani žádné analepticum. Podle něj šlo o nezapomenutelný obraz, když nemocný všecek lividní, lapaje po vzduchu násilnými inspiracemi, koupaje se v studeném potu, s rychlým, takřka mizejícím tepem, při jasném vědomí pozoroval všecko marné úsilí lékařů pomoci mu.
„Slovy dušností přerývanými a ustrašeným pohledem nám projevoval své cítění, že není vyváznutí, a najednou se zhroutil s oedemovou zpěněnou tekutinou v ústech a umíral,“ dodává.
Tehdy tato prudká asfyktická pneumonie končila v 85 procent smrtí už po 18 hodinách. A to druhý, třetí, nejdéle šestý den. Problém byl, že na rozdíl od předcházejících pneumonií zchvacovala mladé silné lidi v plném zdraví. Nápadně také těhotné mladé ženy, ale podle tehdejších informací nebyla nijak zvlášť nebezpečná starcům, neduživcům a souchotinářům.
Nejen Španělská chřipka
Španělská chřipka ale není jediným příkladem toho, co dokáže neznámý virus chřipky. Další epidemie 20. století, které vyvolal chřipkový virus typu A byly Asijská chřipka v letech 1957-1958, Hongkongská chřipka v letech 1968 až 1969 a v roce 2009 Mexická chřipka známá také jako prasečí chřipka. V nedávné době [2017] se i na území České republiky objevil nebezpečný virus ptačí chřipky.
Ta se ostatně znovu vrátila. Státní veterinární správa dnes [17. 1.] potvrdila ohnisko nákazy u malochovu drůbeže v obci Štěpánov nad Svratkou na Žďársku v Kraji Vysočina. Nákazu do chovu zřejmě zavlekli volně žijící vodní ptáci. Ptačí chřipka se tak do Česka vrátila po třech letech. Jde o vysoce patogenní subtyp H5N8 smrtelný pro ptáky, přenos na člověka nebyl dosud zaznamenán.
Obecně platí, že chřipkové viry způsobují v populaci pravidelné sezónní epidemie. Ty většinou trvají od poloviny listopadu do konce března následujícího roku. Proti sezónní chřipce se mohou lidé nechat každoročně očkovat. Očkovací látka se pro každou sezonu mění kvůli měnícím se podtypům chřipkového viru. Vakcinace ochrání lidský organismus zhruba ze 70ti procent. Sezónní chřipka se šíří hlavně kapénkovou infekcí, tedy kašlem, kýcháním, anebo nepřímo respiračními sekrety na rukou, kapesnících a jiných předmětech.
Veronika Táchová
