HCV přichází z východu, říká Jan Šperl z IKEMu

V ČR žije desítky tisíc lidí s virem hepatitidy C [HCV], aniž by o tom věděly. „Léčil jsem i pacienty, kteří HCV získali tak, že pomáhali při záchraně zraněného člověka. A to byl uživatel drog. Neměli rukavice a zinfikovali se,“ říká Jan Šperl z Kliniky hepatogastroenterologie Institutu klinické a experimentální medicíny [IKEM].

Podle odhadů je virem hepatitidy C v ČR infikováno cca 40 tisíc osob. Z nich je osm tisíc ohroženo vznikem cirhózy jater. K infikování stačí málo. Může to být ojedinělá zkušenost s drogou, důsledky nevázaného večírku, amatérské tetování nebo krevní transfúze.

• Více: HCV infekce ohrožuje i lidi, u nichž by to málokdo čekal

Jan Šperl říká, že v současnosti je léčba hepatitidy C, která trvá osm až dvanáct týdnů, velmi úspěšná. Na rozdíl od předešlé léčby interferonem nemá žádné vedlejší účinky. Navíc je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

„Problém ale je, jak přimět osoby v riziku k testování na HCV. Celá věc je o to složitější, že osoby v riziku jsou časo i lidé, kteří mnohdy vůbec netuší, že by mohli být infikovaní,“ říká v rozhovoru pro Zdravezpravy.cz vědecký sekretář České hepatologické společnosti [ČHS] ČLS JEP a zástupce přednosty Kliniky hepatogastroenterologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

Kam mají směřovat první kroky toho, kdo má podezření na to, že má hepatitidu C?

První možnost je navštívit praktického lékaře. Druhá je navštívit infekční kliniku. Třetí je zajít do jednoho z center ustanovených pro léčbu hepatitidy C. I tam je možné testování provést. Zjednodušeně řečeno, pokud člověk chce, tak se k testování určitě někde dostane.

Není lepší jít rovnou do specializovaného centra?

Člověk má začít tím, co je nejblíže. A nejblíže je obvykle praktický lékař nebo infekční oddělení. Ale také to není tak, že bychom v centrech pouze přijímali pacienty k léčbě. Také k nám občas někdo přijde i s tím, že si před dvaceti lety píchnul drogu a požaduje se nechat otestovat na HCV.

Mají testování na HCV hrazeno všichni pojištěnci, kteří o něj projeví zájem?

To je právě ten problém. Testování není zatím doporučeno v závazné vyhlášce. Je to pouze odborné doporučení pro praktické lékaře, aby testovali.

To znamená, že testování je hrazeno, ale není zaručeno, že praktik zájemce o test na HCV skutečně otestuje?

V tuto chvíli ho nemusí vyslyšet, protože to zatím není obsaženo v závazné vyhlášce. Praktiční lékaři musejí brát i ohled na svojí ekonomickou situaci. Na své limity laboratorních vyšetření. Může se zrovna stát, že je překračují, a proto testování neprovedou.

Tedy je na prvním místě všechno jiné než pacient?

Pracujeme na tom, aby to tak nebylo. Pan profesor Petr Urbánek je autorem takzvaně komplexního doporučeného postupu pro diagnostiku a léčbu hepatitidy C. Ten by měl vejít v platnost někdy na začátku příštího roku. A pak se rozjedou jednání o této věci.

Než se jednání rozjede, co má dělat pacient, když ho praktik odmítne?

Pak je dobře, když se lékař s pacientem dohodne, aby přišel další rok nebo navštívil jiné zařízení. Já si myslím, že většina praktických lékařů jsou jaksi lidé chytří a osvícení a určitě nikoho zbytečně neodmítnou. Ale může se stát, že tady nějaká překážka bude.

Jaká třeba?

Já jsem se setkal zcela výjimečně s tím, že pacient řekl, že mu testování bylo odmítnuto. To v případě, že vysvětlil, proč ho chce. Je důležité, aby pacient dokázal vysvětlit ten rizikový faktor. Například, že si píchl drogu. Má tetování, které si udělal někde pokoutně s kamarády. Měl rizikový pohlavní styk. Musí uvést ten rizikový faktor.

Co nopak už není rizikový faktor?

Myslím si, že u tohoto testování může být problém, když zájemce jako důvod například uvede, že se cítí být unavený. Takových lidí bude nepochybně mnoho. A to by opravdu toho praktického lékaře zatížilo.

Kolik stojí léčba

V čem se liší poskytovaná zdravotní péče specializovaného centra na HCV od péče na klinice infekčních nemocí?

V přístupu k lékům. Léky přímo na HCV jsou ve zvláštním režimu úhrady. Jedná se o zvlášť účtované léčivé přípravky, které se nedají psát na recept. To znamená, že se vydávají pouze v nemocnicích, kde jsou specializovaná centra.

Kolik zhruba stojí léčba infikované osoby?

Pouze léky vyjdou ve většině případů na zhruba 500 tisíc korun za osm až dvanáct týdnů. Léků je několik. Pojišťovny se postaraly o to, aby byla cena za ně sjednocena.

To je dost peněz…

Cena odpovídá tomu, jaké náklady i následky jsou spojeny s neléčením. Pojišťovny jistě zaměstnávají schopné ekonomy, kteří dokáží spočítat, že léčba je výhodná i pro ně. Například cena za transplantaci jater je mnohonásobně vyšší. A pokud se někdo odtransplantuje pro hepatitidu C, tak musí mít léčbu i po té transplantaci. Ta je v každém případě dvanáct týdnů, někdy i déle. A to už mluvíme o milionech nebo i desítkách milionů korun za jednoho pacienta.

Nejenom narkomani

Mnohé napadne, že tyto peníze se platí i těm, kteří v minulosti užívali drogy, tedy narkomanům, kteří si vědomě ničili zdraví. Jaký na to máte náhled?

Právě, že to tak není. Bývalí narkomani se dnes léčí, protože oni jsou daleko vyšší riziko, že to na někoho dalšího přenesou. Problém je v běžné populaci, kde může být absolutní počet těch infikovaných ještě vyšší než uživatelů drog. Já jsem například léčil pacienty, kteří hepatitidu C získali tak, že pomáhali při záchraně zraněného člověka. A on to byl uživatel drog. Neměli rukavice a zinfikovali se.

Narkomani jsou tedy podchyceni, ale ne běžná populace?

Ano. Budeme rádi, pokud se za pomoci praktických lékařů a dalších osob rozšíří to testování do běžné populace a budeme léčit pacienty v běžné populaci. My chceme, aby tu infekci neměli, aby to dále nešířili.

Zůstaňme ještě u narkomanů. Nemáte problém léčit drogově závislé lidi?

Víte, většina léčených pacientů s drogovou historií jsou lidé, kteří se toho chtějí zbavit. A mají zájem se vrátit zpátky do společnosti.

Péče o narkomany

Znamená to, že jsou pacienti v léčbě ukáznění?

Například ti, co přijdou a chtějí se léčit, se účastní programu výměny jehel a stříkaček. Takže to riziko infekce je opravdu minimální.

Co si myslíte o zprávách, že některá nízkoprahová centra budou muset omezit provoz kvůli nižším příspěvkům? Některá, že dokonce zavřou?

Nejsem schopen říci, kolik pacientů postihne třeba zrušení jednoho nízkoprahového centra. Jisté je, že program výměny stříkaček a kontaktní centra jsou velmi důležitým bodem v péči o tyto pacienty.

Je z hlediska léčby problém, když si narkomani neplatí zdravotní pojištění?

Pro nás je podstatné, aby ti lidé měli platné zdravotní pojištění. A to, kolik mají zaplaceno a kolik mají dluh, řeší zdravotní pojišťovna. Má-li pacient platnou průkazku zdravotního pojištěnce, tak my ho léčíme. O tom, jestli má dluh, my se vůbec nedozvíme. Na rozdíl třeba od jiných států. A to si s tím člověkem pak řeší pojišťovna.

HCV stále přichází spolu s drogami

Když pomineme narkomany, kdo jsou, jak říkáte vy, osoby v riziku z hlediska HCV?

Jako příklad uvedu skupiny, kde jsme pacienty s HCV identifikovali. Je to skupina pacientů na hemodialýze, skupina pacientů po transplantaci, kteří jsou všichni v evidenci nějaké nemocnice. Dobrá zpráva je, že všichni jsou úspěšně doléčeni.

Mají u nás na výskyt a šíření HCV vliv cizinci?

My jsme si vždycky mysleli, že to půjde od západu. Ale zdá se, že ta infekce přichází z východu. Nikoliv ze Slovenska, ale přichází z oblasti Ostravy, Opavy.

Nákaza HCV virem do České republiky přišla od polských hranic?

Ano. Poté, co se otevřeli hranice, tak ve většině České republiky byli pacienti infikováni genotypem 1b. Ten genotyp 3, který tady dnes převažuje a převažuje u uživatelů drog, tady nebyl. A najednou začal přicházet ten genotyp 3 z Opavska. Kolega z Opavy často referoval o tom, že má hodně těch genotypů 3, které se pak následně rozlily po celé republice. Nesouvisí to s cizinci, ale souvisí to s tou cestou drog.

Veronika Táchová

—

Doc. MUDr. Jan Šperl, CSc. je zástupce přednosty pro výzkum a výuku Kliniky hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze. Jan Šperl promoval v roce 1988 na Fakultě všeobecného lékařství v Praze. Tam i nastoupil jako vědecký aspirant na I. Interní kliniku, kde později pracoval i jako sekundární lékař. V roce 1995 spolu se zahájením programu transplantace jater přešel do Institutu klinické a experimentální medicíny [IKEM] v Praze. V IKEMu Jan Šperl pracoval jako vedoucí lůžkového oddělení Kliniky hepatogastroenterologie a nyní jako zástupce přednosty kliniky. Postupně složil atestace z interního lékařství I a II a z gastroenterologie. V roce 2001 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Porfyriny u chronického selhání ledvin“. V roce 2018 se Jan Šperl habilitoval na 1. LF UK v Praze v oboru vnitřní lékařství prací „Léčba virových hepatitid u imunosuprimovaných pacientů“. Jeho klinická práce je zaměřena na léčbu virových hepatitid a na práci v rámci hepatologické části programu transplantace jater.