„Náš cíl je udělat maximum, abychom ochránili mozek a míchu. V momentě, kdy už jsou nervová vlákna zničena, tak zatím léčbu nemáme,“ říká na téma léčby roztroušené sklerózy Dana Horáková, zástupkyně vedoucí lékařky Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN.
Jak zlepšila biologická léčba prognózu pacientů trpících roztroušenou sklerózou?
Bez léčby je vysoká pravděpodobnost, že se podstatná část pacientů po deseti až 20 letech trvání nemoci, většinou ve věku okolo 45 let, stane významně invalidní. Máme dostatek dat, které to potvrzují. A je zde stále mnoho lékařů a pacientů, kteří si pamatují přirozený průběh nemoci, když ještě žádná léčba nebyla.
Jde roztroušenou sklerózu vyléčit, opravit nervová vlákna?
Nemoc zatím neumíme vyléčit, umíme ji ale léčit. Zásadní je nasadit léky včas a zabránit zánětlivému procesu v ničení dalších nervových buněk. Ochránit nervová vlákna. Bohužel nemoc je velmi variabilní a odpovídavost pacientů různá. Proto po nasazení léčby musí následovat pečlivý, celoživotní monitoring, kde při každé návštěvě vyhodnocujeme efekt a bezpečnost léčby. Moderní léky jsou velmi efektivní. Současně chci ale zdůraznit, že to není jen o lécích.
O čem dalším to je?
Od počátku sledování je třeba klást důraz na zdravý životní styl. Není možné, aby společnost platila velice drahou léčbu osobě, která si jinak systematicky ničí svoje zdraví.
Co jsou podmínky úspěšné léčby moderními léky?
Léky nebudou nikdy fungovat, pokud je pacient nebude brát. Pacient musí pochopit podstatu léčby, což je prevence. Naš cíl je udělat maximum, abychom ochránili mozek a míchu. V momentě, kdy už jsou nervové buňky zničeny, tak zatím léčbu nemáme.
Jak vybíráte správné léky?
Výběr preparátů je vždy individuální. Je potřeba ušít léčbu takzvaně na míru. Zohledňujeme plánované těhotenství, další nemoci. Ale i již zmíněný životní styl pacienta. A samozřejmě, že dalším faktorem je cena. A zde, musím říci, že jsme stále omezováni úhradovými kritérii, které často neodpovídají aktuálním medicínským potřebám.
Co je za problém?
Teď používáme léky vyšší účinnosti pouze ve 33 procentech. V těch zbývajících s účinností nižší. Tento poměr bychom potřebovali otočit. Na vině jsou úspory, ale tady ty úspory nehrají roli. Nedává smysl, abychom pacientovi dávali lék, který nefunguje. Ty náklady jsou naopak ještě vyšší.
Jak vypadá první kontakt pacienta s léčbou?
Co se týče první kontaktu, problém trochu je, že v nemocnicích máme přístroje, ale kapacity lékařů jsou napjaté. V momentě, kdy se pacient dostane do specializovaného centra, zahajuje se léčba léky první volby. Ty pacient dostane okamžitě. V tom není problém. To funguje. Problém ale máme s výběrem léků při eskalaci nemoci. Lepší se to, ale velice pomalu.
V čem je problém?
Potřebovali bychom pracovat s dalšími léky. Už kvůli tomu, že pacienti reagují na různé léky různě. Zatímco třeba v USA nebo Austrálii pacientovi okamžitě dají na výběr, který lék je pro jeho léčbu nejlepší, u nás je přístup k té širší škále léků omezený.
–DNA–
