Telemedicína je i v Česku rychlý nástupující obor. Její rozvoj ale brzdí skutečnost, že její služby nespadají do úhrad zdravotních pojišťoven. Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se však už nyní jedná o změně přístupu.
Podle odborníků by v Česku mohlo telemedicínu využívat až milion nemocných, zejména chronických pacientů. V Česku si lidé konzultace na dálku musí ale prozatím hradit sami. Případně jim je jako benefit nabízejí některé z menších zdravotních pojišťoven. Poradenství po telefonu nabízí například Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR [ZPMV ČR], Oborová zdravotní pojišťovna [OZP] nebo RBP [dříve Revírní bratrská pokladna].
Podle manažera Virtuální kliniky EUC Daniela Soukupa rozvoj telemedicíny v Česku brzdí fakt, že tuzemské zdravotní pojišťovny odmítají platit za zdravotní péči prostřednictvím videokonzultací, chatu nebo telefonátu. Podle dřívějšího vyjádření ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha [za ANO] Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR] s pojišťovnami už jedná o úhradě prvků telemedicíny.
Telemedicína je nástroj jak šetřit peníze
Podle lékaře a jednoho ze zakladatelů virtuální ordinace Ulekare.cz Tomáše Šebka spočívá jedna z velkých výhod telemedicíny a internetových ordinací v tom, že pacienti nechodí po lékařích, jak je napadne. Anebo podle toho, kdo je kam pošle. Po vyplnění podrobného dotazníku na internetu jsou nasměrováni k lékaři, kterým jim nejspíše pomůže.
„Odpadá to, co vidíme často v praxi. Lidé přijdou za praktickým lékařem, který na ně nemá pro jiné úkoly čas, často ani zájem se jim plně věnovat, protože pracuje na základě kapitační platby. Pacienta vyšetří narychlo, netrefí diagnózu, ale i tak ho pošle ke specialistovi,“ vysvětluje.
Dodává, že pacient až u specialisty zjistí, že je na špatné adrese. Jeho cesta po doktorech tak pokračuje do té doby, než se dostane k lékaři, který mu skutečně pomůže. Podle Tomáše Šebka praxe ukazuje, že tyto cesty jsou běžné až u třetiny pacientů.
„Další třetina pak hledá pomoc sice u správného specialisty z hlediska lékařského oboru, ale už ne u odborníka, který se specializuje na jeho problém,“ dodává.
Podle jeho názoru tuto zatěžující praxi pro pacienty, lékaře, ale i zdravotní pojišťovny řeší právě virtuální ambulance. Důvod je, že v nich pacient nejdříve v klidu vyplní podrobný dotazník. Po něm následuje telefonická nebo e-mailová komunikace s lékařem, a teprve pak je pacient odeslán ke správnému lékaři. A navíc ještě k lékaři, který je nejblíže.
Telemedicína je i v Česku doma
Podle Daniela Soukupa telemedicína je jednoznačný trend. České ordinace dle jeho slov ale začínají zavádět nejprve jednodušší prvky telemedicíny. Jako je základní poradna nebo objednávací systémy. EUC svou virtuální kliniku spustilo v polovině letošního července.
„Lékaři jsou zatím schopni poradit s několika desítkami témat, v příštím roce to bude až 90 procent problémů,“ říká Daniel Soukup.
Stejně jako Ulekare.cz pacient nejprve vyplní poměrně podrobný dotazník, z něhož se lékaři vytvoří souhrnná zpráva. Potom se s pacientem spojí lékař a do ordinace ho pozve zhruba ve 30 procentech případů.
„Když už budeme vědět, s čím pacient přichází, dokážeme se na něj připravit a práci zrychlit,“ vysvětluje Daniel Soukup.
Výhodou kontaktu s lékařem na dálku je podle něj možnost konzultace odkudkoliv. Tedy tam, kde je telefon nebo notebook připojený k internetu.
Výhoda je i v časové úspoře
Ve srovnání se skutečnou návštěvou ordinace je virtuální medicína i méně časově náročná. Lékaři může snižovat administrativu, protože hovor nebo e-mail či chat je automaticky uložen do zdravotní dokumentace. Nevýhodou může být počáteční nedůvěra pacientů i lékařů.
Podle Tomáše Šebka ovšem i tato nedůvěra časem zmizí. A důvod bude právě zmíněná časová úspora. Což mimo jiné znamená i finanční úsporu. Jako příklad uvádí firmy, které se stránkami Ulekare.cz spolupracují. Jednou z nich je třeba i ŠKODA AUTO. Pro ně je výhoda, stejně jako pro pacienty, že nikdo neztrácí čas s chozením po doktorech.
„Lze si i snadno představit speciální místnost přímo v areálu firmy, kde si zaměstnanec může připnout i několik typizovaných senzorů. Jako EKG, oční pozadí, hmotnost, teplota, vizualizace prostřednictvím kamery nebo bioelektrická impedance. To vše dá velice dobrý přehled o tom, jak na tom člověk je. Informace běží jednou dlouhou datovou větou k lékaři. Nikdo nemusí nikam chodit,“ vysvětluje.
Za služby si platí pacienti
Telemedicínu dnes v Česku nabízí nejenom EUC nebo portál uLékaře, ale i Doktorfone, MůjDoktor24 a další stále vznikají. Jejich služby stojí od několika desítek po zhruba 300 korun. A ani to není podle Lukáše Šebka problém. Naopak lidé se na „virtuální doktory“ obracejí zodpovědněji, než když je vše zcela zdarma.
„My řešíme přes 2 500 konzultací měsíčně v Čechách a na Slovensku. Máme ale za to, že náš potenciál je 25 000 konzultací měsíčně. Ostatně za dobu, co tuto službu nabízíme, máme celkově za sebou už 300 tisíc konzultací.
Ve Fakultní nemocnici Olomouc
Telemedicíně je v Česku oborem, kterému se systematicky věnují i státní zařízení. Fakultní nemocnice Olomouc provozuje Národní telemedicínské centrum, které se má do budoucna stát centrem elektronizace zdravotnictví v Česku.
Telemedicína se v jeho pojetí zaměřuje na předávání informací například o krevním tlaku či srdečním tepu mezi pacientem a lékařem pomocí telekomunikačních a informačních technologií. Používají se k tomu e-maily, mobilní aplikace a měřicí přístroje s bezdrátovým přenosem signálu. Díky tomu může lékař zjistit aktuální stav pacienta a na dálku mu poradit nebo poskytnout službu. Lékaři tak mohou sledovat například kardiaky a diabetiky.
–ČTK/RED–
