„My máme jen hlavu a máme lidi. Jediné, co dětský psychiatrický obor chce prosadit, je navýšení úhrad tak, aby dětský psychiatr nemusel dřít tak, že nemůže večer ani dýchat,“ říká dětský psychiatr Jaroslav Matýs.
O tom, že tuzemský psychiatrický obor potřebuje reformu se v Česku mluví roky. První kroky se začínají realizovat až letos. Jak na věc nahlíží předseda Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Asociace dětské a dorostové psychiatrie Jaroslav Matýs, říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz.
Jak vypadá reforma psychiatrické péče v praxi?
Na změnách pracujeme od roku 2013. Na reformě pracujeme ve svém volném čase o sobotách a nedělích. Projekty se stále připravují.
Psychiatrický obor a jeho reformu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch často zmiňuje jako to, co jde k dobru jeho působení na úřadu. Spolupracujete s ním?
Pan ministr vyslyšel naši žádost a začátkem roku zřídil samostatnou pracovní skupinu. Teď má konečně její složení smysl. Ve skupině jsou delegovaní pracovníci z odborné společnosti, praktici i další. A je to velice smysluplné a má to první výstup. Reálná práce na komplexním budováním psychiatrické péče běží podle mě necelý rok.
Mluvíte o projektech. Čeho se týkají?
Už v letošním roce budou vyhlášeny první výzvy pro ambulantní, lůžkovou i sociální sféru. A to vše pod garancí Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR]. Jsou připravené projekty přes norské fondy i přes EU. Vše je zprocesováno. Ale upřímně… Nevím, kolik lidí se do projektu podaří dostat…
Jak to myslíte?
Z pozice dětských psychiatrů a dětských psychiatrických sester nebudou lidi, co to budou chtít dělat. Největší problém vidím v personálním zajištění. Důvod je, že jsou přetížení. Celý obor je přetížený. Proto nebudou chtít na těchto projektech dělat.
Hlavní body reformy
V čem je hlavní podstata reformy psychiatrické péče?
Nejprve se musí dobudovat psychiatrická síť, a to lůžková i ambulantní. Problém ale je, že nejsou nástupci na primariát a nejsou ani zdravotní sestry v oboru. Některým oddělením hrozí i zavírání. Další věc, na kterou narážíme je, že nejsou vůbec vybudované návazné služby.
To znamená – nefunkční sociálně–zdravotní pomezí?
Ano. Reforma má směřovat k tomu, aby mělo duševně nemocné dítě oporu i v sociálních službách, ale i ve školství. Dále je potřeba zajistit záchyt krizových situací. To ještě, než dítě dorazí k nám do ordinace. U dítěte je důležité dokázat zachytit atypii v jeho chování. Někdo musí umět posoudit, jestli dítě skutečně vyžaduje pomoc od dětského psychiatra.
Dnes ale jsou přece děti frekventovaným tématem. Na prevenci v jejich případě míří mnoho projektů…
To, co dnes vidím, je hromada občanských sdružení a neziskovek, které tvrdí, že to umí. Ale nikde nemusí prokazovat vzdělání a programy. A už vůbec nevím o tom, že by se byly na dětské psychiatrii alespoň podívat. Některé služby jsou ne úplně korektní. Na druhou stranu jsou také dobré organizace. Ale systémově to není vůbec podchycené.
Konkrétní, ale anonymní příklad
Jakou odpovědnost mají tyto organizace?
Žádnou. Mám konkrétní příklad, který mohu anonymně sdělit. Někdo dal k soudu čestné prohlášení, že je ABA terapeut – student z Masarykovy Univerzity v Brně. A pracuje s dítětem a díky této intervenci pod supervizí dítě začíná mluvit. To je prostě lež.
Jak to?
Za prvé, jak může někdo deklarovat, že je ABA terapeut, když v České republice není žádný ABA terapeut. Jsou pouze dva certifikovaní. Jak může někdo pracovat s dítětem bez odpovědného vzdělání a zkušenosti. A ještě za to chce peníze.
Jak ten případ dopadl?
Kde není žalobce není soudce. Matka dítěte žalobu nepodá a my to dělat nebudeme. Lidé musí sami přijít na to, co je a není správné. My jsme spíše napadáni za to, když na to upozorňujeme, že jsme proti ABA a proti autismu.
A je to pravda?
Není to pravda. Já mám v ordinaci asi 470 autistických dětí, mám tu vývojovou problematiku od dvou do dvanácti let. Připadá mi skutečně nekorektní, když o sobě někdo prohlašuje, že umí léčit autismus.
Autismus jako téma rezonuje společností… Umí ho někdo léčit?
To neumí nikdo na světě.
Peníze na psychiatrickou péči
Jste spokojen s novou úhradovou vyhláškou?
Ve srovnání s dospělou psychiatrií v ní vidím mezery. Když se dělala Centra duševního zdraví, musely se do toho nalít peníze, aby do toho lidé chtěli jít. A my nemáme přístroje…
My máme jen hlavu a máme lidi. Jediné, co chceme prosadit, je navýšení úhrad na dětskou psychiatrii i proti dospělé psychiatrii tak, aby dětský psychiatr nemusel dřít tak, že nemůže večer ani dýchat. A hlavně také, aby byl obor atraktivní ve vztahu k jiným oborům, jako je například plastická chirurgie, oční lékař.
Co dál řeší psychiatrický obor?
Je to práce i s rodinou, bez toho se nepohneme. Vždy je v té rodině někdo konfliktní, kontroverzní. A to je ta práce navíc, kterou jiné obory nemají. Počty dětských psychiatrů stagnují. Ti noví akorát přeberou místa těch, kteří odcházejí do penze. Dětských pacientů ale přibývá a my jsme kapacitně naplněni. Nejsme schopni kapacity navyšovat.
Rodič k vám nemusí mít doporučení od dětského lékaře. Myslíte, že je to tak správně?
Je to správně. Na psychiatrii, gynekologii a stomatologii nepotřebujete žádanku. To jsou diskrétní obory. Ale chceme po rodičích, aby lékařskou zprávu předali svému praktickému [dětskému] lékaři.
Být na tom hodně blbě
Jsou u nás nemocné děti, kterým se péče odborníka nedostává?
Říká se to blbě, ale funguje přirozený výběr. Ten, kdo je na tom hodně blbě, se k nám dostane. A tak by to být nemělo.
Jak lépe zpřístupnit odbornou pomoc dětem, kteří ji opravdu potřebují?
Jde o přijatelné objednávací doby a pak také aby se psychiatrie nezneužívala. To znamená, aby se nedělo to, že když dítě krade, v tom okamžiku musí být vyšetřeno psychiatrem. I to se děje. Problém je pak vydefinovat akutní psychiatrické vyšetření. Na začátku přichází zkreslující informace ze školy a dalšího okolí, a tak dítě přijmete. Následně ale zjistíme, že je dva, tři, čtyři roky skutečně zanedbaná výchova. Pak se dítě chová divně, napadá své okolí a nemá hranice. A na to psychiatra vůbec nepotřebuje.
Veronika Táchová
—
MUDr. Jaroslav Matýs vykonává praxi ambulantního psychiatra pro děti a dorost déle než 20 let. Deset let byl předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie a šest let byl člen Výboru sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP [předseda a místopředseda]. V minulosti pracoval i jako lékař zdravotnické záchranné služby. Vykonával funkci ředitele Renarkon o.p.s. a hlavního terapeuta pro komunitní terapii mladistvých s návykovými nemocemi. V roce 1994 řídil nestátní zdravotnické záchranné služby Asociace samaritánů ČR Ostrava, která provozovala specializovanou unikátní dětskou záchrannou službu. Působil i jako zástupce náčelníka Psychiatrického oddělení Vojenské nemocnice Ružomberok.
