Duševní poruchou trpí v rozvinutých zemích zhruba osm až deset procent dětí. V Česku až 13 procent, řekne mnohý dětský psychiatr. Důvod? Dětská a dorostová psychiatrie byla v České republice dlouho opomíjena. Problémy jsou v legislativě, vzdělávání a hlavně v praxi.
Lékařští odborníci z psychiatrie i pediatrie volají po reformě psychiatrie, o níž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch [za ANO] hovoří jako o již započaté. Hlavním cílem „jeho“ reformy je nezavírat duševně nemocné do ústavů, ale těm, jimž to zdravotní stav umožní, zajistit péči v Centrech duševního zdraví v místě jejich bydliště.
Nejde ale jen o dospělé pacienty. Nově byla po jednání s ministrem Adamem Vojtěchem zřízena samostatná pracovní skupina, která má na starost právě dětskou a dorostovou psychiatrii. Začátek jejího působení ukázal, že současná dětská psychiatrie má více problémů, než se původně mělo za to, že má.
„V rámci reformy psychiatrické péče v ČR se při podrobném pohledu ukazuje, jak moc a jak významně je tato problematika zanedbaná. U dětské psychiatrie musíme vybudovat celý nový systém,“ říká dětský a dorostový psychiatr Jaroslav Matýs.
Za hlavní úkol přitom považuje dobudování ambulantní a lůžkové sítě. A pak budovat návazné služby. Zapojit se podle něj tak budou muset i resorty školství a sociálních věcí.
„Pacienti musejí mít oporu i v sociálních službách a ve školství. Zároveň musí docházet i k záchytu krizových situací. Zde leží velká odpovědnost na učitelích v mateřských a základních školách,“ vysvětluje.
Dětský psychiatr není k mání
Dle jeho slov na reformě lékaři pracují už od roku 2013. Například v letošním roce [2019] už budou vyhlášeny výzvy pro ambulantní, lůžkovou část i pro sociální sféru. Vše pod garancí Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR].
„Problém ale vidím v tom, že nebudou lidé, co budou chtít tyto projekty realizovat z pozice dětských psychiatrů a dětských psychiatrických sester. Vše je sice zprocesováno, ale zatím nevím, kolik lidí se podaří do toho dostat. Důvod je, že jsou přetížení,“ tvrdí Jaroslav Matýs.
Důvodem přetíženosti psychiatrů není ani tak nezvládnutá generační obměna, ale raketový nárůst dětí, kteří potřebují pomoc právě od dětského psychiatra. V republice je přitom jen zhruba 70 lékařských míst, kde jim dětský psychiatr pomůže. Ordinace jsou tak jenom přetížené.
„My máme za cíl 200 dětských psychiatrií. To znamená zhruba jeden dětský psychiatr, jedna ordinace na 50 tisíc obyvatel,“ vysvětluje Jaroslav Matýs.
Jeho kolega Ivo Paclt z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN ho doplňuje: „Pouze 1,34 procenta lékařů si v pátém ročníku zvolí psychiatrii jako svůj obor. To je palčivé místo. Zvlášť, když si uvědomíme, že psychiatrie byla zařazena mezi základní medicínské obory.“
Ordinace nejsou
Ivo Paclt dále říká, že k problémům, jež je třeba řešit, patří i nerovnoměrné rozmístění psychiatrů pro děti a dorost. Tvrdí, že jsou regiony, kde vůbec žádného dětského psychiatra nemají. Rodiče pak s dětmi musí cestovat napříč okresy. Z toho plynou i dlouhé čekací doby, nebo i odmítnutí dětského pacienta z důvodu přetíženosti ordinace.
„Průměrná čekací doba na dětského psychiatra je v Česku čtyři až šest měsíců v závislosti na regionu,“ tvrdí Jaroslav Matýs.
Svá slova dokládá i na konkrétním příkladu. Například v Moravskoslezském kraji, kde žije cca 1,2 milionu lidí, by mělo být dvanáct dětských a dorostových psychiatrů, ale jsou tam čtyři až pět. V Havířově nemají žádného dětského nebo dorostového psychiatra. Nejedná se přitom o nic výjimečného. Bez dětského a dorostového psychiatra jsou v okrese Havlíčkův Brod, Frýdek-Místek, ale i v Prachaticích, Zlíně, Vsetíně.
„Výjimkou je Praha, kde situace není tak kritická a čekací doby jsou o něco kratší. To znamená v řádu jednoho, dvou a více měsíců,“ vysvětluje Jaroslav Matýs.
Přitom upozorňuje i na trend, který se neprojevuje pouze v dětské a dorostové psychiatrii. Totiž, že lidé si i rádi počkají o pár měsíců déle, aby se dostali k psychiatrovi, který je takzvaně vyhlášený. A to i přesto, že jim stejnou, ba i kvalitnější péči může poskytnout i jiný lékař. V praxi to znamená další přetížení některých z ordinací.
Akutní lůžka nejsou
Situace není uspokojivá ani v lůžkové péči. Tu odborníci přitom považují za nepostradatelnou, protože některé z nemocí nelze léčit ambulantně. Obor má k dispozici ale jen celkem 571 lůžek. Z toho jich je 140 akutních.
Další problém v dětské a dorostové psychiatrii jsou terénní služby. Ty v Česku zcela absentují. A problémy způsobuje i nedostatek stacionářů. Dětským pacientům je k dispozici pouze jeden stacionář ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Pojišťovny nefungují
Ale ani tím problémy v dětské a dorostové psychiatrii nekončí. Špatná je i ochota zdravotních pojišťoven k uzavírání smluv s psychiatry, jež by rádi otevřeli novou ordinaci.
„Nedávno jsme na Plzeňsku řešili otevření nové psychiatrické ordinace. Byl to tvrdý boj s pojišťovnou, aby atestovanému psychiatrovi v regionu vůbec dala smlouvu,“ potvrzuje dětská lékařka a předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Alena Šebková.
Spolu Jaroslavem Matýsem pak upozorňuje na to, že potřebné změny v péči o dětské a dorostové pacienty s duševní poruchou se dnes daří prosazovat především díky dobrovolné práci dětských a dorostových psychiatrů a praktických lékařů.
Více než jen infantilní autismus
Jak již bylo řečeno, až deset procent dětské populace se ve vyspělých zemích potýká s nějakou formou duševní poruchy. Pro dětské psychické poruchy je typická komorbidita. To znamená, že dítě nebo adolescent netrpí pouze jednou poruchou, ale dvěma a více poruchami.
„Zabýváme se problematikou dětských psychotických onemocnění, poruch nálady i poruch příjmu potravy. Dále autismem, organickými poruchami včetně ADHD, akutními stavy, problematikou rodin s postiženým dítětem i léčbou dětí s mentální retardací,“ vyjmenovává Ivo Paclt.
Upozorňuje také na to, že většina pozornosti ze strany společnosti je dnes zbytečně stahována na infantilní autismus. V dětské psychiatrii jsou i jiné a daleko závažnější poruchy jako například úzkostné poruchy, depresivní poruchy, ADHD a jiné.
Veronika Táchová
