„V případě, že zachránci nehrozí smrt či vážné poškození zdraví, je zákonná povinnost poskytnout první pomoc,“ říká v rozhovoru pro Zdravezpravy.cz specialista v oboru anesteziologie-resuscitace a urgentní medicíny Jiří Pokorný.
Jiří Pokorný, který působí i jako lektor a soudní znalec v poskytování neodkladné péče, je přesvědčen, že pokud má člověk alespoň základní teoretické znalosti a ovládá několik resuscitačních dovedností, není poskytnutí první pomoci, a to včetně kardiopulmonální resuscitace, příliš složité. Jak pro koho, chtělo by se říci.
Jak je na tom česká veřejnost s ochotou poskytnout druhému první pomoc?
Co se týče ochoty první pomoc podávat, je na tom česká společnost velmi dobře. V ČR se laické resuscitace zúčastní kolem 80 % zachránců. V zahraničí 25 %.
Jak kvalitní je laická resuscitace? Případně povědomí o správné první pomoci?
Postupy první pomoci by měly patřit k základnímu vzdělání každého z nás. Obecné povědomí o poskytování první pomoci je poměrně nízké. Bohužel se učíme spousty nepotřebných věcí. A to, co by se mělo učit více, a to nejenom v autoškolách, na základních nebo středních školách, je dost opomíjeno.
Co je to?
To jsou ta základní pravidla ohledně umělého dýchaní, kardiopulmonální resuscitace, aplikace adrenalinového autoinjektoru nebo zástavě masivního zevního krvácení. A nejen to.
Pozor na vlastní bezpečnost
Kde dělají laici při poskytování první pomoci největší chybu?
Když nedělají nic. To je největší chyba.
Na co si dávat pozor při samotné první pomoci?
Nejvíce si dát pozor na vlastní bezpečnost. Je totiž hodně mrtvých nebo těžce zraněných zachránců. A oni šli často pomoci těm, kteří ne že by nebyli zranění, ale nešlo u nich o život. Přitom skončili podstatně hůř. Za další je pak důležité se naučit ty nejjednodušší laické postupy resuscitace a podle nich postupovat. Pozor si musí zachránce dát na to, aby postupoval při záchraně podle jednoduchých algoritmů.
Hraje rozdíl to, zda člověk poskytuje první pomoc dítěti, člověku v produktivním věku či senioru? Na co si dát pozor třeba u seniora?
Postupy první pomoci platí pro mladé i staré. Ale nezbytné je se nejprve, jak se říká pracovně seznámit s hrudníkem zachraňovaného. A tomu přizpůsobit kompresi. To znamená, neopřít se do hrudníku plnou silou hned první kompresí, ale až třetí až čtvrtou, kdy už vím, že ty první komprese byly nedostatečné. Řídit se také citem, protože 70letý jedinec má rozhodně křehčí žebra než jedinec mladší. Sice tím ztratím dvě, tři vteřiny, ale pokud se zachránce opře do hrudníku silou a dostane se první kompresí k páteři, dojde k rozlámání žeber a už to nebude fungovat. Zkrátka a dobře je třeba sílu přidávat postupně.
Je důležité si připomínat pravidla resuscitace a dalších kroků první pomoci?
Ano. Když se někdo naučí základy poskytování první pomoci v autoškole, tak si za 20 let z toho moc nevzpomene. A postupy resuscitace se také vyvíjí. Představte si, že 20 let neřídíte auto a pak si za něj sednete. Jak to asi dopadne. Možná odjedete, ale bude vám to trvat dlouho, než objevíte a rozpomenete si, k čemu jsou jaké páčky. U auta je ale jedno, zda to budete zkoušet pět nebo deset minut. Při záchraně lidského života to ovšem vadí.
U první pomoci jde tedy primárně o rychlost její poskytnutí?
Když máte někoho v zástavě a neznáte základní postupy, tak už jen tím, že je hledáte – třeba na internetu – ztrácíte to nejdůležitější v neodkladné péči. A to je čas. Právě o ten bojujeme.
Jak a kde se má laická veřejnost vzdělávat, kde získá správné informace?
Dnes je spousta subjektů, které se vzdělávání a školení v oblasti první pomoci věnují. Například Český červený kříž, zdravotnické záchranné služby a také specializované kurzy, které pořádá Česká resuscitační rada. Jenom si něco najít. Hlavně si najít čas a rozhodnout se. Tedy není to o tom, že bychom neměli žádnou možnost, ale musíme pro sebe něco udělat. Třeba od 9. do 15 září poběží v Česku kampaň „Nebojte se zachránit život“, při níž si mohou lidé ve vybraných lékárnách osvojit základy první pomoci ve vybraných lékárnách.
Děti jsou radost
Kdy začít děti seznamovat se základními pravidly první pomoci?
Děti jsou fantastická skupina. Děti jsou nadšené a šťastné, že se něco nového naučí. I když školím spíše odborníky, několikrát jsem děti v kurzech měl. A děti jsou radost. Podstatné je jim dát základní informace a později, například na druhém stupni opakovat, pak přidat a zase opakovat.
A učí se to děti?
Jsou tu i subjekty, které školí děti. V loňském roce jsem se zúčastnil projektu od Všeobecné zdravotní pojišťovny, který byl zacílen na děti základních škol. A děti byly nadšené a měly do toho chuť. A i když děti neškolím, výjimečně je někdo přivede do kurzu, tak jsou velmi schopné se to naučit.
Kdy tedy děti s první pomocí ideálně seznámit?
Já bych začal kolem té druhé třídy prvního stupně. Ale pomalinku, pozvolna, přátelskou a hravou formou. A postupně přidávat. Ale za předpokladu, že to rodič sám zvládá.
Máte za to, že i děti mají dost sil na poskytnutí například resuscitace?
Dítě má omezenou fyzickou výkonnost. Ale to, že je někdo dospělý neznamená, že vydrží. Resuscitace je strašně namáhavá. Představte si. Máte lékaře, který je například po infarktu a po dvou minutách zachraňování dostane stenokardii, začne ho bolet na srdci.
—
MUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.
- Fakulta všeobecného lékařství UK v Praze
- Atestace I. a II. stupně z anesteziologie-resuscitace
- Atestace z urgentní medicíny
- Postgraduální doktorské studium na III. LF UK v Praze
- Specializace anesteziologie-resuscitace a urgentní medicína
- Odborný lektor se zaměřením na poskytování neodkladné péče, zvláště přednemocniční
