Do zdravotnictví je třeba nalít další peníze… V srpnu spojilo síly deset organizací působících v českém zdravotnictví s cílem donutit zdravotní pojišťovny uvolnit z rezerv do zdravotnictví 25 miliard korun navíc již v příštím roce. A nejen to. Chtějí zvýšit i výdaje státu do zdravotnictví z necelých sedmi procent na devět procent vůči hrubému domácímu produktu [HDP].
Na to, jak si to představují, se Zdravezpravy.cz zeptaly Dagmar Žitníkové, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR [OSZSP ČR]. Tedy jedné z organizací, která se pustila do boje se zdravotními pojišťovnami, ministerstvem zdravotnictví i ministerstvem financí, jež jsou zásadně proti výběru peněz z rezerv zdravotních pojišťoven.
Vaším argumentem pro přidání peněz do zdravotnictví je, že zdravotní pojišťovny nemají hromadit peníze, ale vybrané peníze ze zdravotního pojištění plně využít na financování zdravotního systému. Pojišťovny a příslušná ministerstva zase říkají, že rezervy tu jsou od toho, aby byly peníze na financování zdravotnictví i v letech, kdy ekonomika nepůjde tak dobře, jako nyní. Tedy poklesne i výběr na zdravotním pojištění. Jak to vnímáte?
Makroekonomické predikce pro příští rok jsou velmi příznivé. Ministerstvo financí ČR předpokládá růst HDP ve výši 2,6 %, Česká národní banka [ČNB] dokonce 2,9 % a pro rok 2021 dokonce růst o 3 %. Vloni se makroekonomická predikce Ministerstva zdravotnictví ČR odchýlila od původního předpokladu výběru pojistného o 9,5 miliardy korun, které zůstaly jako nadvýběr zdravotním pojišťovnám.
I když to v Česku leckde vypadá, že současná konjunktura bude nekonečná, sílí už i hlasy, že nebude. To znamená i konec rekordních výběrů na zdravotním pojištění. Jaký na to máte názor?
Ano, i s tím lze souhlasit. A jen to dokládá náš názor, že lepší ekonomická situace k řešení podfinancování českého zdravotnictví již zřejmě nebude. A proto přichází náš návrh.
Co navrhujete?
Je potřeba hledat další zdroje. A ty jsou dosti variabilní. Odbory opakovaně navrhovaly zvýšit platby státu za jeho pojištěnce a alokovat část výnosů z daní z tabáku a alkoholu do zdravotnictví. V těchto návrzích nás loni podpořila také zpráva komise Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD.
A pokud dojde k poklesu ekonomiky?
A pokud dojde k poklesu ekonomiky, což je fakt, který postupem doby přijde, ekonomické cykly jsou běžné, tak je zde stát, aby si určil priority a systému vypomohl. Systémové by bylo právě zvýšení plateb za jeho pojištěnce na úroveň osob bez zdanitelných příjmů a následně zavedení valorizačního mechanismu.
Proč nepřijímáte argument, že zdravotní pojišťovny šetří finanční rezervy na horší časy?
Povinné rezervy zdravotních pojišťoven jsou asi 4,5 miliardy korun. V současné době jsou několikanásobně překročené. Zůstatky na všech účtech představují částku okolo 60 miliard korun. Zdravotnictví má přitom obrovské ekonomické i personální problémy. Do ekonomických problémů se při současné výši úhrad přitom dostává i část ministerstvem zdravotnictví přímo řízených nemocnic – fakultních nemocnic. A víte, co je zcela absurdní?
Ne…
To je propad poměru HDP vydávaného v Česku na zdravotnictví v době ekonomické prosperity. Dopady na pacienty a nemocnice jsou často fatální. Procento HDP vydávaného na zdravotnictví oproti roku 2010 pokleslo o 0,8 %. Nedostatek financí způsobuje problémy s personálem. To se negativně promítá do šíře a spektra poskytované zdravotní péče. Problémy dopadají následně i na pacienty. Nedostatek zdravotníků způsobuje uzavírání oddělení. Prodlužují se termíny na vyšetření, léčbu, operační výkony. Pacienti jsou z nemocnic propouštěni nedoléčení. Systém se dostává do spirály, která roztáčí další problémy.
Na druhou stranu je řešení v tom, aby se do zdravotnictví zase jen nalily další peníze, aniž by se cokoli v systému výrazně změnilo?
Samozřejmě, že nutná je reforma systému. Zejména, co se týče nemocnic. Tam je třeba větší ingerence státu. A není možné, aby si nemocnice konkurovaly, ale naopak, aby spolupracovaly. A co se týče těch peněz. Z hlediska výše výdajů na zdravotnictví v poměru k HDP jsme třetí unijní zemí od konce. To znamená, že i systémově je třeba výdaje na zdravotnictví zvýšit, protože s výdaji pod sedm procent vůči HDP je naše zdravotnictví ve stávajícím rozsahu a kvalitě neudržitelné. To znamená, že my zásadně nejen odmítáme snížení objemu financí, ale naopak požadujeme objemy financí zvýšit. A znovu připomínám, že možnost zvýšení vidíme přes zvýšení plateb státu za jeho pojištěnce. Současná tisícikoruna je naprosto nedostatečná. Výše plateb státu je vysoce politické rozhodnutí a jde o stanovení priorit.
O kolik jde peněz?
Pokud se chceme přiblížit OECD doporučeným devíti procentům výdajů na zdravotnictví v poměru k HDP, tak je potřeba do zdravotnictví v uvozovkách řečeno přisypat 100 miliard korun.
Je to vůbec reálné. Zvlášť, když požadujete i další navýšení platů ve zdravotnictví, které jsou už dnes u lékařů několikanásobně vyšší, než je průměrná mzda. A vyšší mzdy, než je průměr, mají dnes i zdravotní sestry.
Samozřejmě, že chceme také zvýšit platy. Ano, platy se pohybují nad průměrem mzdy v národním hospodářství, ale nad průměrem se pohybují také objemy přesčasové práce. Výjimkou nejsou služby lékařů, kdy lékař nastoupí do práce v pátek ráno a končí v pondělí odpoledne. Výjimkou nejsou sestry, které místo čtrnácti nebo patnácti dvanáctek mají dvaadvacet dvanáctihodinových směn.
Dobře, ale vezměte si tu situaci – lékaři se statisícovými platy a sestry s platy kolem 50 tisíc korun, pokud dojde znovu k navýšení, budou léčit a starat se o pacienty, kteří ve většině nedosáhnou ani na průměrnou mzdu ve výši cca 34 000 Kč často ve špinavých a polorozpadlých nemocnicích, protože na jejich opravu, jak je to teď, už nezbývají peníze, protože důležité jsou tedy hlavně ty mzdy a platy. Je toto podle vás systémové? Je toto cílem?
Pokud chcete srovnávat výši odměn ve zdravotnictví, tak pojďme řešit hodinovou mzdu. A co se týká těch nemocnic. V minulých letech jsme byli opakovaně všemi ministry zdravotnictví ubezpečováni, že úhrady stačí i na rozvoj péče. Na investice úhradová vyhláška není, není ani na reprofilizaci majetku, odpisy. Tyto položky v úhradách nenajdete. Pokud bychom chtěli systémově řešit úhrady, tak je nutné, zdravotnictví pouze v části akutní péče, dofinancovat částkou 30 miliard korun. To nejsou moje čísla, ta pocházejí z analytických materiálů týmu DRG restart. Čímž se vracíme k tomu, o čem se tu hlavně bavíme, totiž o tom, že české zdravotnictví je podfinancované.
Znovu se zeptám, dává smysl posílat další peníze do systému, který není z hlediska jeho fungování, jak se stále více ukazuje, docela efektivní?
Absolutně nechápu, kde se berou v uvozovkách řečeno povídačky o neefektivitě českého zdravotnictví. Za necelých sedm procent vůči HDP poskytujeme, při evropských cenách za léky a přístroje, pacientům srovnatelnou péči jako v Německu při objemu dvanáct procent ve zdravotnictví. Samozřejmě, že se najdou excesy, ale ve většině případů, jde stejně jako v jiných oborech, o lidské selhání.
