Irena Maříková jako ředitelka vede nejen Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví [IPVZ], ale je i 1. místopředsedkyně České společnosti nukleární medicíny ČLS JEP, odborná asistentka Ústavu nukleární medicíny 1. LF UK a VFN v Praze. Nukleární medicína je zkrátka její obor.
Zdravé Zprávy ve spolupráci s IPVZ publikují rozhovor na téma nukleární medicína s Irenou Maříkovou. Ta v minulosti vybudovala vlastní oddělení nukleární medicíny v několika českých nemocnicích včetně těch fakultních.
Obor nukleární medicína není mezi lidmi moc známý. Jaká je jeho podstata?
Nukleární medicína je diagnostický obor. Nejde o obor zaměřený pouze na zobrazování, ale jde o metodu funkční. Kromě popisu toho, jak vypadají jednotlivé části těla, zjišťujeme a popisujeme, jak fungují. Jestli fungují fyziologicky, nebo jestli v těle existuje i nějaká abnormální metabolická aktivita. Nukleární medicína se proto spojuje s informací o tom, jak je daná tkáň prokrvená a jaký má metabolismus.
Čím se na denní bázi v praxi zabývá nukleární lékař?
Širokým spektrem různých vyšetření. Jde o diagnostiku od hlavy až k patě. Nukleární medicínu můžeme rozdělit na konvenční nukleární medicínu, tedy tzv. spektové metody [SPECT = single photon emission tomography, pozn. autora]. A dále na metody pozitronové emisní tomografie, tedy PET CT nebo PET MR.
Nukleární medicína: Od hlavy až k patě
Rozumím, ale čím se v praxi zabývá nukleární lékař?
Spektové metody vyšetřují funkce všech orgánů v těle s tím, že na každé takové vyšetření existuje specifické radiofarmakum. Čili lékař ráno přijde do práce, radiofarmaceut mu připravuje radiofarmaka pro naplánovaná vyšetření na daný den, lékař provede výstupní kontrolu, že jsou v pořádku a mohou být podána pacientům. Následně začíná práce s pacienty. Typicky jde o vysvětlení plánovaných vyšetření, zajištění informovaného souhlasu, základní anamnéza pacienta, ověření indikace, protože ne vždy je přesná a lékař nukleární medicíny ji může poupravit. To proto, aby vyšetření bylo skutečně cílené a odpovědělo na otázku, kterou indikující lékař položil. Následuje aplikace radiofarmak pacientovi, většinou intravenózně, ale někdy i perorálně nebo prostřednictvím inhalace a následně snímání dané orgánové soustavy případně celotělové snímání.
Co všechno vyšetřujete, respektive co znamená od hlavy až k patě?
Mohli bychom si povídat o všech orgánech, počínaje mozkem, přes endokrinní orgány [soustava žláz s vnitřní sekrecí, pozn. autora], například štítnou žlázu, přes vyšetření skeletu, srdce, ledvin až po vyšetření zánětů. Samozřejmě v naprosté většině, v takových 70 %, se naše diagnostika ale týká onkologických pacientů. U nich buď diagnostikujeme malignitu [zhoubnost; jakožto vlastnost zhoubného nádoru, pozn. autora]. Nebo hodnotíme její rozsah a případnou generalizaci nádoru, kde všude se vzdálené metastázy mohou nacházet. Pochopitelně kontrolujeme i terapeutický efekt léčby čili postupné kontroly v čase tak, jak se pacient léčí až do doby, než můžeme říci, je vyléčen nebo vyléčen v tuto chvíli, protože dosáhl klinické remise, což my právě potvrzujeme diagnostickým vyšetřením. Nebo když je podezření na pozdní relaps. Což znamená znovuobjevení se nádorového onemocnění.
Rozdíl mezi CT a MR
Na jakém principu funguje počítačová tomografie známá jako CT a magnetická rezonance [MR]?
Zjednodušeně řečeno, CTčko má nějaký zdroj záření – rentgenku, tou prozařuje lidský organismus a na výstupu je snímač. Ten hodnotí prostupnost rentgenového záření, což je elektromagnetické záření o poměrně vysoké energii. Hodnotí, jak a kterou tkání bylo záření propuštěno anebo absorbováno. U CTčka k prozařování dochází paprsčitě v různých úhlech z různých směrů, z čehož následně počítač, proto computerová tomografie, zpracovává výsledný 3D obraz. Jde o radiodiagnostickou metodu, která se v nukleární medicíně používá v rámci takzvaného hybridního zobrazení, když kombinujeme gamakameru a CTčko.
A magnetická rezonance?
Ta využívá toho, že lidské tkáně a buňky jsou složeny převážně z vody a rozkmitává – rozrezonovává atomy vodíku v jednotlivých buňkách působením silného magnetického pole. Tím, jak vodík v jednotlivých tkáních rezonuje, tak se popisují jejich charakteristiky a rozlišují se tkáně s menší a větší přítomností vody.
Jaký je rozdíl oproti klasickému rentgenu?
V případě rentgenu jde to prosté zobrazení na přímce „zdroj záření – pacient – snímač“ a zdroj je nehybný.
Nukleární medicína a rakovina
Zobrazování kostí v rámci nukleární medicíny tradičně hrálo roli v určování stupně rakoviny, platí to stále?
To je pravda a pořád to ve schématech určitých onkologických onemocnění funguje, například u karcinomu prostaty nebo prsu. Ale čím dál tím více je klasická scintigrafie skeletu vytlačována zmiňovanou pozitronovou emisní tomografií.
Proč?
Protože je kromě metastáz skeletu schopna popsat i ostatní ložiska, to znamená metastázy v uzlinách nebo v parenchymových orgánech. Pochopitelně dostupnost PET je vázána na nějaké komplexní onkologické centrum a není všude. Ovšem v některých guidelines pořád scintigrafie skeletu hraje významnou roli.
Nukleární medicína je užitečná v zobrazování fyziologických funkcí, naopak zobrazení anatomických detailů je omezené. Je to pravda?
My máme hybridní zobrazovací přístroje. To znamená, že gamakamera je zodpovědná za popis funkce a přidané CTčko či MR nám popíše detailně morfologicky anatomickou strukturu. Je to systém „dva v jednom“ a vyplatí se to dělat v jeden čas a ne izolovaně.
To jsou vyšetřovací metody, ale existují ve vašem oboru i terapeutické metody?
Určitě. Vždy záleží na tom, jaký radionuklid se naváže na metabolický nosič. Pokud vyzařuje gamazáření, tak se jedná o diagnostickou metodu. Pokud je to ale nuklid, který umí vyzařovat alfa nebo beta mínus záření, tak se jedná o metodu terapeutickou, protože každé záření má jiný typ energie a jinou rychlost rozpadu. Nukleární medicína historicky sehrávala velikou roli v terapii karcinomu štítné žlázy nebo její abnormálně zvýšené funkce, kde se používal radioaktivní jód. Dnes se objevují i nová terapeutická radiofarmaka. Ta pomáhají léčit například karcinom prostaty. V podstatě na tom místě provádějí lokální radiační terapii, zjednodušeně ozařování.
Jaký objem radiace je bezpečný?
Jaký objem radiace je pro pacienta bezpečný? Respektive jaká frekvence návštěv na rentgenu nebo CTčku či magnetické rezonanci je pro pacienta už nebezpečná?
Takhle nelze otázku postavit, protože pro lékařské ozáření neplatí žádné limity. Lékařské ozáření lze aplikovat ve chvíli, kdy je skutečně indikováno. V diagnostických dávkách navíc nikdy nemluvíme o žádné úrovni, která by vedla k nějakým projevům nemoci z ozáření. Takové dávky nepoužíváme. Například u hematoonkologických onemocnění musí být třeba PET CT prováděno v prvním půl roce léčby každé dva měsíce. Vždy se hodnotí přínos versus rizika, ale limity neplatí.
Ovlivňují vaši práci nějaké mýty, které pacienti neustále opakují?
V populaci se mezi lidmi samozřejmě vyskytuje velká radiofóbie. Je třeba opravdu dobře zvažovat přínos pro pacienta a dobře jim to vysvětlovat. Je nutné jim vysvětlit, že jsou každý den i v běžném životě vystaveni nějakému ionizujícímu záření. Že existuje kosmické záření. Že člověk, který často létá letadlem má poměrně vysokou expozici ionizujícímu záření. Palubní personál v letadlech u sebe permanentně nosí dozimetry. I když víme, že když nechtějí být odstaveni ze služby, tak si je s sebou na palubu neberou. My se také zde ve střední Evropě nacházíme v oblasti s velkým výskytem uranu a jeho rozpadovým produktem radonem. Například pokud člověk nemá nově zkolaudovanou stavbu podle nových předpisů, ve kterých je uvedena povinnost si ho nechat změřit, tak nemusí mít zajištěnu dostatečnou ochranu proti radonu.
To znamená, že k radiačnímu záření nedochází jenom na specializovaných pracovištích v nemocnici, kde je to však bezpečné.
Je nutné lidem vysvětlovat, že i ve svém běžném životě se se zářením setkávají. Mimochodem nyní probíhá studie, výzkum o dopadu fóbie z ionizujícího záření v souvislosti s nebezpečím jaderných havárií. Určitá skupina dobrovolníků nosí po určitou dobu u sebe dozimetry a zkoumá se, jestli se změní nebo nezmění jejich pohled na ionizující záření, když zjistí, jaké dávky dostávají v běžném životě. My to často přirovnáváme k ekvivalentům, že vyšetření odpovídá roční nebo půlroční dávce v běžném prostředí.
Nemoc z ozáření a otrava radiací
Jak se vlastně projevuje nemoc z ozáření neboli otrava radiací?
Existují stochastické a nestochastické účinky ionizujícího záření. Jedny způsobují akutní projevy, to znamená, když hranice radiace dosáhne kritické úrovně. Ta vede k zabití určitého množství buněk. Projeví se takzvaná akutní nemoc z ozáření. Jde o klasické projevy, které historicky známe v souvislosti se všemi jadernými tragédiemi. Tato akutní nemoc má určitou latenci, kdy se příznaky projeví až po několika dnech. V ten moment v těle odumře velké množství buněk a jako první selžou ledviny, protože nedovedou filtrovat. Následuje akutní útlum funkce kostní dřeně, likvidace všech rychle množících se buněk. Což jsou například buňky sliznic a dojde k neschopnosti trávení. Dochází vlastně k odumírání tkání za živa a samozřejmě se projevují i následky na kůži v podobě popálenin.
Jaké jsou další varianty?
Existují i chronické projevy. Ty mohou vést ke generování mutací, ať již pohlavních buněk, to znamená potenciálních malformací plodů, nebo buněk somatických, tělních, a to pak může vést k nádorovému bujení.
Při vyšetření pacienta, třeba právě na rentgenu, převažují rizika, nebo výhody?
Musí převažovat výhody. Jinak by vyšetření nebylo správně indikováno. Důležité je říct, že nikdy není dosaženo kritické úrovně a překročení meze tak, aby vznikla akutní nemoc z ozáření. Ani pro chronické následky nejsou důkazy. Nikdy nelze s jistotou říci, že pacient nebo pracovník se dopracoval k malignitě v důsledku ionizujícího záření. Pracovníci jsou naopak velmi pečlivě hlídáni. Každý rok podstupují pracovně lékařskou prohlídku. Každý měsíc se u nich vyhodnocuje naměřená hodnota na prstovém i tělovém dozimetru a jsou dané limity, které nesmí být překročeny. Pokud by k tomu došlo, pracovník musí být okamžitě přeřazen na jinou práci. Dělá se vše pro bezpečnost pracovníků i pacientů.
Gumová zástěra je ve skutečnosti hlavně olověná
Skutečně pomáhá gumová zástěra, kterou nosí pracovníci na radiologických odděleních, když pokrývá jen část těla, a ne třeba hlavu?
Zástěra je gumová jen z venku a uvnitř je olověná. Což znamená, že váží asi 20 kilogramů, takže se nejedná o žádnou legraci. Samozřejmě pomáhá a je důležitá u výkonů jakými jsou intervenční kardiologie nebo intervenční radiologie, kdy lékař provádějící zákrok musí záření aplikovat přímo na sále a musí u toho být v danou chvíli přítomen. V našem oboru se nepoužívá, protože není nutná.
Ptám se spíše na to, zda má význam ji nosit ve chvíli, kdy nepokrývá celé tělo, typicky hlavu.
Určitě má, protože hlava se nevyskytuje ve spektru přímého záření. Rozptýlené záření je vždy oslabené. Jde o to primárně chránit pohlavní orgány a orgány s afinitou k ionizujícímu záření, například štítnou žlázu. Proto se často používá i olověný límec na krku. Další možností ochrany jsou olověné rukavice, ale v nich je jemná motorika rukou v podstatě vyloučena.
Nukleární zobrazovací metody
Jaké jsou vaše hlavní zobrazovací přístroje, které používáte v praxi?
Naše vyšetřovací přístroje se jmenují gamakamery, protože snímají ionizující záření z pacienta. To mohou snímat právě díky aplikovaným radiofarmakům, které s sebou ionizující záření nese a které se následně distribuuje ve sledované orgánové soustavě. Pacient se v tu chvíli stává otevřeným zářičem a my sledujeme úroveň aktivity. Gamakamery se od sebe pochopitelně liší podle použití, zda jsou určeny pro konvenční nukleární medicínu nebo pro pozitronovou emisní tomografii. Rozdíl mezi nimi je pro snazší pochopení v tom, že každý z těch typů zachytává emitující záření z jiného typu radiofarmaka a jiným způsobem.
Co jsou radionuklidy?
Zjednodušeně jde o prvky, které mají vlastnost přirozeně se rozpadat v čase. To znamená měnit svou podstatu a svou základní atomovou stavební strukturu v čase a při tom uvolňovat nějaké množství energie, emitující gama záření, což právě zachytáváme gamakamerou.
Proč je u většiny vyšetření prodleva mezi aplikací látky a snímáním, která může být i několik hodin?
Prodleva není nutná u všech, ale jde o častý jev. Pokud provádíme vyšetření v dynamickém režimu, tak začínáme snímat okamžitě po aplikaci radiofarmaka, protože potřebujeme vidět, jak přichází z krevního oběhu do daného orgánu. Většina vyšetření se však provádí v tzv. statickém režimu. V něm nás zajímá distribuce radiofarmaka v daném orgánu. To znamená, jak ho tam přivedly cévy. Což nám říká, jestli je v pořádku prokrvení a jestli na něj čekaly živé buňky se schopností radiofarmakum metabolizovat. Obecně jestli v něm nejsou nekrózy nebo nefunkční tkáň. Pak to záleží i na farmakokinetice daného farmaka. Za jak dlouho se naváže na funkční buňky. Což někdy může trvat hodinu a jindy déle, konkrétně v případě vyšetření skeletu to trvá dvě hodiny.
Specializační výcvik nukleární medicíny
Nukleární medicína je základní nebo nástavbový obor?
V současné době jsme základním vzdělávacím oborem postgraduálního vzdělávání, kdy si může zájemce o obor vybrat buď vstupní radiologický, nebo interní kmen. Existují tak dvě možnosti, jak se dostat do specializačního výcviku nukleární medicíny.
Jak dlouho takové vzdělávání trvá?
Kmenový základ trvá 30 měsíců. Na něj navazuje specializační výcvik v nukleární medicíně v rozsahu 18 měsíců.
Co je předmětem výzkumu v rámci oboru u nás nebo i ve světě?
Nukleární medicína je obor poměrně nový. Když se vrátím k historii, tak má své počátky v okamžiku, kdy byla popsána přirozená radioaktivita. Tu popsal francouzský fyzik Henri Becquerel. Proto se jednotka radioaktivní přeměny a dávky, kterou aplikujeme pacientovi, dodnes jmenuje becquerel. Jen krátce před tím Wilhelm Conrad Röntgen popsal rentgenové záření. To se bavíme o konci 19. století. Ale první kamera byla zkonstruována až v 50. letech 20. století. Výzkum proto běží a za krátkou dobu se v něm muselo vyvinout mnoho věcí. Každopádně molekulou 20. století je fludeoxyglukóza, díky které se rozvinula PET.
Jaká je budoucnost v tomto ohledu?
Ještě přesně nevíme, co bude molekulou 21. století, ale určitě na začátku výzkumu stojí prostatický specifický membránový antigen [PSMA]. Vývoj probíhá na několika liniích. Za prvé nová radiofarmaka, za druhé nové přístroje, samozřejmě s využitím metod umělé inteligence a zpracování obrazu tak, aby byl co nejpřesnější. To proto, abychom byli schopni zachytit co nejmenší lézi a upozornit na to, co by lékař sám pouhým okem při hodnocení obrazu neodhalil.
Oddělení nukleární medicíny v českých nemocnicích
Může být pracoviště nukleární medicíny v každé nemocnici nebo musí jít o nějaké specifické zdravotnické zařízení? Ať už velikostí nemocnice, jejím vybavením nebo personálním zabezpečením.
Logicky by se mělo jednat o vyšetřovací komplement k něčemu, co se v daném zdravotnickém zařízení nebo lokalitě odehrává, to znamená ideálně v návaznosti na komplexní onkologické centrum. Tam je dostupnost oddělení nukleární medicíny podmínkou. Ale obecně není definováno, že naše oddělení musí být v nějakém konkrétním typu nemocnice. Existuje jasná definice, co potřebujete k provozu oddělení nukleární medicíny. A to musí být dodrženo.
O co konkrétně jde?
Musí být dodržena pravidla radiační ochrany, typicky barytové omítky [omítka je mimořádně odolná vůči vlhkosti, chemickým látkám a teplotním výkyvům, pozn. autora], olověné stínění a podobně. To jsou technická specifika.
Ptám se spíše na to, jestli takové pracoviště může být a zároveň jestli by mělo smysl ho mít i v nějaké malé nemocnici? V jakém typu zařízení se obvykle vyskytují taková oddělení?
Měla by tam být provazba primárně s onkologickým pracovištěm. Druhá největší skupina našich indikací jsou kardiologické indikace, proto ideálně v blízkosti kardiocentra, protože naše vyšetření dělají filtr toho, kdo potřebuje katetrizaci nebo jinou intervenci. Velká návaznost je i na interny nebo traumatologie.
Nukleární medicína tedy nemusí být vždy u radiologických oddělení?
Nutné to není. V dnešní době už na odděleních nukleární medicíny pracují radiologové a máme dokonce hybridní zobrazovací specialisty. To jsou odborníci s atestací z radiologie, kteří si dodělali i atestaci z nukleární medicíny, protože je zajímá právě hybridní zobrazování. Jsou nemocnice, kde jsou tato dvě oddělení dokonce funkčně a logicky spojena v jedno. Ale není to nutnost ani podmínka nebo pravidlo. Ovšem v rámci hybridních metod se bez spolupráce s radiology neobejdeme.
Nukleární medicína: V Česku máme zhruba 50 pracovišť
Kolik je vlastně v ČR pracovišť nukleární medicíny?
Hrubým odhadem do 50 pracovišť, něco okolo 45.
O jak velký obor jde z pohledu počtu lékařů?
Tuto specializovanou způsobilost má přibližně 200 až 230 lékařů. Jsme spíše menším oborem.
Jde o nízký počet nebo je pro potřeby oboru v rámci republiky dostatečný?
Kdybychom si počty lékařů vydělili počtem pracovišť, tak by to vypadalo, že na každém z nich pracují čtyři lékaři. Jenže to neplatí. Máme velká oddělení na klinikách a velkých ústavech. A pak jsou malá jednočlenná okresní pracoviště, která bojují o přežití alespoň formou generační obměny. Z pohledu strategie vývoje oboru by nás mělo být více, minimálně kvůli generační obměně. I v rámci odborné společnosti nukleární medicíny ČLS JEP hodně pracujeme na propagaci oboru. I na nabírání zájemců v nepovinných předmětech přímo na fakultách. Snažíme se vyvolat zájem už třeba ve čtvrtém ročníku. Myslím, že by bylo dobré, aby každý rok atestovalo okolo deseti kolegů, to se zatím neděje.
Kontrola pracovišť nukleární medicíny
Proč jsou pracoviště nukleární medicíny pod dohledem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a Státního ústavu pro kontrolu léčiv?
To je naprosto jednoduché. Vyplývá to z Atomového zákona, ve kterém jsou jasně stanovená pravidla, kdo smí zacházet s ionizujícím zářením a za jakých podmínek. Těmi podmínkami jsou definované vzdělání, technické podmínky a používané pomůcky. A úřad nad tím zodpovědně dohlíží. Každé oddělení nukleární medicíny musí projít jeho kontrolou jednou za rok. Audit je poměrně přísný. Kontrola je navíc několikastupňová. Oddělení mají ze zákona povinnost dělat i externí radiologické audity, vést systém jakosti a hodnocení kvality a je to takto v pořádku. Aplikovat ionizující záření se musí bezpečně a musí tam vždy převážit přínos nad rizikem.
A proč i Státní ústav pro kontrolu léčiv?
Protože my si ta radiofarmaka na odděleních připravujeme sami. Některá pracoviště sice nechávají přípravu na lékárně, ale v principu mohou i sama z nějakých složek. A to přirozeně podléhá dozoru.
Uvádí se, že zajištění chodu pracovišť nukleární medicíny je pravděpodobně nejsložitějším ze všech lékařských oborů. Z jakého důvodu?
Protože my musíme kloubit mnoho zdravotnických povolání. Ať již jde o radiofarmaceuta, tedy farmaceuta s atestací z oboru radiofarmacie, farmaceutického asistenta, radiologického fyzika, který dohlíží nad správností nastavení všech přístrojů a dodržování všech fyzikálních principů. Dále musí být na oddělení přítomna osoba zodpovědná za dohled nad chodem ionizujícího záření, pak lékař se specializovanou způsobilostí, radiologický asistent nebo sestra s atestací v oboru nukleární medicíny. Každá z vyjmenovaných profesí musí být navíc zastoupena více než jedním pracovníkem. Zároveň je každá z nich na trhu nedostatková, pokud jde o lidi. Už jen personálně obsadit takové oddělení je náročné.
Jak může obor pomoci pacientům oproti jiným zobrazovacím metodám?
Informace, kterou dávají nukleárně medicínská vyšetření, jsou unikátní. Opravdu popisují, jak funkčně a metabolicky vypadá daná oblast. Tuto odpověď nedá v takové šíři žádné jiné vyšetření. V něčem máme překryv s CTčkem a magnetickou rezonancí, ale nejlepší je, když se veškeré informace v rámci hybridního zobrazení prolnou.
Nukleární medicína je poslední instancí
Proč máte ráda právě nukleární medicínu?
Já jsem začínala jako internista. Což je taková detektivní práce a zjišťování, co danému člověku asi je. Na základě příznaků a diferenciální diagnostiky se internista snaží dojít k diagnóze. Často jsem se jako internista setkávala s tím, že jsme nevěděli, kam bychom i po všech diagnostických pokusech pacienta na vyšetření odeslali… A že nikdo z nás nebyl zároveň Dr. House, který se jen podíval a věděl, tak se odeslal na nukleární medicínu. A to mě zajímalo, proč je to ta poslední instance, která může na něco přijít nebo to rozhodnout.
Co dál se vám na oboru líbilo?
Zjistila jsem, že v rámci diagnostiky lze obor s internou skloubit, protože aby se nukleárně medicínské vyšetření správně interpretovalo, je potřeba o daném člověku vědět mnoho informací a podrobností. Dát je do kontextu aktuálního stavu pacienta. Nehodnotíte jen samotný obraz, to máte jen 60 – 70 procent úspěchu. Pokud si s pacientem nepromluvíme před vyšetřením, může docházet k interpretaci výsledků zavádějícím způsobem. Jde navíc o rychle se vyvíjející a inovativní obor. Nenechá lékaře stagnovat. Ve chvíli, kdy by i pár měsíců nesledoval novinky, je mimo. V tu chvíli by ani nepřinesl další inovace.
Jak se vám podařilo vybudovat několik takových oddělení v nemocnicích?
Já jsem dost často začínala úplně od píky. Motivovala jsem lidi, aby našli zalíbení v nukleární medicíně a navíc se i rekvalifikovali. Měla jsem několik absolventů, kteří si udělali pod mým vedením atestaci z nukleární medicíny. A pak jsem získala několik sester, které si udělaly potřebnou atestaci. Radiologické asistenty jsem nepřetahovala z jiného pracoviště, ale oslovila jsem čerstvé absolventy. Vždy šlo o tým, společně jsme něco budovali. A měla jsem štěstí, že tyto kolegy bavilo podílet se na výstavbě pracoviště krok za krokem.
Jan Brodský, IPVZ
—
MUDr. Irenu Maříkovou, MBA jmenoval ministr zdravotnictví Vlastimil Válek [TOP 09] na základě doporučení výběrové komise ředitelkou Institutu postgraduálního vzdělávání [IPVZ] ve zdravotnictví.
V minulosti působila na Ministerstvu zdravotnictví ČR v rámci postgraduálního vzdělávání lékařů a ověřování odborné a jazykové připravenosti zahraničních lékařů.
Je zároveň komunální političkou za stranu TOP 09. V komunálních volbách 2022 kandidovala na starostku městské části Prahy 6. Aktuálně působí v zastupitelstvu Prahy 6.
Irena Maříková se po absolvování lékařské fakulty UK vydala na dráhu progresivního oboru nukleární medicíny. Působila a vybudovala vlastní oddělení nukleární medicíny v Nemocnici ve Vysočanech, ve FN Bulovka a následně i v Ústřední vojenské nemocnici, které vedla déle než deset let. Působí jako lékařka a odborná asistentka Ústavu nukleární medicíny 1.LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice. Taktéž dokončuje doktorandské studium se zaměřením na využití metod nukleární medicíny v učení umělé inteligence ve spolupráci se Sorbonne Université.
IPVZ je přímo řízenou organizací Ministerstva zdravotnictví ČR, která má v gesci postgraduální vzdělávání lékařů, zubních lékařů, farmaceutů a vybraných nelékařských zdravotnických profesí. Zajišťuje atestační nebo závěrečné zkoušky ve 44 nástavbových [certifikovaných kurzech], v 7 základních [všeobecné praktické lékařství a obory farmaceutické] a v 15 nelékařských oborech.
