Společné obědy, večeře či snídaně u rodinného stolu fungují podle odborníků i jako prevence poruchy příjmu potravy. Počty pacientů, kteří se straní jídla, nebo se naopak přejídají, se za poslední dekádu až zdvojnásobily.
Čas strávený u jednoho stolu s rodinou například u nedělního oběda nejenže přispěje ke zlepšení komunikace dětí s rodiči a naopak, ale především dětem dává dobrý příklad toho, jak se stravovat. Případně poukáže na to, že má někdo v rodině problémy s příjmem potravy. To dokládá příběh mladé ženy v péči prof. Hany Papežové, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN a předsedkyně Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti ČLS JEP. A tento příběh, jak říká profesorka, ilustruje i rizika transgeneračního přenosu takového onemocnění.
„Moje kamarádky obdivovaly mou matku. Byla krásná a velmi štíhlá. Vlastně skoro nejedla – nebo jen tak, aby přežila,“ říká mladá žena.
Pozor…, na hladovění si člověk zvykne, říká nutricionista Pavel Těšínský
Dnes už hovoří o tom, že její matka tehdy trpěla poruchou příjmu potravy. Ta u ní zřejmě vznikla už na vysoké škole, kdy vážila méně jak 45 kg, měla zdravotní i psychické problémy, ztratila menstruaci. Její stav byl jeden čas tak vážný, že ji lékaři přijali k hospitalizaci.
„To, že mě porodila, byl asi malý zázrak. A v rámci prevence poruch příjmu potravy se mimo jiné zdůrazňuje, že je důležité s dětmi jíst,“ upozorňuje mladá žena.
„To já nikdy nezažila – tedy ano, jednou ročně: štědrovečerní večeři si se mnou máma dala. Někdy mi uvařila, vařila dobře,“ vzpomíná.
Na poruchy příjmu potravy ukáží společné obědy i večeře
Také dodává, že doma toho k jídlu nikdy moc neměly. Jejich lednice většinou zela prázdnotou, nanejvýš v ní byl tvaroh a ovoce, nikdy doma neměly třeba pečiva. A když už její matka uvařila, nikdy si s ní nesedla ke stolu, aby se společně najedly.
„Byla jsem dítě, takže mi na tom nepřišlo nic divného. Když jsem se občas zeptala, proč nejí se mnou, řekla, že ‚už jedla‛, ‚ochutnávala při vaření‛, ‚měla něco v práci‛, ‚nemá hlad‛, ‚bolí jí žaludek‛, ‚tohle nemůže jíst‛,“ vypráví dnes dospělá žena.
Mnohdy musela jako dítě přihlížet i tomu, jak její matka potají přesunuje jídlo na talíř někoho jiného, schovává pečivo do kapes nebo nenápadně vyhazuje jídlo. Dokonce i viděla, jak si rychle strká kousek pizzy do kabelky. Anebo jen cinká příbory o dno talíře, aby to vypadalo, jako že jí.
Podle profesorky Papežové trpěla matka její pacientky zřejmě poruchou příjmu potravy, která už si ale žádala odbornou pomoc. Navíc v takových případech hrozí, že se potíže se stravováním přenesou na dítě, děti, které takovému chování přihlížejí a jsou jeho součástí.
„V rodinách se může vyskytovat porucha příjmu potravy v několika generacích, mluvíme o transgeneračním přenosu. Roli zde hraje jak genetika, tak vzor rodinného stravování,“ říká prof. Papežová a upozorňuje: „Pokud máte sami problém s příjmem potravy a máte doma děti nebo teenagery, řešte to! Stejně tak v případě, že od svých blízkých často slýcháte ony typické věty, zdánlivě nevinné a nenápadné.“
Děti a dospívající drtí sociální sítě a tamní propaganda
K rozvoji nějaké z poruch příjmu potravy podle ní přispívá genetika, úzkostné stavy, ale také orientace na výkon, touha po pozornosti, soutěživost a nejistota v hledání vlastní hodnoty. Pacienti bývají často nespokojeni s vlastním tělem nebo trpí neutuchající touhou po až nezdravé štíhlosti. V posledních letech stojí za rozvojem poruchy příjmu potravy často i vliv sociálních sítí.
„Doslova mluvíme o toxicitě sociálních sítí. Jsou často zdrojem zavádějících informací influencerů o dietách a zdravém životním stylu,“ říká prof. Papežová.
Děti se otravují paralenem i ibalginem. A často je zapíjí alkoholem
Mezi nejrozšířenější poruchy příjmu potravy s často smrtelnými následky patří mentální anorexie, bulimie, ale i psychogenní přejídání spojené s obezitou. Dle zkušeností psychiatrů jim snáze podléhají lidé s nezdravým sebevědomím. A na vině jsou i extrémní postoje k propagované zdravé výživě a zdravému pohybu. Ty vedou k ortorexii [patologická posedlost zdravou výživou a biologicky čistými potravinami] a k extrémně nezdravému pohybu.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS] vykázali lékaři diagnózu poruchy příjmu potravy v roce 2010 u 1 513 dětí a mladistvých a 4 053 dospělých. Od té doby došlo k strmému nárůstu. V roce 2023 toto číslo u dětí stouplo více než dvojnásobně na 4 073. U dospělých bylo v roce 2023 zaznamenáno 5 253 případů.
Na lůžkovém oddělení Centra pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN hospitalizovali lékaři v roce 2023 s touto diagnózou 76 pacientek, v roce 2024 to bylo 70 pacientek. U mužů jsou statistiky podstatně nižší, ročně v nemocnici umístí jednoho až čtyři pacienty.
–RED–
