Jedna z nejstarších žen světa měla omlazující buňky. To ale není všechno

0
515
bunky
Maria Branyasová při své oslavě 117. narozenin loni v březnu. / Foto: P. Aragonès

Do své smrti loni v srpnu byla 117letá Španělka Maria Branyasová nejstarší člověk na světě. Za jejího života jí vědci odebrali vzorky pro analýzu buňky, aby zjistili, co stojí za jejím vysokým věkem ve zdraví. A nyní přinášejí výsledky.

Podle výzkumu barcelonských vědců měla Maria Branyasová geny, které zjednodušeně řečeno omlazovaly její buňky. Pouze ty však k dosažení vysokého věku ve zdraví nevedou, upozorňují španělští vědci v článku britského serveru The Guardian.

  • Co tedy podle vědců stálo za jejím vysokým věkem bez nemoci?
  • Skromný a ukázněný život v kruhu rodiny.

Paní Maria Branyasová sice v posledních letech života používala invalidní vozík, bolely ji klouby, hůře slyšela, ale jinak netrpěla žádnou takzvaně chronickou nemocí, jako jsou cukrovka 2. typu nebo nemoci srdce a cév. V době šíření koronaviru dokonce prodělala covid-19.

Maria Branyasová se narodila v San Francisku v roce 1907. Strávila nějakou dobu v Texasu a New Orleansu, než se s rodinou v roce 1915 v době první světové války vrátila do Španělska, kde se usadila v Katalánsku.

Klidné stáří přináší rodina a skromná strava

Vysoký věk a dobrý zdravotní stav Branyasové přitahoval zájem vědců, především těch na genetiku. Ještě za jejího života se s ní a její rodinou spojil Manel Esteller, profesor genetiky a ředitel Výzkumného ústavu leukémie Josepa Carrerase, aby shromáždil její biologické vzorky pro výzkum buňky. A nyní zveřejnil výsledky svého sledování zaměřeného hlavně na strukturu a specifika genomu.

Zdravý střevní mikrobiom je základ zdraví

Podle profesora Estellera geny paní Branyasové oddalovaly stárnutí buněk, které se chovaly, jako by byly o zhruba sedmnáct let mladší než ve skutečnosti. Jen to však k dosažení vysokého věku ve zdraví nestačí. Její mikrobiom, tedy mikroorganismy v těle, především ve střevech, zároveň odpovídal tomu, jaký běžně mívají „nemluvňata“. Což je zřejmě i výsledek přístupu k životu Branyasové. To i v době krátce před smrtí, kdy si zachovala jasnou mysl. I přes opotřebované a bolavé klouby a horší sluch žila velmi skromně především co se týče životosprávy. Právě díky ní plně využila své unikátní genetické predispozice, tvrdí profesor.

Rozvoji demence brání osobní disciplína a trénink

Branyasová se držela středomořské stravy, jedla tři jogurty denně. Nepila alkohol, nekouřila, chodila na procházky, a především udržovala vztahy se svou rodinou a přáteli. To vše podle vědců přispělo ke zpomalení fyzického a duševního úpadku, který ostatním lidem podstatně zkracuje život ve zdraví.

Dlouhověkost a geny omlazující buňky

 

Maria Branyasová se narodila v San Francisku v roce 1907. Strávila nějakou dobu v Texasu a New Orleansu, než se s rodinou v roce 1915 v době první světové války vrátila do Španělska, kde se usadila v Katalánsku.

Z velkých historických událostí zažila španělskou občanskou válku [1936-1939] a pamatuje i poválečné období a Frankovu diktaturu [1939-1975] a pandemii španělské chřipky. V době pandemie covidu-19 se dokonce nakazila koronavirem, ale onemocnění u ní nevyvolalo žádné vážné příznaky a z nemoci se brzy uzdravila.

Do sociálních zařízení míří hlavně lidé s demencí. A stále jich přibývá

Podle americké organizace Gerontology Research Group [GRG], která se zabývá výzkumem dlouhověkosti a registruje rekordy v této oblasti, byla Branyasová osmou nejdéle žijící osobu v historii. Rekord v této statistice patří Francouzce Jeanne Calmentové, která se narodila v únoru 1875 a zemřela v srpnu 1997 ve věku 122 let.

Podle výzkumníků jde o pěkný příklad toho, že stárnutí nemusí vždycky přinášet nemoc nebo nemoci. Profesor Esteller s kolegy věří, že poznatky získané ze studie přispějí k výzkumu léků na onemocnění souvisejících s věkem. Jako jsou rakovina a demence.

–VRN/ČTK–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here