Do své smrti loni v srpnu byla 117letá Španělka Maria Branyasová nejstarší člověk na světě. Za jejího života jí vědci odebrali vzorky pro analýzu buňky, aby zjistili, co stojí za jejím vysokým věkem ve zdraví. A nyní přinášejí výsledky.
Podle výzkumu barcelonských vědců měla Maria Branyasová geny, které zjednodušeně řečeno omlazovaly její buňky. Pouze ty však k dosažení vysokého věku ve zdraví nevedou, upozorňují španělští vědci v článku britského serveru The Guardian.
- Co tedy podle vědců stálo za jejím vysokým věkem bez nemoci?
- Skromný a ukázněný život v kruhu rodiny.
Paní Maria Branyasová sice v posledních letech života používala invalidní vozík, bolely ji klouby, hůře slyšela, ale jinak netrpěla žádnou takzvaně chronickou nemocí, jako jsou cukrovka 2. typu nebo nemoci srdce a cév. V době šíření koronaviru dokonce prodělala covid-19.
Maria Branyasová se narodila v San Francisku v roce 1907. Strávila nějakou dobu v Texasu a New Orleansu, než se s rodinou v roce 1915 v době první světové války vrátila do Španělska, kde se usadila v Katalánsku.
Klidné stáří přináší rodina a skromná strava
Vysoký věk a dobrý zdravotní stav Branyasové přitahoval zájem vědců, především těch na genetiku. Ještě za jejího života se s ní a její rodinou spojil Manel Esteller, profesor genetiky a ředitel Výzkumného ústavu leukémie Josepa Carrerase, aby shromáždil její biologické vzorky pro výzkum buňky. A nyní zveřejnil výsledky svého sledování zaměřeného hlavně na strukturu a specifika genomu.
Podle profesora Estellera geny paní Branyasové oddalovaly stárnutí buněk, které se chovaly, jako by byly o zhruba sedmnáct let mladší než ve skutečnosti. Jen to však k dosažení vysokého věku ve zdraví nestačí. Její mikrobiom, tedy mikroorganismy v těle, především ve střevech, zároveň odpovídal tomu, jaký běžně mívají „nemluvňata“. Což je zřejmě i výsledek přístupu k životu Branyasové. To i v době krátce před smrtí, kdy si zachovala jasnou mysl. I přes opotřebované a bolavé klouby a horší sluch žila velmi skromně především co se týče životosprávy. Právě díky ní plně využila své unikátní genetické predispozice, tvrdí profesor.
Branyasová se držela středomořské stravy, jedla tři jogurty denně. Nepila alkohol, nekouřila, chodila na procházky, a především udržovala vztahy se svou rodinou a přáteli. To vše podle vědců přispělo ke zpomalení fyzického a duševního úpadku, který ostatním lidem podstatně zkracuje život ve zdraví.
Dlouhověkost a geny omlazující buňky
Maria Branyasová se narodila v San Francisku v roce 1907. Strávila nějakou dobu v Texasu a New Orleansu, než se s rodinou v roce 1915 v době první světové války vrátila do Španělska, kde se usadila v Katalánsku.
Z velkých historických událostí zažila španělskou občanskou válku [1936-1939] a pamatuje i poválečné období a Frankovu diktaturu [1939-1975] a pandemii španělské chřipky. V době pandemie covidu-19 se dokonce nakazila koronavirem, ale onemocnění u ní nevyvolalo žádné vážné příznaky a z nemoci se brzy uzdravila.
Do sociálních zařízení míří hlavně lidé s demencí. A stále jich přibývá
Podle americké organizace Gerontology Research Group [GRG], která se zabývá výzkumem dlouhověkosti a registruje rekordy v této oblasti, byla Branyasová osmou nejdéle žijící osobu v historii. Rekord v této statistice patří Francouzce Jeanne Calmentové, která se narodila v únoru 1875 a zemřela v srpnu 1997 ve věku 122 let.
Podle výzkumníků jde o pěkný příklad toho, že stárnutí nemusí vždycky přinášet nemoc nebo nemoci. Profesor Esteller s kolegy věří, že poznatky získané ze studie přispějí k výzkumu léků na onemocnění souvisejících s věkem. Jako jsou rakovina a demence.
–VRN/ČTK–
