Správně nastavit onkologickou péči v praxi má Národní onkologický plán. Jak ale vyplývá z rozhovoru s lékařkou Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol docentkou Kateřinou Kopečkovou, od plánu k jeho realizaci vede dlouhá cesta.
V Česku jsou onkologická onemocnění druhou nejčastější příčinou úmrtí. Postoupí v následujících letech na první příčku?
Demografický vývoj, stárnutí populace, úspěšnost léčby mnoha onemocnění především kardiovaskulárních onemocnění, tento vývoj podporuje. Tento trend jde napříč Evropou.
Pomoci má i Národní onkologický plán [NOP]. Ten nastavuje ideální prostředí pro záchyt a léčbu pacientů. Plně fungovat má v roce 2030, jak se daří tento plán naplňovat?
Považuji za velmi důležité, že NOP byl přijat a ustanovila se komise při Ministerstvu zdravotnictví ČR [MZ ČR] pro jeho implementaci, uvedení do života a jeho realizaci s velmi ambiciózními cíli. Jejími členy jsou přední čeští odborníci v oblasti onkologie. To je základním předpokladem jeho úspěšného zavádění do praxe.
NOP financují fondy EU, jsou vidět tyto prostředky v praxi?
Teď se realizují dva velké projekty financové z fondů EU. Je to výstavba Motolského onkologická centra v rámci Fakultní nemocnice Motol v Praze a Centra onkologické prevence a Centra inovativní a podpůrné péče Masarykova onkologického ústavu v Brně.
Masarykův onkologický ústav zahájil onkoprojekt za půl miliardy
Znovu se zeptám, vypořádá se ČR s růstem počtu onkologických pacientů?
Podle mě jsou dva klíčové body – financování a lidské zdroje, dostatek zdravotnického personálu. To jsou úskalí, s kterými se potýkají všechny vyspělé země. S příchodem nových poznatků a technologií přichází nové nákladné léky pro stále početnější menší skupiny pacientů. Společnost tak stojí před zásadním krokem, jak tento vývoj ufinancuje. Je to otázka zásadní reformy a reformy zdravotního pojištění. Je důležité o tom otevřít veřejnou debatu. Věřím, že odpovědní politici budou takto postupovat. Netýká se to jen onkologie. Nedávno provedený průzkum ukázal, že 44 procent dotázaných by si bylo ochotno připlatit za lepší kvalitu zdravotních služeb.
Onkologickou péči řeší i praktičtí lékaři
Součástí problému je i primární péče. Pokud byste se na věc podívala optikou onkologického pacienta, má v praktickém lékaři „jistotu“, že ho včas „ochrání“ před nedobrou onkologickou diagnózou?
Praktický lékař je nedílnou součástí pro komplexní onkologickou péči o onkologického pacienta. Počínaje prevencí, včasného rozpoznání možného nádorového onemocnění, spolupráce s onkologickým pracovištěm v době probíhající aktivní onkologické léčby a v neposlední řadě v podpůrné paliativní péči u nemocných, kde aktivní onkologickou péči, přesněji léčbu, lékaři ukončili. Dále se stále častěji vyléčení nemocní po určitě době předávají z onkologických pracovišť k dalšímu sledování k praktickým lékařům.
Jakou roli v tom hraje dostupnost praktiků?
Spolupráce s praktickými lékaři je velmi různorodá. Nezávisí jen na nedostupnosti, chybění lékařů primární péče, ale i na osobním přístupu jednotlivých praktiků.
Dostávají se podle vás onkologičtí pacienti včas od praktiků, ale nejen od nich, do specializovaných onkologických center, k onkologickým specialistům?
Často narážíme na bariéru dlouhých čekacích dob pro specializovaná vyšetření, od endoskopických metod přes zobrazovací metody, jako je CT či magnetická rezonance. Trávíme desítky minut hledáním pracoviště, které nutné vyšetření pacienta provede včas.
Co by situaci řešilo, zlepšilo? A jakou roli v tom hraje dostupnost těchto center, případně jejich kapacity a další limity?
Zefektivnění zdravotního systému jako takového, dostatek kapacit tam, kde je jich opravdu třeba, rozumná míra centralizace a propojenost s regionálními onkologickými pracovišti.
Paliativní péče a moderní léky
Národní onkologický plán zmiňuje i paliativní péči o pacienty v pokročilém stádiu nemoci. Jak si v tomto ohledu stojí péče poskytovaná českým zdravotnictvím?
V oblasti paliativní terapie ČR udělala velký pokrok. Pamatuji si dobu, kdy v republice byla dvě až tři hospicová zařízení. Nicméně zůstávají oblasti, kde tato péče zůstává dál obtížně dostupná. Tento stav často koreluje ale i s limity další zdravotních služeb v daném regionu.
Jak by měla vypadat paliativní péče u onkologických pacientů?
Paliativní péče představuje kontinuum onkologické péče. Ne všichni pacienti po skončení aktivní onkologické léčby vyžadují hospicovou péči. V takovýchto případech je nezastupitelná role praktického lékaře, který se stává koordinátorem této péče. V regionech často chybí jak kamenné hospice, tak i jejich mobilní varianta, která by umožnila nemocným strávit konec života mezi svými blízkými.
Šárka Slavíková: Ještě jsem neviděla, aby se z rakoviny někdo sám vyléčil
Mají onkologičtí pacienti v Česku dobrý přístup k moderní léčbě?
Dostupnost nově registrovaných léků se za poslední dva roky výrazně zlepšila díky nové legislativě. Jsme na tom lépe než průměr v EU. Doufejme, že tento stav udržíme. Pro udržení tohoto stavu jsou nutné zásadní reformy. Již se objevují první varování. Někteří poskytovatelé odmítají nasmlouvání nových léků se schválenou úhradou z důvodu obavy o finanční zdraví svých nemocnic. Dalším varováním je snižující se počet klinických studií v České republice. Díky těmto studiím mohou být pacienti léčeni inovativními léky.
Pokud byste měla shrnout přínosy moderních léků, jak byste je popsala, komu a jak mohou hlavně prospět?
Nové léčivé přípravky se schvalují centrálně Evropskou lékovou agenturou [EMA] na základě účinnosti a bezpečnosti. Účinnost může mít různou formu, prodloužení přežívání, vyléčení, stabilizace onemocnění či zmírnění projevů nádorové choroby. Léčivé přípravky personalizované medicíny se snaží dosáhnout většího účinku a snížení vedlejších nežádoucích účinků, které s sebou přináší onkologická léčba.
KOC a ROS jako páteř pro onkologickou péči
Součástí NOP jsou komplexní onkologická centra [KOC] a takzvané regionální onkologické skupiny [ROS]. Tato pracoviště mají spolupracovat. Zeptám se vás, jak ideálně se tyto dva subjekty doplňují?
Mechanismy jsou dobře nastaveny, ale ne všude jsou realizovány. Je snahou nás všech, aby pacientům onkologická péče byla poskytována co nejblíže jejich bydliště. Tyto mechanismy mohou vést k výraznému zefektivnění onkologické péče v ČR. Základem je pravidelná komunikace mezi KOC a ROC. Podstatným krokem je navýšení možnosti předpisování nových léků právě v ROC. Také zde pracují erudovaní onkologičtí odborníci.
Jakou roli v tom sehrávají zdravotní pojišťovny? Je podle vás jejich podpora KOC a ROS a vůbec celému NOP dostatečná?
Zdravotní pojišťovny jsou nedílnou součástí kvalitní onkologické péče, kterou poskytují jednotliví poskytovatelé. V současné době se jedná o rozšíření možnosti předepisování léčivých přípravků, které mohla předepisovat jen KOC, do ROS. V tomto hraje klíčovou roli komunikace mezi plátci, Českou onkologickou společností a poskytovateli péče jak v centrech, tak regionech. Apelovala bych na jednotný postup plátců zdravotní péče. Právě rozšíření preskripčních možností v ROS bych viděla jako jeden z kroků k zefektivnění onkologické péče.
Počty nových nádorů překročily 100 tisíc ročně, ale přibývá i přeživších
Zmínila jste výhodu multidisciplinárních týmů. Daří se je dávat dohromady? Pokud ne, je problém jen to, že nemáme lékaře a specializované sestry?
Tyto týmy jsou samozřejmostí a jedním z kvalifikačních kritérií KOC. Jsou tvořeny lékaři, odborníky jednotlivých profesí s přihlédnutím ke specifickým diagnózám. Co nám možná chybí, je vyhodnocování práce multidisciplinárních týmů. Jak jsou v běžné klinické praxi dodržována tato doporučení. To je mimochodem jedno z kritérií doporučované evropskými onkologickými centry.
—
doc. MUDr. Kateřina Kopečková, Ph.D. působí jako zástupkyně přednosty pro vědu a výzkum Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol. Po úspěšném zakončení studia všeobecného lékařství na Univerzitě Karlově, Lékařské fakultě v Plzni, pracovala několik let ve Fakultní nemocnici Plzeň. Tam od roku 1988 působila na Radioterapeuticko-onkologickém oddělení a Hematologicko-onkologickém oddělení. Byla členkou týmu primáře Vladimíra Kozy prakticky na počátku éry transplantací kostní dřeně.
V roce 1991 získala I. atestaci z interního lékařství a následně v roce 1997 z klinické onkologie. V období let 1997-2013 pracovala na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol v Praze. Přechodně v roce 2002 byla samostatně pracující lékařkou v Kuwait Cancer Centre a odborné znalosti v rámci zahraničních pobytů si rozšiřovala i na onkologických pracovištích v AKH-Wien, Genolier Hospital ve Švýcarsku a na Thoraxklinik, Universitátsklinikum v Heidelbergu.
Od roku 2013 až doposud působí jako lékařka Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, zastává funkci zástupkyně přednosty pro vědu a výzkum. Zároveň je členkou Výkonného výboru Evropské referenční sítě pro vzácné nádory [EURACAN], zástupkyní v pracovní skupině pro sarkomy měkkých tkání a kostí [EORTC] a členka pracovní Meziresortní komise pro vzácná onemocnění Ministerstva zdravotnictví ČR. Kromě členství v České onkologické společnosti ČLS JEP a evropské European Society for Medical Oncology je předsedkyní sekce České onkologické společnosti ČLS JEP pro endokrinní nádory a zástupkyní svého pracoviště v Evropské organizaci onkologických center [OECI].
