Sociální pojištění spravované státem u nás funguje 100 let. Zajímavé je, že v době jeho vzniku byla věková hranice pro odchod do starobního důchodu 65 let. A dále, že příjemci starobní a invalidní penze dostávali příplatek za nezaopatřené dítě.
Nezaopatřeným dítětem se tehdy pro potřeby úřadů rozumělo dítě či dospívající do věku 17 let. Příjemci starobních a invalidních důchodů, kteří pečovali o nezaopatřeného potomka, dostávali k dávce 1/10 vypočteného důchodu navíc.
Od doby, 30. října 1924, kdy tehdejší Poslanecká sněmovna prvně přijala návrh zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, uběhlo 100 let.
„Přál bych si, aby vědomí, že jen touto solidaritou národní jsme byli schopni vytvořiti věci veliké, i takové, které se zdály nejtěžší, vyrostlo z tohoto zákona, který se překládá parlamentu ke stvrzení. A bude-li tak, pak si řeknu: Snad budeme vždycky malí, ale nebudeme poslední mezi všemi národy,“ uvedl před posledním hlasováním o návrhu tohoto zákona 17. září 1924 poslanec a bývalý předseda vlády Karel Kramář.
Ani tehdy, ve 20. letech minulého století, ale nebylo snadné, aby se zákonodárci shodli na podobě tohoto zákona. S vůbec prvním návrhem přišel poslanec Československé sociálně demokratické strany dělnické Václav Johanis už v říjnu 1920. Politici se na jeho znění ale neshodli. Proto nakonec Sněmovna rozhodla, aby tehdejší Ministerstvo sociální péče zřídilo odbornou komisi a ta na podobě návrhu zákona pracovala.
„Dosažená dohoda – návrh budoucího zákona – tak byla považována za společné dílo napříč politickým spektrem. Zákon nabyl účinnosti 1. července 1926,“ uvádí zástupci České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] k příležitosti 100. výročí sociálního pojištění.
Do starobního důchodu se ve 20. letech šlo v 65 letech
Od té doby začalo v tehdejším Československu fungovat dělnické pojištění lidí, kteří na jeho území pracovali nebo vykonávali služby na základě pracovního, služebního či učňovského poměru, přibližují zástupci ČSSZ. Ve stejné době vzniká Ústřední sociální pojišťovna [ÚSP], která dostala do správy invalidní a starobní pojištění. A stejně tak pod ní organizačně spadaly nemocenské pojišťovny.
Pro zajímavost ČSSZ uvádí, že v době zavádění zákona do praxe v roce 1926, činil věk pro odchod do starobní penze 65 let. A nejen to.
„Důchod zahrnoval základní výměru 500 Kč ročně. Přičemž výše procentní výměry se odvíjela od odvedeného pojistného,“ uvádí zástupci sociální správy.
Stáří nezačíná až v 65 letech, ale už v dospělosti, říká profesorka Topinková
Tedy již při vzniku sociálního pojištění se při výpočtu důchodu vycházelo ze dvou částí. A to z pevné základní výměry a procentní výměry, v níž se zohlednila výše odvedeného pojištění za dobu výdělečné činnosti.
Tehdejší příjemci invalidních a starobních důchodů navíc k dávce dostávali příplatek ve výši jedné desetiny vyměřeného důchodu, pokud se starali o nezaopatřené dítě do 17 let věku. A jak dodávají zástupci sociální správy, tehdejší důchodový systém vycházel z rovnováhy mezi příjmy a výdaji. To znamenalo, že pojistné hradili zpravidla napůl zaměstnavatelé a zaměstnanci.
Historie Ústřední sociální pojišťovny
„Ústřední sociální pojišťovna získala v roce 1926 budovu v Křížové ulici na Smíchově. Tuto funkcionalistickou stavbu, dokončenou v letech 1936–1937, navrhl architekt František Albert Libra spolu s Jiřím Kanem,“ uvádí na svém webu sociální správa.
V této budově dodnes pracují zaměstnanci sociální správy s unikátní strojovou kartotékou. Její ocelovou konstrukci dodaly Vítkovické železárny a samotnou registraturu strojírenská firma Otakara Podhajského z Hostivaře.
„Jejich zásluhou se tak budova stala technickým unikátem, který v omezené míře využíváme dodnes,“ uvedl na tiskové konferenci ke 100. výročí vzniku sociálního pojištění současný ústřední ředitel ČSSZ František Boháček.
Ministerstvo práce nemá peníze na digitalizaci vyřizování důchodů
Vyzdvihl, že státem garantovaná sociální ochrana obyvatel v situacích, kdy se o sebe nemohou postarat sami, se začala formovat jen šest let po vzniku samostatného Československa.
Sociální pojištění zmohutnělo. Jeho účel ale zůstává
Za uplynulých sto let od prvního přijetí návrhu zákona o sociálním pojištění [zákon č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří] u nás prošlo sociální zabezpečení zásadními změnami. Nicméně jeho hlavní účel zůstal nezměněn. A tím je zajištění obyvatel, respektive pojištěnců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Dnes k těmto životním událostem přibylo mateřství a péče o dítě nebo osobu blízkou.
O agendu kolem dávek vyplácených ze sociálního pojištění se dnes stará Česká správa sociálního zabezpečení [ČSSZ], jejích pět územních správ sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení. Těch je v Česku celkem 73. Od letoška při ČSSZ funguje samostatně Institut posuzování zdravotního stavu. Jeho pracovníci vyhotovují posudky zdravotního stavu především u žadatelů o invalidní důchod nebo pro komerční pojišťovny.
—
Pro ČSSZ dnes pracuje přes 8 000 zaměstnanců. Ročně zpracují finanční prostředky v objemu 645 miliard korun, které ČSSZ vybere na pojistném. Výdaje na výplatu dávek důchodového pojištění včetně záloh a nemocenského pojištění přesahují 715 miliard korun. Počet klientů ČSSZ tvoří 9 milionů pojištěnců, z toho 2,9 milionu připadá na důchodce. Dnes sociální správa vyplácí každý měsíc více než 3,5 milionu důchodů.
–VRN–
