I v ústavní péči pobývají děti se závislostmi a poruchami chování. A jako problém se ukazuje, že tato zařízení ať běžné ústavní, nebo ochranné výchovy nesmějí zaměstnávat zdravotníky, třeba adiktology. Jejich práci pak suplují pedagogové.
Na mezeru upozorňuje veřejný ochránce práv, jehož úřad se ve svém šetření zaměřil právě na ústavní a ochrannou výchovu dětí. A ukázalo se, že úprava fungování těchto zařízení je zastaralá a žádá si zásadní změny.
„Narážíme zde na prolínání dvou resortů, toho školského a zdravotnického, které není vůbec dořešené. Obecně platí, že ústavní zařízení spadají pod školství, a ty jako takové nemohou zaměstnávat zdravotnické pracovníky,“ popsal jeden z problémů právník Kanceláře ombudsmana Štěpán Jílka, expert na oblast ústavní ochranné výchovy.
Specializace a odbornost zdravotníků je naprosto klíčová v péči o děti, které se potýkají se závislostmi, upozorňuje Jílka. Dále se ukazuje, že v péči a přístupu k těmto dětem u nás chybí jednotná koncepce. To znamená, že není upraveno, jak vypadá péče o tuto skupinu dětí svěřených do ústavní péče. A jak se odlišuje od péče o děti v běžné ústavní péči, vysvětluje Jílka. Současné předpisy podle něj opomíjejí i takové situaci, kdy je potřeba s ohledem na zdraví dítěte ohroženého závislostmi omezit některá jeho práva. Jinak řečeno ochránit ho před riziky a zamezit mu například v přístupu k návykovým látkám.
„Podobné střety nastávají třeba u práva dětí na samostatnou vycházku nebo při nastavování pravidel pro osobní prohlídky dětí a jejich věcí,“ vysvětluje Jílka.
Podle něj péče o děti se závislostmi je navíc vždy spojena s jejich izolací od škodlivých vlivů, ale už neexistuje služba, která by na ústavní pobyt navázala. A nebyla tak omezující a děti současně učila, jak odolávat rizikům závislostí v běžném životě.
Adiktologové do ústavů nanejvýš externě docházejí
Zdravotní péči o děti zasažených závislostmi v ústavech zajišťují za současné situace adiktologové externě. Nebo děti docházejí do jejich ambulancí. Což však neodpovídá potřebám péče o tyto děti a mládež, upozorňují zástupci úřadu veřejného ochránce práv. Kvůli absenci těchto odborníků v ústavech často nahrazují jejich práci pedagogové.
„Současná právní úprava ústavní a ochranné výchovy již nedokáže reagovat na potřeby dnešních dětí. Nedokáže odrážet jejich obtíže a problémy a neposkytuje zařízením jasná vodítka, jak s těmito obtížemi a problémy pracovat a jak potřeby dětí naplňovat,“ shrnuje situaci zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Odchodu z dětského domova se mladí obávají. A není se co divit
Výsledkem toho je, že jsou zařízení ve snaze poskytnout dětem adekvátní péči mnohdy nucena hledat náhradní řešení. Ta ale nemají pevnou oporu v zákoně.
„Zařízení se tak pohybují na jeho hraně, případně již dokonce za ní,“ říká.
Zdravotníci v ústavech chybí i v péči o agresivní děti
Podobná situace jako v ústavní péči o děti se závislostmi panuje podle něj i v ústavní péči o děti s extrémními poruchami chování [EPCHO]. Tam už jsou navíc vážné obavy o bezpečnost jejich personálu.
„Mělo by jasně zaznívat, že v některých zařízeních, zvláště těch pro děti s extrémními poruchami chování, se pedagogičtí pracovníci dostávají do situací, kdy jsou v ohrožení života,“ říká Rudolf Jakubec, ředitel Výchovného ústavu a dětského domova se školou Děčín, Boletice nad Labem.
Dále upozorňuje, že už není možné se zanedbávanému tématu, jak pracovat s extrémně agresivními dětmi, stále jen vyhýbat.
„Potřebujeme, aby nám legislativa umožňovala zaměstnávat adiktology a další zdravotníky. Protože jsou pochopitelně důležitou součástí péče o děti se závislostmi,“ potvrzuje potřebu Dagmar Bakešová, ředitelka Výchovného ústavu Žulová.
Děti se otravují paralenem i ibalginem. A často je zapíjí alkoholem
Podle ní je navazující problém i to, že děti se závislostmi či extrémně agresivním chováním po opuštění ústavu často nemají ani následnou podporu ze strany adiktologů či terapeutů. Proto se ombudsman obrátil na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [MŠMT], aby ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR [MZ ČR] umožnilo školským zařízením zaměstnávat zdravotníky. Obdobně jako je tomu například v pobytových sociálních službách. A dále požaduje, aby MŠMT vytvořilo koncepci služeb a programů pro ústavní a ochrannou výchovu dětí se závislostními problémy. A zajistilo jejich dostupnost stejně jako návaznost po opuštění ústavní péče.
–VRN–
