Loni v Kongu vyhledalo pomoc u Lékařů bez hranic kvůli sexuálnímu napadení a zraněním při něm přes 25 tisíc lidí. To je až trojnásobek proti předchozímu roku. Další tisíce většinou žen, dívek a dětí násilí neohlásí. Bojí se vyloučení z rodiny.
Letošní čísla o obětech nahlášeného sexuálního násilí v Konžské demokratické republice ukazují na další zrychlení růstu počtu takových útoků a napadení.
„Údaje o sexuálním násilí shromáždili Lékaři bez hranic ze 17 projektů, které realizují s podporou tamního ministerstva zdravotnictví v pěti provinciích – Severním Kivu, Jižním Kivu, Ituri, Maniemě a Střední Kasaii,“ říká Kristýna Macháčková, tisková koordinátorka Lékařů bez hranic.
V předchozích letech 2020, 2021 a 2022 ošetřili zdravotníci organizace v průměru 10 tisíc přeživších sexuálních útoků ročně, dodává pro představu. A v prvních měsících letošního roku zdravotníci v Kongu hlásí další nárůsty obětí často brutálních sexuálních útoků.
„Jen v provincii Severního Kivu bylo od ledna do května ošetřeno 17 363 přeživších. Toto číslo představovalo v necelé polovině roku 69 procent z celkového počtu obětí ošetřených v předchozím roce ve všech pěti výše uvedených provinciích,“ upozorňuje Macháčková.
Každá desátá oběť sexuálního napadení je nezletilá
Naprostá většina obětí jsou podle ní ženy, k tomu navíc je každá desátá z nich v nezletilém věku. A více než dvě třetiny [68 %] obětí napadne ozbrojený útočník. Navazující problém podle zdravotníků působících v Kongu je to, že napadené ženy a dívky nevyhledají pomoc a zůstávají bez ošetření. Obávají se vyloučení z rodiny nebo opuštění svých blízkých.
„Poté, kdy jsem byla napadena, známí mého manžela mu poradili, aby mě opustil. A já teď žiji sama se svými čtyřmi dětmi,“ vypráví Maria, mladá těhotná žena, kterou ošetřili zdravotníci Lékařů bez hranic.
Podobné zkušenosti podle nich mají další znásilněné ženy, jejichž manžel se o jejich znásilnění dozvěděl. Jak upozorňuje organizace, násilí často nekončí u sexuálního napadení. Útočníci poškozují celé rodiny.
„Jednou k nám přišla žena, kterou i s jejím miminkem znásilnili. A pak před jejíma očima zabili manžela a děti. Další oběť byla donucena k pohlavnímu styku se členem své rodiny. Přicházejí k nám i holčičky mladší deseti let, jejichž celé genitálie jsou velmi vážně poraněné,“ říká porodní asistentka Lékařů bez hranic.
Ty pak odesílají rovnou do nemocnice k ošetření. I když mnohým umí lékaři pomoci a zranění ošetřit i vyléčit, traumata obětem ale zůstávají na celý život, říká asistentka.
Povstalecké skupiny v Kongu
Za rostoucími počty sexuálních napadení hlavně na východě země stojí konflikty a útoky mezi povstaleckým hnutím M23 [Hnutí 23. března] někdy nazývaném jako Konžská revoluční armáda a konžskou armádou.
Hlavním místem působení povstalců z hnutí M23 je právě středovýchodní část Konga, provincie Severního Kivu, kde kvůli konfliktům došlo v posledních letech k vysídlení statisíců civilistů. Většina z nich přežívá v táborech pro vysídlené v okolí města Goma.
A jak upozorňují Lékaři bez hranic, údaje z roku 2023 ukazují, že 91 procent přeživších sexuálního násilí, které lékaři ošetřili, přijali právě v provincii Severního Kivu.
Nelegální adopce dětí: Dívky stojí v Africe méně než chlapci
„Podle výpovědí našich pacientů byly dvě třetiny z nich napadeny ozbrojenými útočníky. K těmto incidentům docházelo v samotných táborech. Ale také v jejich okolí, když ženy a dívky šly sbírat dřevo či vodu nebo pracovat na poli,“ popisuje Christopher Mambula, projektový koordinátor Lékařů bez hranic v Konžské demokratické republice.
Stále více ozbrojených mužů pobývajících v těchto místech podle něj vysvětluje strmý nárůst sexuálního násilí na místních obyvatelích. Zároveň upozorňuje, že vysídleným lidem chybí v táborech voda, potraviny a základní zdravotní péče. Proto je podle něj nyní jako první třeba zajistit bezpečí v táborech pro vysídlené obyvatele.
„K čemuž může přispět i tak jednoduchý krok jako dostatečně osvětlit hygienická zařízení a přístřeší,“ říká Mambula.
Dalším důležitým krokem a výzvou podle něj je, aby všechny strany zapojené do konfliktu dodržovaly zásady humanitárního práva. To znamená, aby neútočily na civilisty ani na pracovníky, které jim pomáhají.
–VRN–