V nejistém či nevyhovujícím bydlení, na ubytovně nebo úplně bez střechy nad hlavou žije v Česku asi 161 tisíc lidí. Z toho 62 tisíc [39 %] jsou děti a 10 tisíc senioři. A je to právě bytová nouze, kvůli které děti často končí v ústavní péči.
Orgán sociálně právní ochrany dětí [OSPOD] nemůže navrhnout soudu, aby rozhodl o umístění dítěte do náhradní péče kvůli špatnému bydlení jeho rodiny. Nicméně nevyhovující bydlení, například v azylových domech, na ubytovnách nebo v malých a přelidněných bytech úzce souvisí s dalšími riziky, která ohrožují výchovu a zdraví dětí. A z těchto důvodů už dochází k odebírání dětí a jejich umisťování do ústavní péče.
„Tyto rodiny žijí v jednom pokoji v ubytovně se společnou koupelnou, bez vlastní kuchyně. A na patře s osobami závislými na návykových látkách či vykazujícími jiné formy rizikového chování,“ upozorňují na dopady nevyhovujícího bydlení autoři Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 z iniciativy Za bydlení a Platformy pro sociální bydlení.
Českem se šíří fenomén pracující chudoby, zjistila Charita ČR
A připomínají zároveň výsledky reprezentativního průzkumu, podle nichž mimo své rodiny, tedy v nějakém typu náhradní péče, u nás vyrůstá 22 procent dětí. Všechny děti jsou z rodin v bytové nouzi. Což je třináctkrát více, než je obvyklé mezi všeobecnou populací.
Bytová nouze, tedy bydlení na ubytovnách, v azylových domech, nebo dokonce bez střechy nad hlavou ohrožuje zdraví a výchovu dětí, stěžuje jim přístup ke vzdělávání a separuje je od většiny společnosti. A navíc vede k jejich oddělování od rodiny.
Kvůli špatnému bydlení končí dětí v ústavech
„Bytová nouze je jedním z nejčastějších důvodů umísťování dětí do zastaralé/již překonané a zároveň velmi nákladné institucionalizované státní náhradní péče. Ta stojí daňové poplatníky přibližně 12 miliard korun ročně,“ uvádí autoři zprávy.
Špatné, tedy nevyhovující a nejisté bydlení rodiny, jako častý důvod pro umístění dítěte do ústavní péče potvrzují i statistiky ústavních zařízení. Šetření mezi dětskými domovy pro děti do 3 let věku dříve známými jako kojenecké ústavy ukazuje, že kvůli bytové nouzi je v ústavní péči 60 procent z v nich žijících dětí.
„Je zřejmé, že bez významného posílení podpory v bydlení bude jen velmi těžko možné uskutečnit zákaz umísťování dětí do 3 let věku do ústavní péče. Který by měl platit od roku 2025,“ upozorňuje autor zprávy Jan Klusáček z iniciativy Za bydlení.
MPSV nyní řeší, kam umístí přes 400 dětí z kojeneckých ústavů
Velmi podobný obrázek podle něj podává statistika důvodů umístění dětí do dětských domovů v resortu školství. Z čehož je podle něj více než zřejmé, že u většiny dětí v ústavní péči by se jejich odebrání od rodiny dalo předejít, pokud by se jí dostalo podpory bydlení.
Na ubytovnách v Česku žije 3 tisíce dětí, v azylech 2 tisíce
Podle autorů zprávy má bytová nouze několik podob. Asi tou nejdrastičtější je život bez střechy nad hlavou. Podle sčítání populace bez střechy nad hlavou Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV] z roku 2019 u nás takzvaně na ulici přežívá asi 12 tisíc lidí.
Na podobné výsledky ukázalo ověřovací šetření v roce 2022. Dotazování mezi bezdomovci pak vyvrátilo i zažitý předsudek o tom, že lidé bez domova si takovou cestu vybrali dobrovolně a že jim vyhovuje. Většina z těchto lidí se v šetření vyjádřila, že nejvíce by jim pomohlo právě bydlení.
Další formou bytové nouze je život v azylových domech jako krizové pomoci ve složité životní situaci. V tomto ubytování žije asi 6 tisíc lidí, z toho 2 tisíce dětí. Dalších skoro 20 tisíc osob přebývá na ubytovnách, z nich tři tisíce jsou děti do věku 18 let.
„Ukázalo se, že celkem je v roce 2024 v ubytovnách pravděpodobně přibližně 19 600 osob, z toho 3 000 dětí a 2 500 seniorů/seniorek ve věku 65 a více let,“ upozorňují autoři Zprávy o vyloučení z bydlení.
Populace v bytové nouzi na ubytovnách v krajích ČR / Data jsou z května 2024
[Zdroj: Vlastní kalkulace na základě dat MPSV a Sociofaktor]
Nejvíce osob i dětí přebývá v ubytovnách ve Středočeském kraji. Což podle Jana Klusáčka nijak nepřekvapuje, protože v řadě měst ve Středočeském kraji [v Kladně, Příbrami, Kolíně a dalších] došlo v posledních 20 letech k rozvoji byznysu s chudobou. Ten má podobu právě poskytování dlouhodobého ubytování lidem vylučovaným z běžného bydlení.
„A byznys s chudobou založený na ubytovnách probíhá v těchto městech dodnes,“ říká.
Tito obchodníci s chudobou nabízejí lidem, kteří mají problémy najít slušné bydlení, nevyhovující a často předražené bydlení. To obvykle hradí ze sociálních dávek na bydlení.
Navíc statistiky o délce pobytu na ubytovnách ukazují, že rozhodně nejde o krátkodobé bydlení k překlenutí bytové nouze. Naopak jde většinou o nevyhovující dlouhodobou náhradu standardního bydlení. A to i v případě nezletilých dětí.
Veronika Táchová
