Od poloviny září funguje v olomoucké fakultní nemocnici oficiálně mozková banka. V ní se uchovávají a zkoumají tkáně mozku. Darovat mozek bance mohou lidé s neurodegeneracemi, ale i zdraví lidé.
Tkáně mozku uchovávají a zkoumají vědci Neurologické kliniky a Ústavu klinické a molekulární patologie FN Olomouc a LF UP už patnáct let. Od letošního 16. září ale došlo k oficiálnímu zřízení mozkové banky, která je po mozkové bance v pražské Fakultní Thomayerově nemocnici druhou v České republice. I s pražskou bankou mozkových tkání již ta olomoucká spolupracuje.
„Zřízením oficiální mozkové banky navazujeme na zhruba patnáctiletou klinickou a patologickou činnost v brainbankingu. Tu naše Neurologická klinika a Ústav klinické a molekulární patologie prakticky provozují již od roku 2009,“ říká přednosta Neurologické kliniky FN Olomouc prof. Petr Kaňovský.
Rovněž připomíná, že velkou zásluhu na dnešní podobě olomoucké mozkové banky nese profesorka Kateřina Menšíková a doktorka Lucie Tučková. Další významnou motivací pro její vznik byla podle profesora Kaňovského návštěva mozkové banky v Londýně. Tam se olomoučtí vědci blíže seznámili se sběrem a uchováváním tkání mozku především pro výzkum neurodegenerativních nemocí.
„Po návratu jsme zavedli stejný systém i u nás. Nyní tedy tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení. Což nás posouvá na úroveň předních center například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ říká profesor.
Zkoumání mozkové tkáně zlepšuje diagnostiku nemocí
Možnosti zkoumat darované tkáně mozku vedou podle něj ke zlepšování diagnostiky neurodegenerací. A také přispívají k definování a pochopení mechanismů jejich rozvoje. Díky tomu mohou lékaři i lépe zacílit farmakologickou léčbu dané neurodegenerace. Anebo i vyvinout nové léky s lepšími účinky.
„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve dvaceti procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně,“ upozorňuje profesor.
Například i s pomocí speciálních vyšetření se podle něj u mnohých pacientů diagnostikuje například Parkinsonova nemoc, přestože měl daný pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění. Anebo kombinaci různých forem neurodegenerace, dodává profesor.
Definitivní diagnózu, tedy jakým typem onemocnění pacient skutečně trpěl, stanoví odborníci až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně.
„Detailní zkoumání mozkové tkáně darované pacienty, kteří trpěli těmito onemocněními, tak má zásadní význam pro pochopení patologických dějů odehrávajících se v postiženém mozku a pro vývoj účinné léčby,“ vysvětluje účel mozkové banky prof. Kaňovský.
Mozek se uchovává při minus 80 °C. Fixuje se formalínem
Mezi známá neurodegenerativní onemocnění patří Parkinsonova a Alzheimerova nemoc, Huntingtonova choroba, multisystémová atrofie a progresivní supranukleární paralýza.
Mozkové banky, jak už zmínil profesor Kaňovský, dnes fungují ve většině států po celém světě. První oficiální v České republice vznikla ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, druhá nyní po letech neoficiálního působení v Olomouci. Přičemž obě banky spolupracují. Vzájemné sdílejí a předávají si výsledky výzkumu.
Biologický materiál uchovávaný a zkoumaný v mozkové bance se získává po úmrtí odběrem při pitvě. Přičemž odběr a vyšetření mozkové tkáně, její archivace a následný výzkum probíhají v souladu s etickými standardy, upozorňují zástupci olomoucké mozkové banky. A darování tkáně se neobejde bez předchozího souhlasu zemřelého nebo osob jemu blízkých.
„Darování mozku znamená, že se pacient rozhodne věnovat po úmrtí mozek pro potřeby výzkumu. Za tímto účelem podepíše s ošetřujícím lékařem Souhlas s uchováním a využitím mozkové tkáně pro potřeby výzkumu,“ potvrzuje náležitosti darování přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie FN Olomouc doc. Jan Bouchal.
Mozková banka: Tkáň darují nemocní i zdraví lidé
Pokud dárce nemůže sám vyplnit a podepsat informovaný souhlas, učiní tak za něj jeho nejbližší příbuzný. Souhlas se ukládá do zdravotnické dokumentace pacienta a stejně tak zůstává i v mozkové bance.
„Pro zajištění vyšetřitelnosti tkáně je důležité, aby byla mezi úmrtím a uchováním mozku co nejkratší časová prodleva. Mozková tkáň je nejdříve důkladně vyšetřena zkušeným neuropatologem, část mozku je přitom použita ke stanovení definitivní diagnózy neurologického onemocnění,“ přibližuje praxi docent Bouchal.
Těžký třes u ženy s Parkinsonem odstranili unikátním zásahem
Další vzorky pak putují do mrazicího boxu, kde se uchovávají při teplotě mínus osmdesát stupňů Celsia. Jiné se zase fixují ve formalínu.
„Oba konzervační postupy umožní provádění neurovědního výzkumu mnoho let po jejich uložení,“ říká k době uchování odebraného mozku docent.
Připomíná, že darovat mozek pro rozvoj vědy mohou i zdraví lidé. Tedy ti, kteří netrpěli žádnou neurodegenerací nebo jiným vážným onemocněním mozku. I tkáně darované zdravými lidmi jsou podle docenta Bouchala pro vědu velmi cenné. To proto, že vědcům umožňují porozumět a srovnávat vzhled a fungování zdravého mozku s mozkem postiženým neurodegenerativním onemocněním.
–VRN–
