Pro péči o svou skoro nepohyblivou maminku zapomínala třiapadesátiletá Daniela na sebe, na své zdraví, na svůj vlastní život. Zastavila se až ve chvíli, kdy ji odvezla sanita a lékaři jí našli zhoubný nádor dělohy.
S gynekologickým zdravím neměla paní Daniela nikdy problémy. Chodila na preventivní prohlídky a žila běžným životem. Rodina, domácnost, práce, občas posezení u kávy s kamarádkami. To až do chvíle, než její maminka zhruba před šesti lety začala mít v důsledku diabetu potíže s nohami, chůzí a později s pohybem. Její zdravotní stav se natolik zhoršil, že si žádal nepřetržitou péči.
„A tak jsme se po dohodě s rodinou domluvili, že maminka zůstane doma. Že to zvládneme, postaráme se o ni a že ji do žádného ústavu nedáme,“ říká pro Zdravé Zprávy paní Daniela.
Společnými silami hlavně se svou osmadvacetiletou dcerou se v péči o maminku střídaly. Přitom obě chodily do práce.
„Ráno jsem vstala, připravila ji do termosky kávu, snídani a šla se připravit do práce. Poté jsem ji zpočátku ještě s pomocí chodítka vodila do koupelny a pomohla s ranní hygienou,“ vypráví, jak dávaly dohromady práci s péčí o skoro nepohyblivou maminku, paní Daniela.
Pak spěchala do práce. V té době si péči o maminku přebírala její dcera. Odpoledne ale bylo už zase na Daniela.
„To bylo zase potřeba jí uvařit. Vyprat, převléknout, postarat se o ni po celý zbylý den,“ popisuje paní Daniela s tím, že nebylo všechno vždycky jen v růžových barvách.
Měla hodně stresu. Byla pod tlakem. Ocitla se v jednom nekončícím kole.
„Cokoli se dělo, tak já jsem maminku měla jako prioritu, a sebe jsem upozadila,“ říká.
Daniela: Nečekaná změna ale přišla letos na začátku léta
„Jednoho dne jsem začala najednou z ničeho nic krvácet, ale hodně silně,“ popisuje paní Daniela svůj zážitek zkraje letošního roku.
Přivolala si záchrannou službu, která ji odvezla do motolské nemocnice.
„Po kontrole mi lékař řekl, že mám nádor v děloze. Výsledky se následně potvrdily histologií,“ říká pro Zdravé Zprávy paní Daniela.
O několik dní později podstoupila vyšetření v Onkogynekologickém centru Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice [VFN]. Tam jí lékaři hned i naplánovali operaci.
„Dopadlo to u mě tak, že po odběru dělohy a preventivně i vaječníků u mě není potřeba žádná další léčba,“ říká.
Na klinice ji operovali pomocí moderního robota. Podle ní šlo podle ní o rychlý a nikterak radikální zásah. Nežádal si dlouhou dobu rekonvalescence.
„Jeden den jsem přišla na operaci a druhý den už jsem jela domů,“ říká s tím, že to bylo 18. června.
I přesto, že šlo o zhoubný nádor, dopadlo to podle ní celé nejlépe jak mohlo. Karcinom se nestačil rozšířit do jiných orgánů, nezasáhl ani vaječníky. I ty chirurgové preventivně odebrali, říká.
Maminka zemřela…
I když s rakovinou paní Daniela zabojovala a onemocnění se, zdá se, nadobro zbavila, tak maminka jí ale bohužel před dvěma měsíci ve věku pětasedmdesát let zemřela.
„Na konci už se její zdraví hodně zhoršovalo, docházelo hodně k pádům a už ani nechodila,“ popisuje.
Také ale dodává, že by se ani dnes nerozhodla jinak a maminku si doma v péči nechala.
„Pro mě i pro maminku to bylo to nejlepší řešení. Jediná chyba byla to, že jsem zanedbávala sebe a neustále se stresovala,“ říká paní Daniela, kterou nyní čeká běžná kontrola v ordinaci jejího praktického gynekologa.
U rakoviny nerozhodují diagnózy, ale stádia. A důležité jsou i peníze
A každé tři měsíce by měla chodit i na preventivní kontroly na onkologii k Apolináři.
„Všechno kolem toho, že není čas, byla hloupá výmluva. Dnes vím, že bych to podruhé neudělala a chodila i na pravidelné kontroly,“ dodává závěrem pro Zdravé Zprávy paní Daniela.
Veronika Táchová
