I pacientky se systémovým lupusem dnes mají děti. Těhotenství tyto ženy ale vzhledem k užívaným lékům pečlivě plánují na dobu, kdy je nemoc v klidu a její příznaky jsou jen minimální.
Naneštěstí postihuje systémový lupus nejčastěji ženy v reprodukčním věku, to zhruba od 17 do 40 let věku. A jelikož jde o závažné autoimunitní onemocnění napadající orgány i tkáně těla, žádá si i přísnou medikaci. Což ale bývá problém především pro pacientky, které uvažují o těhotenství.
Jak ale potvrzuje profesor Pavel Horák z III. Interní kliniky Fakultní nemocnice Olomouc [FN Olomouc] na tiskové konferenci na téma Aktuální vývoj v revmatologii České lékařské společnosti JEP [ČLS JEP], i ženy se systémovým lupusem mohou mít a mají děti.
„Dříve se lupus považoval za stav, který je nekompatibilní s graviditou a pacientce, která onemocněla lupusem, lékař nedoporučoval zakládat rodinu nebo pokoušet se o děti,“ říká.
Dnešní pohled už je podle něj docela jiný. A i pacientky s lupusem přivádějí na svět zdravé děti. Graviditu tyto pacientky jen pečlivěji plánují a častěji navštěvují svého lékaře.
„V aktivních fázích choroby a při nasazení rizikových léků je třeba pacientce poradit z hlediska účinných kontraceptiv [antikoncepce, pozn. red.]. A starat se o pacientku i během gravidity, aby ten její výsledek byl co nejlepší a optimální,“ dál vysvětluje prof. Horák.
To stejné pak podle něj platí i naopak, kdy početí a těhotenství pacientka plánuje v období klidu nemoci.
S lupusem se nechodí na slunce a vadí i kouření
Systémový lupus patří do skupiny autoimunitních onemocnění, kdy se v těle nastartují mechanismy poškozující vlastní organismus. Nemoc v těle zasahuje tkáně, kůži i orgány, často ledviny a plicní tkáň, ale i cévy a klouby. A nejde o příliš vzácné onemocnění, v Česku jím trpí tisíce lidí, více ženy než muži.
„Projevy choroby jsou velmi pestré. Pro diagnostiku je důležité včas chorobu rozpoznat a pacienty upomínat, že je třeba chodit na pravidelné kontroly a onemocnění se i věnovat,“ upozornil na přístup k nemoci profesor.
K udržení nemoci pod kontrolou, tedy bez jejích vážných projevů, podle něj významně přispěje umírněný životní styl pacienta či pacientky. To znamená myslet na vyváženou stravu, rovnováhu ve fyzické aktivitě a psychickou pohodu. Což ale někdy bývá, jak uznává i profesor Horák, docela složité dosáhnout.
„Partnerské vztahy velmi trpí systémovým lupusem. U pacientů s lupusem, a i s revmatickými zánětlivými chorobami, je vysoká rozvodovost,“ říká k onemocnění.
Pacientům s lupusem dále doporučuje se přísně chránit před sluncem, protože nadměrná expozice slunečnímu záření zhoršuje kožní projevy nemoci.
„A často vede i ke splanutí aktivity choroby,“ poznamenává a dodává, že kvůli tomu pacienti užívají nějakou substituci vitamínu D.
Progresi lupusu podle něj podstatně zhoršuje také kouření. Pacienti s touto nemocí jsou rovněž náchylní k rozvoji kardiovaskulárních nemocí, kdy úmrtnost na nemoci oběhové soustavy je u nich mnohem vyšší v porovnání s běžnou populací. Systémový lupus představuje významné riziko například předčasného rozvoje aterosklerózy. A stejně tak u pacientů s lupusem dochází častěji k osteoporotickým zlomeninám. I na prevenci těchto úrazů mají pacienti i jejich lékaři myslet, uvádí profesor.
V diagnostice je stále co dohánět
V diagnostice nemoci dosáhlo české zdravotnictví v posledních několika dekádách velkých pokroků. Například se zkracuje doba od prvních příznaků nemoci po její potvrzení. Tím se podle profesora Horáka velmi zlepšuje i samotná prognóza pacientů. Nicméně i on podotýká, že je stále co zlepšovat.
„I dnes skoro u třetiny pacientů je diagnóza stanovena až po 24 měsících trvání některých příznaků,“ upozorňuje na mezery v diagnostice systémového lupusu.
V nastavení lékové terapie specialisté na léčbu revmatologických onemocnění vycházejí ze závažnosti stavu každého jednoho pacienta. Podle odborníků je navíc systémový lupus choroba přelétavá a velmi proměnlivá.
„Hlavní osou farmakoterapie je modifikace imunitní odpovědi, potlačení reaktivity organismu,“ říká k předepisovaným lékům profesor Horák.
Také ale upozorňuje na případné nežádoucí dopady zvolených léků. Účinná terapeutika totiž bývají i často velmi agresivní. Pro potlačení projevů nemoci specialisté kombinují některé léky tak, aby si pacient ulevil od bolesti, zbavil se únavy a ideálně dosáhl vymizení nemoci. Z agresivnějších léků se na léčbu nemoci užívají kortikoidy a antimalarika. Dále biologické a cílené léky. Nové léky se navíc nyní i testují v mnoha klinických studiích.
Veronika Táchová
