Zhoršující se dostupnost zdravotní péče nebo vysoká spoluúčast na zdravotní péči se v nedávných volbách v Británii staly jedním z hlavních volebních témat. Britské zdravotnictví i sociální služby chtějí napravit labouristé, kteří vyhráli volby.
A ti teď říkají, že se vrací do tamější Národní zdravotnické služby [NHS] znovu udělat pořádek. Uvádí to ve svém volebním programu. A mimo jiné i tvrdí, že to byla právě labouristická vláda, která v roce 1945 v Británii zakládala National Health Service [NHS]. A díky ní se dostaly bezplatné a kvalitní zdravotní služby všem lidem.
„NHS nám po desetiletí dobře sloužila a tyto hodnoty přetrvávají. To jsou principy, které podpoří plán příští labouristické vlády na reformu NHS,“ shrnují své plány.
„Ale jak se nyní díváme na NHS, je jasně rozbitá, a rozbili ji konzervativci,“ dodávají.
Svou strategii, jak dostat britské veřejné zdravotnictví do běžného chodu bez stávek personálu, dlouhých čekacích dob a s dostupnou primární péčí, zveřejnila Labouristická strana ve svém volebním programu, manifestu.
„V prvním kroku zajistíme v Anglii nárůst výkonů ve veřejném zdravotnictví o dva miliony výkonů každý rok,“ píší v něm v kapitole věnující se veřejnému zdravotnictví labouristé.
Za úkol to dostal nový britský ministr zdravotnictví a sociální péče, jedenačtyřicetiletý Wes Streeting. Toho si do vlády vybral v pořadí 58. britský premiér, vystudovaný právník a šéf Labouristické strany Keir Starmer.
„Dosáhneme toho tak, že budeme motivovat zaměstnance k zajišťování vyšetření pacientů i mimo pracovní dobu,“ uvádí labouristé, jak navýší výkony a zkrátí čekací doby.
Labouristé tvrdí, že covid nehraje zásadní roli
Britské veřejné zdravotnictví sliboval konsolidovat pomocí nových technologií, umělé inteligence, ale i koncepčními změnami při svém nástupu na post premiéra vlády v roce 2022 dnes již bývalý konzervativní premiér Rishi Sunak. Avšak bez úspěchu.
Labouristé nepřijímají ani argument pandemie covidu, kvůli které se odkládali plánované operace a rozpoutala se tím spirála dlouhých čekacích lhůt na operace.
„Zatímco pandemie covidu vystavila NHS bezprecedentnímu stresu, realita je taková, že čekací doby byly rekordně vysoké ještě předtím, než udeřila,“ píší labouristé ve svém programu pro zdravotnictví.
Veřejné zdravotnictví se podle nich ocitá v situaci, kdy běžně pojištění a pracující lidé dávají dohromady peníze na to, aby si mohli nakoupit péči v soukromém segmentu.
„NHS jsme zachránili již dříve a labouristická vláda tak učiní znovu. S labouristy bude vždy ve veřejném vlastnictví a bude financován z veřejných prostředků,“ slibují.
Problémy ve zdravotnictví eskalovaly sérií několika stávek. Do nich se zapojilo až sto tisíc zdravotních sester a dostalo se jim i mezinárodní podpory. Potíže se zajištěním personálu vykazují i sociální služby, kde chybí hlavně pečovatelky.
Nedostatek pracovníků v britské služby NHS
Zdravotnictví ve Velké Británii je ožehavým rezortem, protože ho v posledních letech provázejí masivní stávky lékařů i zdravotnického personálu. A problém vyvstal i po brexitu, kdy z Británii odešla část zahraničních pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách. A to i přesto, že o ně má stále zájem.
Podmínky vstupu na britský pracovní trh přiblížila ekonomická diplomatka z českého velvyslanectví v Londýně Michaela Chrtová. Podle jejích slov Británie po brexitu významně omezila vstup pracovníkům z EU na tamní pracovní trh.
„Není to tak, že by se Británie úplně zavřela. Ale kdybyste tam třeba chtěl jet dělat barmana, tak už to bude složitější. To už není kategorie, kterou by v tuhle chvíli poptávali,” říká Michaela Chrtová.
Výjimku podle ní ale stále tvoří zdravotnické profese. Podle Chrtové jde o dlouhodobě podporovaný sektor. Skutečností je, že je to právě zdravotnictví, které se v Británii potýká s personálními problémy již několik let.
Skandál, který Británie nepamatuje
V Británii se v posledních měsících navíc i potvrdil dlouho utajovaný skandál s infikovanou krví. Zjistilo se, že kvůli infikované krvi se v Británii mezi lety 1970 a 1991 nakazilo virem HIV či žloutenkou přes 30 000 lidí. Každý desátý z nich zemřel. Několik vlád i britský zdravotnický systém NHS se snažily skandál ututlat.
Odškodné pro oběti a pozůstalé by se podle britských listů mohlo vyšplhat na deset miliard liber [cca 290 mld. Kč]. A je to právě odškodné, o které poškození a jejich rodiny dlouhodobě žádají.
„Tato katastrofa nebyla nehodou,” uvedl bývalý soudce Brian Langstaff, který vedl pětileté vyšetřování tohoto případu.
Labouristé slibují postavit britské zdravotnictví zase na nohy
„K infekcím došlo proto, že odpovědní činitelé – lékaři, krevní služby a po sobě jdoucí vlády – nekladli bezpečnost pacientů na první místo,” dodal.
Infikovaná krev se během více než 20 let dostala k několika desítkám tisíc pacientů. To hlavně při transfuzích a při péči o pacienty s vzácným onemocněním krve, hemofilií. Kolem 3 000 z nich přišlo kvůli kontaminované krvi o život a další kvůli ní ještě zemřou. Mezi nakaženými virem HIV bylo podle zprávy i 380 dětí s poruchami srážlivosti krve. Krev se do Británie dovážela ze zahraničí včetně Spojených států, kde ji za peníze darovali i vězni či drogově závislí lidé.