„Když jdu na homesharing, tak na něj jdu s čistou hlavou,“ říká v podcastu Zdravé Zprávy Markéta Švejdová, která si dvakrát do měsíce bere na odpoledne 15letého Robina s autismem. Dělá to už zhruba rok a vidí v tom, jak říká, samá pozitiva.
Homesharing je činnost, kdy takzvaný hostitel tráví čas s někým, kdo trpí nějakým mentálním či jiným zdravotním hendikepem nebo hendikepy. Většinou jde o dítě či mladého dospělého. Předchází tomu školení v režii pacientské organizace, která poučí hostitele a vybere mu takového „kamaráda“, s nimž by si měli rozumět. Třeba mají společné záliby a zájmy. Hostitel k tomu nepotřebuje žádné speciální nebo ošetřovatelské vzdělání.
„Dvakrát do měsíce trávím odpoledne s úžasným 15letým klukem, který má mentální hendikep, má autismus, ale i má téměř vždy jen pozitivní náladu. Avšak nemluví. Takže já se s ním nedomluvím běžnou řečí,“ popisuje Robina v podcastu Zdravé Zprávy hostitelka Markéta Švejdová.
„Musela jsem se tedy naladit na komunikaci, jejímž prostřednictvím se s ním komunikovat dá. Což vlastně není vůbec složité, protože to dá jasně najevo. Buď tím, že si mě odvede, kam potřebuje. Nebo, že se tváří vesele, nebo nevesele. Anebo ukáže, co chce. A ten čas spolu nejvíce trávíme venku na výletech, protože oba máme rádi výlety. A to je vlastně to, co se mi na homesharingu líbí, že ty děti jsou vždy různé a ti hostitelé také,“ pokračuje.
Na otázku, co ji přivedlo k homesharingu, odpovídá, že to byl fakt, že už má dospělé děti, a tak má i přes své pracovní vytížení kapacitu „starat se ještě o někoho“.
„Homesharing mi hlavně přináší takovou možnost zastavení a žít ten život v tom konkrétním okamžiku. V dnešní době, kdy je člověk stále na mobilu, mailu, něco zařizuje, plánuje, tak naopak, když jdu na homesharing, tak na něj jdu s čistou hlavou,“ říká.
Na cestě s Robinem…
Markéta Švejdová, která žije v Praze, tvrdí, že homesharing je čistě její aktivita, jíž ji její rodina v pohodě toleruje. Proto není nic výjimečného, když pravidelné výlety s Robinem zakončují u ní doma. Přičemž její starší dcera, kterou homesharing také zajímá, se už účastnila i jejich dvou výletů.
„Těch výletů bylo opravdu hodně a skoro všechny jsou vydařené. Těžko z toho vybrat nějaký opravdu nejlepší. Mám velký požitek z toho, že díky Robinovi znovu objevuji Prahu, byť jsem Pražan, ale v běžném režimu na to prostě nemám čas. Takže máme prošlé parky. Jízda vlakem je také zábavná, někdy vyjedeme z Prahy, a pak jdeme zpátky. Náš poslední výlet byl, když jsme ze Žižkova došli na nádraží Kyje. Tak to bylo skoro deset kilometrů a bylo to moc pěkný. A hezký byl i výlet do Průhonic, ten jsem si naplánovala,“ vzpomíná.
Čas strávený s Robinem charakterizuje jako příjemně strávený čas.
„Je to užitečné pro Robina, pro jeho rodinu, a je nám spolu dobře. A i to objevování nových míst, které neznám, je skvělé. I ta fyzická aktivita, ke které mě to donutí, tak za to jsem také vděčná. Takže já mám za sebe jenom pozitiva a plusy,“ říká.
Plusem je podle ní i zapojení se do komunity dalších hostitelů. Tedy lidí, kteří takto pomáhají rodičům a dětem s nějakým postižením. Někdy podnikají i společné výlety. Podle ní jsou to lidé, kteří mají chuť něco měnit v naší společnosti a možná měnit i sebe sami.
„Napadá mě i určitá pokora, že já jsem zdravá a moje děti jsou zdravé, že ne každý to takto má. A tedy dát určitý díl té své pomoci tam, kde to může být užitečné,“ vysvětluje.
Důležitý je náš vztah s Robinem, říká Markéta Švejdová
Rodinu Robina Markéta Švejdová popisuje jako milou a aktivní. A předpokládá, že jejich toulky dvakrát do měsíce jeho rodině trochu uleví od péče o něj. Třeba si zařídí své důležité věci, případně se věnují víc svým dalším dětem. Avšak o tom, a to zdůrazňuje, spolu nemluví. Homesharing totiž není jen o úlevě pečujících rodičů.
„Já si myslím, že velkým rozměrem je ten náš vztah s Robinem. Protože obecně tyto děti nemají moc kamarádů, nemají sociální vztahy, jak je známe u zdravých dětí. Prostě ty jejich nemoci a hendikepy je vzdalují od těch sociálních kontaktů, protože jim spousta lidí nerozumí. To si myslím, že i ta Robinova rodina dobře vnímá,“ říká Markéta Švejdová.
I proto podle ní homesharing cílí na dlouhodobé vztahy. Není to o tom, že bych „jednou šla do rodiny Nováků, a pak zase někam jinam“, jak říká. Homesharing je podle jejích slov o dlouhodobém a výlučném vztahu.
„Za tu dobu, co to dělám, nemůžu říci, že bych se dostala do úzkých. Ano, někdy tápu, co vlastně chce Robin dělat, ale většinou se na něčem shodneme. A u Robina je to opravdu dost jednoduché, protože rád chodí a je na něm vidět, že z toho má radost. Stačí vyjít na výlet. Stejně tak rád jezdí metrem, prostě MHD. To třeba, když prší. To je vidět, jak to vše zaujatě sleduje, jak je i v těch dopravních prostředcích spokojený,“ popisuje.
Některé situace komfortní nejsou, ale i ty se dají [ne]řešit
Co někdy ale není podle jejích slov úplně super, jsou podprahové reakce lidí, kteří třeba projevům Robina nerozumí. Což se občas stává v městské hromadné dopravě.
„Robin sice nemluví, ale vydává takové zvuky. Kdybych řekla výkřiky, tak je to přehnané, ale vlastně jsou to výkřiky. Je to prostě něco, co běžně mladý muž vedle vás sedící třeba v metru nedělá. Často to bývá v reakci na nějaké nepříjemné zvuky zvenku nebo třeba na hádku či pláč malých dětí,“ vysvětluje Markéta Švejdová.
A pokračuje: „Takže, když jedete v MHD, a tam se třeba hádají dvě malé děti a Robin na to začne zvukově reagovat. To pak na to lidé koukají a není to úplně ideální. Protože vy to začnete lidem vysvětlovat nebo přemýšlíte, že to necháte být.“
To podle ní nejsou situace, které jsou komfortní, ale zároveň, jak říká v podcastu Zdravé Zprávy, se na ně dá docela zvyknout a vlastně je moc neřešit.
Homesharing: Dobrovolníci pomáhají rodičům dětí s postižením i v ČR
Lidem se zájmem o homesharing Markéta Švejdová doporučuje, aby se o něj nebáli v prvním kroku zajímat. A homesharing si sami vyzkoušeli. Dobré na něm podle ní je i to, že je do něj nikdo nenutí. Dále to, že “v něm” nikdy nezůstanou sami, protože jim vždy pomůže zprostředkující pacientská organizace. / Více o homesharingu, o tom, jak funguje, kdo ho může dělat, co vše obnáší, uslyšíte v podcastu Zdravé Zprávy [viz výše, pozn. red.].
Daniel Tácha
