Návrat do zaměstnání po onkologickém onemocnění není snadný. Onkologická léčba je dlouhá a mnohdy značí výpadek z práce na několik měsíců nebo i rok. A systém následné informační podpory po nemoci tady stále chybí.
Alespoň to vyplynulo ze semináře onkologického pacientského spolku Amelie, jenž cílil na personalisty malých a středních firem i státních podniků. Na semináři zaznělo, že precizně nastavený systém léčby končí konstatováním remise a nastavením kontrol. Návrat zpět do života a pracovního procesu, včetně dořešení nežádoucích dopadů léčby a orientace v jejich řešitelnosti, ale zůstává jen na aktivitě samotného nemocného. I když i pracovník vyléčený z rakoviny může být cenným zdrojem pro zaměstnavatele, naráží mnohdy na nepochopení.
„Na straně nemocných je třeba se připravit na pohovor či jednání se zaměstnavatelem a umět hovořit o dopadech onemocnění. Zaměstnavatelé by měli zvážit možnost částečných úvazků a případně flexibilních formách práce, jako je práce z domova či klouzavá pracovní doba,“ říká lektorka semináře a zdravotně sociální pracovnice Amelie Šárka Slavíková.
Podle ní hlavní omezení, která jsou naprosto shodná pro všechny onkologické a hemato-onkologické pacienty, jsou únava a snížený výkon. Ostatní omezení jsou spíše individuální, podle druhu onemocnění či prodělané léčby. Návrat onkopacientů do práce si podle Šárky Slavíkové téměř vždy žádá částečný úvazek. Těch je v Česku podle ní ale jen velmi málo.
Pacientů po rakovině s potřebou práce přibývá
Šárka Slavíková argumentuje evropským průměrem částečných úvazků. Ten se pohybuje mezi 19 až 22 procenty podílu částečných úvazků na celkovém počtu pracovních smluv. V Česku je to mezi sedmi až jedenácti procenty.
„Z hlediska lidí, kteří prodělali rakovinu, situaci komplikuje i to, že se o ně uchází velké skupiny osob. Jako jsou studenti, rodiče po rodičovské dovolené pečující o děti, starobní důchodci, pečující osoby a osoby se zdravotním omezením,“ vysvětluje souvislosti.
U rakoviny nerozhodují diagnózy, ale stádia. A důležité jsou i peníze
To vše se podle zástupců spolku Amelie odehrává v situaci, kdy se onkologická onemocnění stávají bohužel stále častějšími, ale také lépe léčitelnými. Zapomíná se však na to, že pacient po skončení léčby často začíná znovu i v pracovním životě. Přičemž roste počet lidí, kteří po ukončení léčby potřebují najít práci.
„Zaměstnavatelé by se neměli obávat člověka po skončené léčbě zaměstnat, ale mnoho předsudků komplikuje situaci nemocným a jejich rodinám,“ dodává Slavíková.
Lidé v zaměstnání se o nemoci „vždy dozví“
„Bohužel jsou provozy, kde návrat do práce po nemoci jinak než výpovědí řešit nelze. Ale také, že personalista může být dobrý prostředník v komunikaci mezi nejistým, vracejícím se zaměstnancem nebo uchazečem o místo a nadřízeným. Případně manažerem daného oddělení, který o zaměstnancích rozhoduje,“ říká psycholožka spolku Amelie Jitka Weber.
Podle ní ze strany onkopacientů ale nikdy nemá smysl svou nemoc zapírat. Jak totiž vyplynulo z dřívějšího šetření mezi personalisty, ti i kolegové se o diagnóze zaměstnance v neprosté většině dozvědí. A to z různých zdrojů, ne vždy jen od nemocného.
Šárka Slavíková: Ještě jsem neviděla, aby se z rakoviny někdo sám vyléčil
Podle Jitky Weber je tak dobře, že se účastníci semináře shodli na tom, že ačkoliv se personalista nemůže dotazovat na onemocnění, tak pokud bude mít dostatek informací o samotné nemoci, může podle toho volit i přístup ke konkrétnímu člověku.
To, že nejde o zanedbatelné téma, potvrzují i statistiky. Z nich vyplývá, že zhoubným nádorem onemocní v průběhu života každý třetí Čech. A diagnostikují se stále mladší lidé.
„Dobrou zprávou je, že se prodlužuje doba aktivního života i s nemocí a že se mnoho z nemocných vrátí do běžného života. Takoví lidé mohou mít zásadní pracovní potenciál pro firmy. Přístup k nim však má svá specifika. A to ať jsou právě v léčbě, nebo náročnou léčbu absolvovali,“ uzavírá Šárka Slavíková.
–RED–
