Nákaza covidem-19 v práci se pro její případné uznání jako nemoci z povolání nepromlčuje. Lidé tak mohou o odškodnění žádat i o několik let později. Podmínkou je potvrzení nemoci ve zdravotnické dokumentaci žadatele.
Od počátku šíření nákazy covidu-19 v březnu 2020 se u nás virem SARS-CoV-2 v práci nakazilo podle odhadu docentky Marie Nakládalové z Kliniky pracovního lékařství FN Olomouc přes sto tisíc lidí. V posledních třech letech ale uznala střediska pracovního lékařství nákazu covidem-19 jako nemoc z povolání jen u několika tisíců osob ročně.
„I když se ročně uznají jednotky tisíc takových nemocí z povolání, tak pořád jde o špičku ledovce těch, kteří přijdou a vyřídí si ji,“ uvedla docentka minulý týden na tiskové konferenci Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP.
Zároveň upozornila, že nákaza koronavirem v práci se nepromlčuje. A tak mohou lidé o uznání nákazy jako nemoci z povolání žádat třeba i rok či dva po jejím prodělání. Ovšem za podmínky, že se nákaza potvrdila antigenním nebo PCR testem. A ošetřující lékař nemoc zanesl do zdravotnické dokumentace.
„I nyní se stále šetří případy i z roku 2020,“ dodala docentka.
Long covid a nemoci z povolání
Milan Tuček z Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN v Praze a předseda Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP uvedl, že v roce 2020 střediska pracovního lékařství uznala covid-19 jako nemoc z povolání ve 120 případech. V dalších letech už jejich počty šplhaly do tisíců.
„V současné době stále dobíhají ta onemocnění, protože pracoviště jsou zavalena požadavky, které se postupně vyřizují,“ uvedl profesor Tuček s tím, že není možné všechny žádosti o prošetření nákazy covidem jako nemoci z povolání odbavit v několika měsících.
„I když ten proces se zrychluje,“ dodal.
Ve většině případů si podle něj o posouzení nároku na uznání nákazy covidem-19 jako nemoci z povolání žádají zdravotníci a lidé pracující v odběrových místech. A dále lidé ze sociálních služeb a ze školství.
K otázce uznání takzvaného long covidu neboli prodělání infekce covid s trvalými následky profesor Tuček uvedl, že by muselo jít o prokazatelné a přetrvávající následky související s akutní infekcí covid. Příkladem jmenoval mozkovou příhodu či neurologická onemocnění. Nebo to, že se pacient kvůli prodělanému covidu neobejde bez umělé plicní ventilace.
„Těch případů je opravdu mizivě,“ shrnul situaci s tím, že trvalými následky covidu-19 se zabývá a zkoumá je široká vědecká komunita.
Covid proniká do mozku i svalů. Následky vyřazují z běžného života
Za dobrou zprávu považuje to, že i v České republice se uskuteční studie speciálně zaměřená na následky takzvaného long covidu.
„Podklad musí být vždy objektivní. Nemůže jít o subjektivní příznaky, jako je únava,“ dodala k prokazování nemoci z povolání podstatnou informaci docentka Nakládalová.
Covid ohrožuje hlavně zdravotnictví a sociální služby
Aktuální souhrnné statistiky nemocí z povolání Státního zdravotního ústavu [SZÚ] uvádí, že za loňský rok 2023 přibylo do Národního registru nemocí z povolání [NRNP] celkem 7 001 profesionálních nemocí. To u 6 156 osob [4 960 ženy, 1 196 muži]. A stejně jako o rok dříve připadala většina těchto nemocí na covid-19.
„Onemocnění covid-19 bylo hlášeno v roce 2023 u 6 265 z celkového počtu 7001 případů nemocí z povolání. Z toho 651 zaměstnanců prodělalo toto onemocnění v letech 2020 až 2023 celkem dvakrát a 32 osob dokonce třikrát. Proto je počet hlášených onemocnění covidem-19 vyšší než celkový počet lidí, kteří se s touto nemocí dostali do registru,“ říká k číslům vedoucí Centra hygieny práce a pracovního lékařství SZÚ Vladimíra Lipšová.
Data SZÚ o uznaných nemocech z povolání za loňský rok potvrzují slova docentky Nakládalové. Podle nich skoro polovina případů [47,7 %] infekcí covidem-19 jako nemocí z povolání hlášených v roce 2023 vznikla v roce 2022. Z let 2021 a 2020 pak pocházela z každého zhruba čtvrtina případů.
„Tato statistika totiž zahrnuje všechny uznané případy dle data vydání lékařského posudku o uznání nemoci z povolání nikoliv data jejich zjištění,“ vysvětluje Lipšová.
Zaprášené plíce z pracovních nemocí mizí, přicházejí ale jiné
Upřesňuje, že nejvíce loni uznaných nemocí z povolání [6 071] připadá na zdravotní a sociální péči. Ve zdravotnictví a v sociálních službách onemocněli nejčastěji zdravotní sestry a bratři [43,9 %], sanitáři – ošetřovatelky/ošetřovatelé [13,4 %]. Dále lékařky a lékaři [11,7 %], pracovníci sociálních služeb a pracovníci přímé obslužné péče [9,3 %]. A také záchranáři a řidiči zdravotnické záchranné služby [5 %].
Statistika jako další nejčastější infekční onemocnění eviduje svrab. Tím z hlediska hlášených nemocí z povolání onemocněli výhradně pracovníci z odvětví zdravotní a sociální péče, a to 92krát. Nejčastěji šlo o pracující v domovech sociálních služeb a domovech pro seniory [26 případů].
Ve srovnání s rokem 2022 klesl v roce 2023 celkový počet hlášených profesionálních onemocnění o 438. To je o 5,9 procenta případů.
Veronika Táchová
