Dnes je Den matek. V Česku podle amerického vzoru připadá vždy na druhou květnovou neděli. V Československu se slavil Den matek od roku 1923 a jeho propagátorkou byla dcera prvního prezidenta Alice Masaryková.
Po druhé světové válce komunisté Den matek postupně zatlačovali do pozadí oslavami Mezinárodního dne žen [MDŽ]. Po roce 1989 se část české společnosti k tradici postupně vrátila. Termín, na který připadá Den matek, není celosvětově jednotný. Druhou květnovou neděli svátku věnuje vedle Česka třeba Německo, Rakousko, Itálie a Řecko. Napříč státy se liší i to, jakým se vyjadřuje úcta a vděk matkám. Nejčastějším způsobem je obdarování drobným dárkem. Děti obvykle vlastnoručně vyrábí dárky, starší volí například bonboniéru nebo květinu. Ne všechny děti svým matkám ale popřejí a obdarují je.
„Se svou matkou, ale i otcem jsem nebyl v kontaktu desítky let. Otec už dávno zemřel. Matka žije sama v domě ve Středočeském kraji. Je jí hodně pře 80 let. Jezdí za ní pečovatelka, vozí jí obědy. Otec se v devadesátých letech hodně podílel na privatizovaní státních podniků, a tak co matka potřebuje, to si koupí,“ říká Jan Přešťál z Prahy.
Na otázku, proč se o matku nestará sám, odpovídá: „Víte, matka s otcem vždy mysleli jenom na sebe. Jejich zájem jim byl nejpřednější. A nic jim nebylo dobré. Moje žena jim nebyla dobrá, moje děti jim nebyly dobré. Každého jen poučovali, ohrnovali nad ním nos, nikomu nedali prostor. Nikoho si nevážili.“
„Nedalo se s nimi žít, protože nikoho nerespektovali. De facto nejdřív mě, ale pak i moje děti a manželce ubližovali,“ dodává.
Na otázku, zda mu jeho matky, která žije osamoceně v luxusním domě na vesnici, ale docela bez blízkých, není líto, odpovídá, že není.
„Může mi být líto toho, že jsem neměl milující rodiče nebo, že nemám plnou rodinu, ale líto jí, ale ani otce mi nikdy nebylo. Náklonnost ostatních si jen kupovali. A podle toho taky s nimi jednali. Kdepak, ti neměli nikdy nikoho rádi, měli rádi jenom sebe,“ říká.
Přání se nedočká ani matka Josefa
„Když jsem byl malý kluk, ve škole jsme udělali z kmenů stromu takové kvrdlačky. Byl to kmínek, myslím z vánočních stromků, a z něj šli drobné větve, které jsme seřízli, a vše ohoblovali, a to jsme dali matkám,“ vzpomíná Josef na svůj první dárek k MDŽ své matce.
Od té doby ji na MDŽ či Svátek matek už nikdy neobdaroval. A říká i proč.
„Matka se s mým otcem rozvedla a znovu se vdala. No a její manžel začal postupem času úřadovat a rozhodovat v celé naší rodině. Což se odrazilo i na vztahu mezi mnou a mojí matkou,“ říká Josef.
Když je člověk dítě, bere rodiče podle něj jako přirozenou autoritu, ale v momentě, kdy sám žije dospělý život, volí mezi tím, co je správné, a co ne. Dokáže pak i posoudit to, jak se chovají jeho rodiče. Udělat si závěr.
„Většina problémů, které jsem v životě měl, pramenila z toho, že mezi mě a matku vždy vstupoval někdo třetí. A ten si vždy šel po svém a svých zájmech. Vždy se hájil zájmy matky, ale ty byly vždy zájmy jeho, ne moje, nebo matky. A matka jen souhlasila,“ říká.
Samostatná kapitola je pak podle něj nakládání s rodinným majetkem. Výsledek je, že se Josef s matkou nebaví a ke Dni matek jí dnes nepopřeje.
Nejde jen o matky a děti, jde i o sourozence
Petr Koťátko z Prahy se nedávno rozhádal s matkou kvůli tomu, že mu vytkla, že ač mu je už 28 let, stále studuje. A také neví, kdy dostuduje, nebo co bude dělat. Nicméně si od ní a jejího muže, Petrova otce, stále bere peníze na život. Petr se tak s matkou, ale ani s otcem nebavil skoro půl roku. Naopak jeho sestra Jana je s rodiči v úzkém kontaktu.
„No, nemohla jsem se na to už koukat, tak jsem sjednala mezi nimi setkání. Tam jsme se potkali. A tak nějak si to všechno vyříkali. Mám radost, každý si řekl své, řekl, co ho tíží, jaký má náhled na věc a fungujeme v pohodě dál,“ říká Jana.
A Janu za její přístup oceňují i samotní rodiče. Jsou rádi, že zprostředkovala setkání a dala rodinu zase dohromady.
„Když to tak vezmu, tak zatímco Petr dokáže být pěkně nevděčný, tak Jana je vždy tam, kde má být. Pomáhá všem a funguje velice dobře. Na té rodině ji ohromně záleží. A já jsem jí za to vděčná, stmeluje nás a všichni dobře fungujeme,“ říká Petrova matka.
Její manžel sice neříká nic, ale lesknou se mu slzy dojetím.
„Já myslím, že jsme Janu dobře vychovali, ale i Péťu určitě. Snažili jsme se k nim být spravedliví. A co jsme mohli, to jsme pro ně udělali, to jsme jim dali,“ říká a snaží se, aby na něm jeho dojetí nebylo vidět.
Dalibor pomáhá, ale jen když se to vyplatí
Ne vždy sourozenci v rodinách ale fungují tak, jak mají. Anebo tak, jak by se od nich čekalo. Zatímco zmiňovaný Josef se s matkou nebaví, jeho nevlastní bratr Dalibor si s matkou telefonuje obden.
„Já se snažím být s matkou, ale i s ostatními, vždy za dobře, protože se mi to vyplatilo,“ říká Dalibor.
Potíž ale je, že podle Josefa za dobře už není tam, kde se mu to nevyplatí. Ve věci matky a jejího vztahu k Josefovi neudělal, jak říká, nic. A ani se k ničemu takovému nechystá.
Josef to komentuje takto: „Já vůbec nic nečekám od bratra. Ukázalo se to několikrát v minulosti. Ten jde tam, kde mu z toho kouká prospěch. Když mu z toho prospěch nekouká, nejde tam.“
—
S historií svátku matek se pojí jméno americké aktivistky Julii Ward Howeové. Ta v roce 1870 vyzvala ženy ke sjednocení proti válkám ve svém Provolání ke dni matek. Svátek matek ale zahájila Anna Marie Jarvisová, která bojovala o jeho oficiální uznání. Společný návrh amerického Kongresu roku 1914 stvrdil prezident Woodrow Wilson. Mezi oficiální státní svátky v kalendáři Den matek v Česku nepatří. Mužskou obdobou je Den otců, který se slaví třetí neděli v červnu.
–DNA/ČTK–
[Pozn. red.: Jména osob v článku byla s ohledem na citlivost uvedených informací změněna]
