Na východě Konga v okolí města Kamituga se šíří zmutovaný virus opičích neštovic. A mezi lidmi se šíří rychle, upozorňují místní instituce. Letos na něj zemřelo asi 300 lidí. V zemi platí kvůli opičím neštovicím zdravotní stav nouze.
Nejvíce nakažených a zemřelých na opičí neštovice [monkeypox/mpox] hlásí východní část Konga převážně v okolí důlního města Kamituga, kde se těží přírodní suroviny. Letos se v Kongu potvrdilo skoro pět tisíc nákaz opičími neštovicemi. Téměř tři sta nakažených na nemoc zemřelo. To je trojnásobný nárůst oproti stejnému období loni, upozorňují zástupci Světové zdravotnické organizace [WHO].
„Jsme v nové fázi mpox,“ vyjádřil se k šíření opičích neštovic na východě Konga pro agenturu AP vedoucí výzkumník laboratoře zabývající se genetikou nemocí v Národním institutu biomedicínského výzkumu v Kongu doktor Mbala-Kingebeni.
Nedávno zachycené mutace viru opičích neštovic jsou podle jeho výzkumu výsledkem šíření viru mezi lidmi. Virus se přizpůsobuje lidskému organismu tak, aby do něj snáze pronikal.
Výsev na genitáliích je hrozbou tichého šíření nemoci
Na druhou stranu sledování pacientů s novou mutací mpox ukazují, že jí vyvolané léze jsou zřejmě mírnější. I když se na rozdíl od původní verze viru odlišují v tom, kde se vyseje puchýřovitá vyrážka. Zatímco dříve se léze objevily většinou na hrudníku, na rukou a nohou pacienta, nyní se vyrážka vyseje často na genitáliích, říká Mbala-Kingebeni.
Což podle něj ale zhoršuje záchyt nemoci, protože lidé se ostýchají nákazu ohlásit zdravotním úřadům a izolovat se.
„Rizikem je, že pokud se sami pacienti nepřihlásí, budeme mít tichý přenos nemoci a nikdo se to nedozví,“ upozorňuje na rizika doktor Mbala-Kingebeni.
Další problém vidí v tom, že na mpox se otestovala méně než polovina lidí, u kterých se infekce projevila. Stejně tak nejen v zemi, ale i v regionu na východě Konga, chybí vakcíny proti mpox a dostupná alespoň podpůrná léčiva.
Nová mutace mpox se snadno šíří mezi lidmi
Lékařka a vědkyně v oboru infekčních nemocí z atlantské Emory University v USA Boghuma Titanji, původem z Kamerunu, považuje nově potvrzenou mutaci za velmi znepokojivou.
„To naznačuje, že se virus přizpůsobuje, aby se účinně šířil u lidí. A mohl by tak vyvolat několik velkých následných ohnisek,“ řekla.
Vědci nyní rozlišují dva typy viru opičích neštovic. První z nich vyvolává vážnější formu infekce a spojuje se s 10% úmrtností. Druhý z nich stojí za větším šířením opičích neštovic na jaře 2022, kdy se virus šířil na území Spojených států i v Evropě, Českou republikou nevyjímaje. Po nákaze tímto typem mpox podle Mbala-Kingebeni přežilo 99 % pacientů.
Nyní potvrzená mutace podle něj spadá pod prvně zmíněný typ viru. I když virus opičích neštovic objevili a popsali vědci v 50. letech minulého století právě na území Konga, teprve před dvěma lety potvrdili, že se nemoc přenáší převážně sexuálním kontaktem. Více se tak nemoc šíří v gay a bisexuálních komunitách a mezi poskytovateli sexuálních služeb.
Vakcíny ani léky pro Afriku nikdo moc neřeší
Konžské zdravotní autority upozorňují, že šíření opičích neštovic se zabránilo v rozvinutých západních regionech pomocí vakcín a dostupné léčby. Oproti tomu v afrických zemích s vyšším výskytem nemoci, jako je Kongo, nebyly vakcíny ani léky téměř vůbec dostupné.
Konžský ministr zdravotnictví povolil použití v zemi vzácných vakcín jen ve vysoce rizikových provinciích, uvedl Cris Kacita Osako, koordinátor konžského výboru pro reakci na opičí neštovice. Nyní podle něj jedná země s možnými dárci vakcín, kteří přispějí na jejich nákupy. Konkrétně zmiňuje Japonsko.
„Jakmile bude k dispozici dostatečné množství vakcín bude očkování implementováno jako součást reakce na epidemii,“ tvrdí Kacita Osako.
K liknavému přístupu v boji s opičími neštovicemi ze strany bohatých západních států se už při jejich prvním větším šíření v roce 2022 vyjádřili lidé z mezinárodně uznávaných organizací. Například epidemiolog Michael Joseph Ryan, spolupracovník WHO. Ten sice tehdy uvítal, že se bohaté země opičími neštovicemi zabývají, ale i dodal: „Určitě jsem ale neslyšel, že by stejnou starost projevily v posledních pěti, deseti letech.“
A tak stejně jako v době pandemie covidu nebo při šíření opičích neštovic či v případě šíření eboly na západě Afriky v letech 2014-2016 zůstávají africké země na druhém místě. Vyspělý svět se o na jejich území šířené nemoci začíná skutečně zajímat až tehdy, kdy se jimi nakazí několik Američanů nebo Britů.
Kde se vzaly opičí neštovice
Opičí neštovice patří k vzácným onemocněním, které vyvolává virus opičích neštovic.
„Virus opičích neštovic patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviridae. Rod Orthopoxvirus zahrnuje virus variola [způsobuje pravé neštovice], virus vakcínie [používaný ve vakcíně proti pravým neštovicím] a virus kravských neštovic,“ přibližuje na svých webových stránkách původce onemocnění americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí [CDC].
Opičí neštovice vědci vůbec poprvé objevili v koloniích opic chovaných pro výzkum v roce 1958. Tehdy šlo hned o dvě ohniska nemoci, která se na první pohled velmi podobala neštovicím. Odtud pochází i název opičí neštovice.
První případ opičích neštovic u člověka lékaři potvrdili v roce 1970 v Demokratické republice Kongo. Od té doby se opičí neštovice u lidí projevily v několika dalších zemích střední a západní Afriky. Především v Kamerunu, Středoafrické republice, Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, Gabonu, Libérii, Nigérii, Republice Kongo a Sierre Leoně. Většina nakažených připadá na Demokratickou republiku Kongo.
V důsledku častého mezinárodního cestování a převozu zvířat se opičí neštovice postupně dostaly i mimo africký region. Nejprve do Spojených států, Izraele, Singapuru a do Británie. V roce 2022 se nemoc rozšířila téměř do celého světa.
Veronika Táchová
