Vedle stávajícího veřejného ochrance práv dohlédne speciálně na dodržování práv dětí zřejmě již příští rok i dětský ombudsman. Jako vedlejší účastník bude moci vstupovat nově i do řízeních, která zasahují do práv dětí.
Zřízení nového institutu dětského ombudsmana přináší novela zákona o veřejném ochránci práv, kterou na středečním [10.4.] jednání schválila vláda Petra Fialy [ODS]. Pokud stihne letos novelu projednat dolní a horní parlamentní komora a podepsat prezident republiky, pak by mohl nový institut fungovat už od příštího roku.
„Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí. Právní ochranu dětí je třeba posílit. V praxi stále nastávají situace, kdy v některých případech zastání práv dětí vázne,” řekl k novele její tvůrce ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun [Piráti].
Upozornil, že Česko patří mezi posledních několik málo zemí, ve kterých dětský ombudsman chybí. V Evropské unii dětského ombudsmana nemají jen čtyři členské státy. Vedle České republiky jsou to dále Německo, Rakousko a Portugalsko.
Dětský ombudsman a vhodný kandidát na něj
Podle upraveného znění zákona mají v Česku samostatně fungovat dva ochránci veřejných práv a sice stávají ombudsman a nově pak dětský ombudsman. Obě instituce mají spadat pod jednu Kancelář veřejného ochránce práv.
„Jde o zásadní krok ke zlepšení ochrany práv dětí. Oceňuji přístup ministra pro legislativu Michala Šalomouna k personálním potřebám této nové instituce. Dětský ombudsman nemůže zákonem svěřené úkoly naplňovat sám, potřebuje k tomu dostatek odborníků,“ uvedl ombudsman Stanislav Křeček.
Dodal, že je připraven jednat o fungování dětského ombudsmana na půdě Sněmovny i při sestavování rozpočtu pro něj.
O funkci dětského ombudsmana se mohou podle novely ucházet osoby starší 35 let věku. Podmínkou je právnické vzdělání a praxe v oblasti ochrany a prosazování práv dětí alespoň pět let v posledních deseti letech. Podle ministra Šalomouna novela umožňuje ucházet se o funkci ochránce práv dětí i soudcům a soudkyním. Především pak těm, kteří projednávají opatrovnické spory, dodal.
Dětský ochránce jako vedlejší účastník sporů
Rovněž upozorňuje na docela novou kompetenci, kterou daná funkce do právnické praxe přináší. A tou je možnost dětského ombudsmana vstupovat jako vedlejší účastník do některých řízení z oblasti ochrany práv dítěte. To však v jasně vyjmenovaných případech, upozorňují tvůrci novely.
„Vzpomeňme třeba na případ 11měsíčního chlapce, kterého po porodu opustila matka a řadu měsíců si jej mezi sebou předávaly nemocnice a OSPOD byl dlouhodobě nečinný. A přitom mohl chlapec dávno najít domov v pěstounské rodině,“ poukazuje na jeden z mnoha případů, kdy by mohl do řízení vstoupit ochránce práv dětí, ministr Šalomoun.
Ročně se v České republice řeší podle jeho odhadu nižší jednotky desítek podobných případů. Dětský ombudsman by mimo to pracoval i na osvětě a vzdělávání kolem práv dětí a dohlížel by na jejich dodržování.
Ke zřízení institutu dětského ochránce práv nejen unijní země vyzývá Výbor pro práva dětí OSN. To s odvoláním na Úmluvu o právech dítěte, kterou někdejší Československo přijalo v platnost v únoru 1991.
–RED–
