Fenomén pracující chudoby znamená, že lidé i přesto, že pracují, nevydělají dost peněz na pokrytí svých životních potřeb, jako jsou strava a bydlení. A takových lidí v Česku podle Charity ČR v posledních letech přibývá.
Záchrannou síť lidem, jež se potýkají s chudobou přesto, že chodí do práce, má poskytnout systém sociálních podpor od státu. Jak ale upozorňuje manažerka pro sociální oblast Charity ČR Iva Kuchyňková, v Česku se tomu tak nyní neděje. Potřebné podle ní limituje zmiňovaný nedostatečný příjem, rostoucí výdaje a často i pozdní výplaty.
„Lidem se musí vyplatit pracovat, to je základem pro zdravý rozvoj společnosti. Dávkový systém tak musí být pružný, aby pomohl v době, kdy je to potřeba, a to se aktuálně neděje,“ řekla k problému pracující chudoby v Česku Kuchyňková.
Neschopnost některých lidí pokrýt z měsíčních příjmů výdaje na bydlení, stravu, zdravotní a případně i sociální péči pak často vedou k zadlužování. A tento problém dnes v Česku řeší stále více lidí. A klienti charitních poraden často nezvládají plnit svoje závazky i kvůli vysoké zadluženosti.
Fenomén pracující chudoby je rizikem pro zadlužení
Související problém podle Kuchyňkové je, že mnohým z nich zabraňují nízké příjmy požádat úřady o oddlužení. Podmínkou oddlužení je totiž schopnost splatit z dlužníkova majetku a příjmů alespoň 30 procent všech dluhů. Podle Kuchyňkové reálné mzdy v posledních letech rychle sklesají. Nespočet klientů Charity se podle ní zadlužilo i kvůli nárůstu cen energií. V průměru je dle zjištění Charity zhruba 70 procent klientů jejích poraden zatíženo nejméně jednou exekucí.
„Za poslední rok jsme pozorovali 30procentní nárůst v počtu klientů,“ uvedla Kuchyňková.
D. Prokop: Je načase zúžit skupinu příjemců příspěvku na bydlení
Charita ČR je největším poskytovatelem sociálních služeb pro potřebné v Česku. Výroční zprávy o sociální situaci vydává každé dva roky. Tentokrát se v ní zaměřila na chudobu a s ní spojenou špatnou dostupnost bydlení. Dále na nedobrou dostupnost sociálních služeb a dlouhodobé péče nebo zadluženost. Situaci mapovali její pracovníci loni v červnu a červenci ve svých poradnách, azylových domech a dalších zařízeních.
Nízké příjmy, zadlužení a nedostupné bydlení
V Česku se podle Charity aktuálně nachází 150 000 lidí v bytové nouzi. A až 1,6 milionu lidí je v nějaké formě ohroženo ztrátou bydlení. Ve výroční zprávě pracovníci Charity ČR uvádí, že zhruba 70 procent klientů charitních služeb mělo problémy s dostupností bydlení.
„Potíže klientů kromě zadluženosti plynou například z neschopnosti uplatnit se na trhu práce. Dalším faktorem byla také osamělost, diskriminace či limitace vlastními kognitivními schopnostmi,“ vyjmenovala některé z častých potíží Iva Kuchyňková.
Rovněž podle ní lidé využívající služeb Charity ČR často přicházeli s tím, že se potýkají s nedostatkem kapacit sociálních služeb.
„Aby neklesla kvalita poskytované péče v sociálních službách, je nutné zmapovat dostupnost služeb a jejich kapacity a chybějící služby v lokalitách doplnit či rozšířit podle potřeby,“ upozorňují na způsob řešení problému zástupci Charity ČR.
Konkrétně k dostupnosti dlouhodobé péče 34 procent respondentů uvedlo, že na péči vůbec nedosáhnou.
„Číslo není tak vysoké, jak jsme se obávali. Lze však předpokládat, že poptávka po těchto službách bude do budoucna narůstat,“ uvedla manažerka pro sociální oblast Charity ČR.
Za velmi ohrožené co do dostupnosti pak považuje preventivní služby a poradenství, které se dosud financovaly z prostředků Evropského sociálního fondu, dodala Kuchyňková.
V nejistém bydlení žije v ČR přes 270 tisíc lidí, včetně dětí
Na špatnou dostupnost především sociálních bytů pro nízkopříjmové domácnosti upozornily nedávno výsledky Sčítání osob z vybraných kategorií klasifikace ETHOS 2022. Šetření pro Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR [MPSV] se uskutečnilo v první polovině roku 2022. A ukázalo, že na provizorních ubytovnách, v azylových domech, noclehárnách a dalších typech nejistého bydlení v Česku přežívá přes 270 tisíc lidí.
Mezi 270 tisíci lidmi v bytové nouzi jsou především lidé žijící na ubytovnách a v jiných ubytovacích zařízeních. Například v penzionech, hotelech, hostelech či motelech. O nevyhovujícím bydlení, které se do bytové nouze taktéž zahrnuje, se hovoří i pokud lidé přespávající v nebytových prostorách, na chatách, v maringotkách, karavanech. Ale také v hausbótu nebo chatce v zahrádkářských koloniích a azylových domech. Do skupiny lidí trpících bytovou nouzí patří i lidé, kteří žijí bez střechy nad hlavou a sociálního zařízení. Tedy bez kuchyně, zdroje vody a tepla.
V nevhodném bydlení, tedy takovém, kde není dostupná voda, zdroj tepla, elektřina nebo sociální zařízení přebývá přes 16 tisíc lidí. To v celkem 4 215 domácnostech. Zarážející na tom je, že i v takových prostorách žije přes sedm tisíc dětí do 18 let a téměř 800 seniorů starších 65 let.
Zmiňované šetření dále ukázalo, že bez střechy nad hlavou v Česku přežívá přes 12 tisíc lidí. Ti přespávají venku, v zimních měsících pak v noclehárnách. Mezi bezdomovci převažují z 80 procent muži.
Podle odhadů žije v Česku dalších zhruba 191 500 lidí v takzvaném nejistém bydlení v celkem 97 tisíc domácnostech. Jde o osoby, které přechodně přebývají u příbuzných nebo přátel. To proto, že nemají jinou možnost, jak dosáhnout na samostatné bydlení. Dále jde často o lidi v podnájmech a v nezákonně obsazených budovách.
–VRN/ČTK–
A čemu se divíte, vracíme se na úroveň pracujících za první republiky.
Vykořisťování člověka, člověkem – vítejte v kapitalismu. Spousta lidí to ještě nepochopila, kapitalismus je od slova kapitál a kdo nemá kapitál, tak ten je v háji.
A tohle je teprve začátek.
Proč si myslíte, že tolik lidí volilo po roku 1945 Gottwaldovu vládu, byli zhnusení bídou a sociální propastí.
Tohle už teď nebude o práce se štítících lidech ale o chudácích, co budou pracovat za mrzký peníz aby přežili.
Žádná budoucnost, žádný zájem o cokoliv mimo alkoholu a drog. Protože s bídou sociální jde ruku v ruce i bída morální.
No jo. Ten postřeh mě trochu uklidnil, protože demožumpa si ty chudáky opravdu vytváří. Nejsem zjevně jediný, kdo si to myslí. Už dnes si developeři brousí zuby na lidi s nemovitostmi, co kvůli drahotě nemají na energie. Ti nejrychlejší už nabízí odprodej s dožitím. Exekutoři mají také přehled. Ale demožumpa si současně vychovává voliče z řad lidí, kterým by se mohlo říkat nepracující bohatí. Tihle za první republiky kočovali v maringotkách a kradli slepice. Dnes je živí ti chudí pracující z daní a ještě se musí dívat, jak si v létě vysedávají po zahrádkách s osmi děckama a vyvalují pupky a běda, když se někdo ozve. A taky si demožumpa vychovává lidi, co se rádi cítí nadřazení nad novým typem chudáka. Obávám se druhýho extrému. Aby si zas proletariát nevzal moc silou. 🙂
Moje babička která se narodila v roce 1905 a zažila první republiku a ten skutečný kapitalismus, vždy říkala , že socialismus je zlatý. A v roce 1989, kdy já jsem zvonil klíči, tak říkala, že to je návrat kapitalismu a že vůbec nevíme do čeho jdeme. Já osobně mohu říci, že jsem se měl dobře jak za socialismu a mám se dobře za kapitalismu.
V různých článcích o „bohatých“ důchodcích u nás píší lidé různé bláboly, ve kterých dávají najevo hlavně svoji závist a nepřejícnost …
Tady vidím, že jsou u nás i ti, kteří mají co říct a hlavu nemají jen na čepici …
Díky vám za to, že takto „otevíráte oči“ všem, kteří ještě nevidí, co by vidět měli.
Přesně tak! Jenomže to spousta dnešních a hlavně mladých nepochopila (oni to pochopí ale to už jim život v nuzotě proteče mezi prsty a život a mladí je krátké a rychle uteče), navíc děti jsou od základní školy vychováváni ve lžích učitelů (kteří musí učit lži které jim stanovuje zřizovatel / obec-město.
Pokud by děti nebyli “uvědomělý”, jsou vyloučeny z kolektivu. Kam tohle spěje všichni víme a bude to horší, mladí budou svoji nuzotu svádět na předchozí generace. No, co jsme si vychovali nebo dopustili vychovat to máme – to je naše opora ve staří.
Můj děda ročník 1921 nám v 89´ když jsme se radovali, tak byl smutný a říkal: všechno bude, plné obchody zboží i třešně v prosinci ale vy na to nebudete mít!
Měl pravdu.
A ještě jedno moudro: Nikdy si nepůjčuj peníze od nikoho ani od banky (a toho se držím celý život – mám vše ale za své !!!) a vyprávěl jak lidé ve třicátých letech přišli o všechno za krize, bydleli v Praze na nádražích v odstavených vagónech, pracovali za jídlo, lidé se zoufalstvím trávily plynem nebo skákali z oken (a to i s dětmi).
Říkal: až za Gottwalda neměl hlad a v 1949 získal pro svou rodinu byt, sice 1 místnost na Žižkově, která byla přepažena závěsem na kuchyň a ložnici ale měli kde bydlet! Ve 1964 si ušetřil na domek v Praze západ. A to měl už 3 děti.
Myslíte že si žil špatně (obyčejný člověk, ne – žil si svůj obyčejný život, nikdy nebyl u moře, vlastnil kolo a Trabanta (neměl žádné dluhy a půjčky). A to ještě ušetřil pro svoje 3 děti “něco” na knížce do začátku když se ženili a vdávali.
Ti dnešní lidé a mladí lidé, nikdy nedosáhnou na to co měl on a co vybudoval on – a to bylo kolem nás spousta takový rodin, nic neobvyklého.
Dříve se mělo 90% lidí normálně a 10% těch dříve bohatých,špatně – z jejich pohledu.
Dnes se má 90% lidi blbě a 10 % si píská.
Jsem ráda že se dnešních dnů nedožil a nedožili ani rodiče, byli by smutní!
Mě se zle nedaří ale okolí,přátelé a příbuzní a když né oni (staří) tak problémy mají jejich děti nebo vnoučata.
Lidský socialismus by nebyl špatný ale zase by se našli ti (fanatici nebo gauneři co profitovali) co by i nejlepší myšlenku zadupali. To máme holt v povaze člověčí.
Tomu se asi nedá věřit, platy pracujících politiků jsou v stovkách tisíc korun, soudci podobně, kolik je poradců a jiných mudrců, co komedianti, také mají slušné platy a všichni mají ještě další možnosti si přivydělat. A prostý občan poctivě pracující by měl být natolik unavený po práci, že nepotřebuje na odpočinek a rekreaci, jídlo si může dát to nejlevnější. A byt, co tak ubytovna, nejlíp společná. Víc nemám co dodat, držím se rady, když něco řeknu, musí to sedět, ne, abych seděl já, za to co jsem řekl, mnebo napsal.
Už tu máme Hawai. Tam je ten stav naprosto podobný, akorát počasí příznivější. Když jsem se v taxíku divil, proč je na ulicích tolik lidí bez domova, tak nám řidič vysvětlil, že na Hawai je taková drahota, že ačkoliv převážná většina z těch lidí pracuje, tak svým platem neosáhnou na bydlení. A doplnil, že Hawai je o mnoho dražší oproti kontinentálnímu části USA.
Tady se nabízí paralela, zda u nás to v posledních letech není podobné! Zda nejsme celkově o dost dražší oproti ostatní kontinentální Evropě. Zda průměrný plat či důchod, v porovnání s životními náklady, jsou dostatečné pro normální žití v České republice. A to zejména pod jhem současné vlády, která je ochotna pomoci komukoliv, jen ne vlastním občanům!
nemyslím, Miroslave, že zrovna ty, s dovolenou na Hawaii, bys potřeboval pomoc. Nebo ses prohlásil za tribuna těch utiskovaných, co trpí pod jhem současné vlády?
Upravujte, upravujte! Cenzura se vrátila! Opět máme pseudodemokracii