Ukrajina patří k zemím s nejvyšším počtem nově potvrzených nákaz HIV ročně v Evropě. Na rozdíl od vyspělých zemí se s HIV na Ukrajině děti často rodí. Kvůli slabé osvětě o nemoci a léčbě tyto děti často řeší ústrky a odpor společnosti.
Život s HIV přibližují dvě mladé Ukrajinky a jeden Ukrajinec, kteří s nákazou žijí už od narození, pro Světovou zdravotnickou organizaci [WHO]. Všichni tři se shodují v tom, že lidé se před nimi kvůli nemoci často straní a ze strany veřejnosti někdy čelí i urážkám a otevřenému ponižování.
„V životě jsem čelila diskriminaci a ignoranci,“ říká teprve devatenáctiletá Jelyzaveta Shevchuková, která si říká zkráceně Lisa.
Vzpomíná, jak špatně se cítila, když ji muž v obchodě s potravinami před všemi a nahlas řekl‚ že má AIDS, a aby od ní ostatní dali ruce pryč.
Lisa i její sestra muži tehdy odpověděly, že takto virus HIV nefunguje, že takto se nepřenáší. A zdůrazňuje, že už je načase i na Ukrajině skončit se stigmatizací HIV pozitivních lidí a zajistit pro ně dobrý přístup k účinné antiretrovirové léčbě.
„Nečekám, že se probudím ve světě fantazie, bez diskriminace a stigmatu. Ale chci lidem říct o svém HIV statusu otevřeně a nahlas. Chci, aby lidé věděli, že HIV už není nebezpečný,“ říká mladá žena.
Roční záchyty nově diagnostikovaných osob s HIV na Ukrajině se podle dat Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí [ECDC] pohybují kolem 16 tisíc ročně. Na rozdíl od České republiky a ostatních evropských zemí se virus nejčastěji přenáší při heterosexuálním styku [cca 9-10 tisíc případů]. Dalších zhruba pět tisíc případů přenosu připadá na injekční užívání drog.
„V roce 2021 se odhadovalo, že na Ukrajině žije 244 900 lidí s HIV. To je asi 0,6 procenta ukrajinské populace,“ přibližují zástupci ECDC.
HIV se dá dobře zaléčit i na Ukrajině
Lisa v této souvislosti připomíná slova lékařů a sice, že pokud lidé s HIV užívají účinné antiretrovirové léky, virová zátěž v jejich těle se dostává na minimum a virus se nepřenáší.
S jejími slovy souhlasí třiadvacetiletý Egor Paško. Jeho rodiče na nemoc AIDS zemřeli. Egor nyní slouží u ukrajinské armády a souhlasí s tím, že lidé s touto nemocí na Ukrajině často odsuzují. Vzpomíná i na několik svých přátel, kteří kvůli předsudkům nakonec rezignovali na účinnou a pro jejich organismus zachraňující antiretrovirovou léčbu.
„Když jsem byl dítě a poprvé jsem začal brát léky na HIV, bylo to těžké období,“ říká.
Cítil se tehdy slabý, malátný, točila se mu hlava a první týden ani nevstal z postele.
„Snažil jsem se prášky před ostatními skrývat,“ vzpomíná na první týdny léčby.
Oporou mu v té době byla jeho ošetřující lékařka. Ta mu řekla: „Musíš si vzít prášky, buď trpělivý, vedlejší účinky přejdou.“
A měla pravdu. Léčba se časem zlepšila, zjednodušila a ustoupily i nevolnosti.
„Nyní beru každý den jednu pilulku. To je dost odlišné od původních osmi pilulek, které jsem denně bral na začátku,“ říká dnes.
Stejný přístup ze strany lékařů i ostatních zdravotníků by přál každému pacientovi s podobným osudem. Tvrdí, že si přeje, aby i lékaři a sestry respektovali důvěrnost a s každým pacientem jednali lidsky.
Když padnou předsudky, padne i HIV
Lisa i Egor našli duševní zázemí u přátel z organizace Teenergizer, jejímiž členy dnes i jsou. Jde o společnost podporující duševní zdraví mladých lidí nakažených virem HIV. Lidé z ní se snaží odbourat předsudky k lidem s touto nemocí a zlepšit dostupnost k účinným lékům. Teenergizer funguje na Ukrajině, v Kazachstánu, Kyrgyzstán a Tádžikistánu.
Zakladatelka společnosti, Yana Panfilová [26], která s HIV žije také od narození, říká, že válka už tak nedobrou situaci kolem vnímání lidí s touto nemocí na Ukrajině ještě zhoršuje.
„Obávám se, že bude trvat roky, dokonce desetiletí, než se z těchto emocionálních jizev vzpamatujeme,“ říká.
Od února 2022, kdy došlo k invazi Ruska na Ukrajinu podle ní Teenergizer poskytla mladým lidem s HIV přes 50 tisíc psychologických konzultací.
„Mým přáním pro rok 2024 je, abychom zajistili hlavně mladým lidem to, aby měli přístup k profesionálním službám v péči o jejich duševní zdraví,“ říká Yana.
Doktorka Stela Bivol ze sekce WHO zabývající se HIV v evropském regionu upozorňuje, že HIV je dnes z lékařského hlediska vnímáno už jako chronické onemocnění. Fungující systém prevence, testování a léčby v tomto případě ale podmiňuje odstranění stigmatizace a diskriminace pacientů s touto nákazou.
„Je životně důležité, aby strach ze stigmatizace a diskriminace nebránil lidem v testování a přístupu k léčbě,“ upozorňuje doktorka Bivol.
–VRN–
