Ročně v Česku lékaři potvrdí kolem 60 tisíc nových onkologických nálezů. Do roku 2030 má toto číslo vzrůst asi o pětinu na 72 tisíc nových onkologických diagnóz ročně. Proto je podle lékařů třeba zajistit dostupnou léčbu ve všech regionech.
O vývoji onkologických diagnóz v Česku promluvili odborníci na tiskové konferenci [24.1.] k mezioborovému kolokviu Prague Onko. Vzhledem ke každoročním nárůstům zhoubných nádorů považují onkologové za důležité, aby se zajistila dostupnost onkologické péče regionální i sociální. Lékaři se dnes stále častěji setkávají s pacienty i se třetím a čtvrtým zhoubným nádorem. V 80. a 90. letech šlo o výjimečnou situaci.
Nejmodernější onkoléčbu pacienti dostávají v komplexních onkologických centrech [KOC], která fungují ve všech krajích s výjimkou Karlovarského kraje. S rostoucím počtem nově diagnostikovaných nádorů podle předsedy České onkologické společnosti [ČOS] Igora Kisse přibývá i počet pacientů v těchto velkých centrech.
„Je potřeba využít dalších kapacit na okresních pracovištích, aby ji měli pacienti, kteří nepotřebují vysoce specializovanou léčbu, ideálně v místě bydliště,“ řekl Kiss.
V roce 2021 se v KOC léčilo v průměru 73 procent pacientů s nově odhaleným nádorem. Mezi kraji ale panují velké rozdíly, upozornil Igor Kiss. V Praze se v KOC léčilo 90,7 procenta pacientů. Přes tři čtvrtiny pacientů se pak léčilo jen ve třech krajích. Naopak ve Středočeském kraji se mimo KOC léčila třetina nemocných, na Vysočině přes 39 procent a v Karlovarském kraji, kde KOC stále chybí, 56 procent pacientů se zhoubným nádorem.
V onkologických centrech se léčí přes 70 % pacientů
„Spolupráce s KOC je nezbytně nutná hlavně proto, aby pacienti měli zachovanou dostupnost nejefektivnější léčby a rozhodovacího algoritmu v rámci multidisciplinárního týmu,“ vysvětlil předseda ČOS Igor Kiss.
Z kapacitních důvodů ale není reálné a z medicínských důvodů ani nutné, aby do KOC směřovali všichni pacienti. Jejich péči nepotřebují podle odborníků například lidé v pozdním stadiu rakoviny v obecně špatném zdravotním stavu. Dále i lidé s raným stadiem běžného nádoru. I proto postupně vznikají regionální onkologická centra s návazností na KOC. Tato centra fungují v nemocnicích s onkologickou ambulancí a lůžkovým oddělením, které mají s podáváním protinádorové léčby zkušenosti.
Loni na podzim bylo regionálních center schváleno šestnáct, jsou mezi nimi například krajská nemocnice v Karlových Varech, tři jihočeské nemocnice, Náchod, Nové Město na Moravě, Prostějov, Břeclav, Šumperk nebo Kolín. Zdravotní pojišťovny navíc už stanovily seznam 17 účinných látek z moderních, centrových, léků na různé nádory, které mohou podávat i tato regionální centra.
Podle vedoucí lékařky Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka Petry Tesařové se České republice v mezinárodním srovnání dostává kritiky právě kvůli regionálním rozdílům v dostupnosti onkologické léčby. Velké rozdíly kraje vykazují i co do počtu nově zachycených nádorů.
Problémy a rozdíly v krajích se prohlubují
V letech 2016 až 2020 se četnost rakoviny tlustého střeva a konečníku mezi kraji lišila až o 29 procent. Počet případů rakoviny plic v Ústeckém kraji je proti kraji Zlínskému dvojnásobný. Rozdíl mezi Vysočinou a Karlovarským krajem v četnosti rakoviny děložního čípku je 70 procent. Nerovnosti jsou podle Tesařové i jiné než jen regionální. Největší faktory, které se v ČR na výskytu rakoviny podílejí, jsou kouření, konzumace alkoholu a obezita. V tomto porovnání Česko dlouhodobě zůstává nad průměrem Evropské unie.
Budoucnost léčby je podle přednosty Onkologické kliniky 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice v Praze Luboše Petruželky v léčbě na míru každého pacienta a jeho unikátního nádoru. V mnoha případech podle něj nezáleží ani tolik na tom, kde je nádor umístěný, ale na jeho genetice.
„Skončila doba stejné léčby pro všechny nemocné ve stejných klinických stadiích,“ řekl.
I proto je podle jeho slov důležitá koncentrace léčby do komplexních onkologických center.
„Základem funkčnosti KOC jsou takzvané molekulární týmy,“ vysvětlil.
V něm léčbu pacienta posoudí klinický onkolog, radiolog, odborník na molekulární patologii, případně další odbornosti. Každého pacienta tým hodnotí jako unikátní případ a hledá pro něj individuální řešení nebo zapojení do již běžící klinické studie. Tyto týmy podle prezentovaných dat v roce 2020 konzultovaly léčbu asi 56 procent pacientů.
–ČTK/RED–
