Autistické děti a děti s ADHD žijí na Ukrajině peklo

Děti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou či autismem válka poškozuje nejvíc. Trpí traumaty a nejistotou z neklidné doby, která narušuje jejich zavedenou a potřebnou rutinu. Což platí pro děti na Blízkém východě i na Ukrajině.

Příběhy malých pacientů na Ukrajině přibližuje v článku Ukraine´s Children With Special Needs Suffer the „Huge Pressure“ of War list The New York Times.

Třináctiletý Maxim, který trpí ADHD, potřebuje stabilní a rutinní denní režim, ale válka mu nic takového nemůže dát. Maxim s bratrem a matkou po napadení utekli z rodného Mariupolu. Jeho otec padl do zajetí. Terapeut, který se kdysi o Maxima v Mariupolu staral, je rovněž na útěku. Nyní musí Maxim, který trpí ADHD, snášet výbuchy bomb a ječení poplachových sirén v Kyjevě. Chlapec se jen obtížně vyrovnává s útoky úzkostí. Těžko se soustředí na učení, je často agresivní a ráno se mu nechce z postele.

„Vykřikuje a hází věcmi,“ stěžuje si jeho matka Maryna Hončarová.

To se děje vždy, když se něčeho dožaduje. Třeba projet se na kole, které ale zůstalo v Mariupolu.

„Pamatuje si na něj a má strach, že mu ho Rusové ukradnou,“ říká matka.

Maxim není jediným ukrajinským dítětem v nesnázích. Milionům rodinám z celé Ukrajiny válka převrátila život naruby. A mnoha dětem s poruchou ADHD, autismem či jinými poruchami vyžadujícími speciální zacházení způsobila zhoršení jejich stavu.

„Všechny děti trpí minimálně zhoršením nálady a studijních výsledků, ale zejména děti vyžadující zvláštní vzdělávací postupy,“ uvedl psycholog Dmytro Vakulenko, který založil charitativní nadaci Mental Help 365.

O pomoc školního psychologa požádalo už téměř půl milionu dětí kvůli traumatům, která utrpěly v důsledku války.

„Děti se speciálními potřebami potřebují stabilitu, kterou ale válka narušuje dokonce i tehdy, pokud jste od bitevní linie daleko,“ dodává Vakulenko.

Tlak na služby psychologů pro děti roste

Počet dětí, které vyhledávají pomoc psychologa, se od počátku invaze zvýšil dvakrát. V roce 2022 požádalo o pomoc pět milionů studentů oproti 2,5 milionu v roce předchozím, jak uvedlo ukrajinské ministerstvo školství.

Školy fungují ve velmi složitých podmínkách. Podle zákona může plnohodnotné vyučování probíhat jen ve školách, které mají protiletecký kryt. A proto mnoho studentů pracuje v režimu online, nebo dochází do tříd jen na krátkou dobu.

„Náš Maxim může chodit do školy jen každý druhý týden, protože její kryt nemá dostatečnou kapacitu pro všechny žáky,“ říká jeho matka Maryna.

Nadace Mental Help 365, která zdarma poskytuje terapeutické služby uvedla, že 90 procent jejích klientů jsou děti vyžadující zvláštní péči. Ale Ukrajina nyní trpí nedostatkem terapeutů a psychologů. Částečně i proto, že mnozí z nich, podobně jako mnoho dalších Ukrajinců, zemi opustili.

„Válka vytváří tlak na děti se zvláštními potřebami. Některé studie dokládají, že i pouhý zvuk sirény jim působí utrpení,“ říká náměstkyně ministra školství Jevgenija Smirnova, podle které na jednoho školního psychologa podle ní připadá asi 600 dětí plus jejich rodiče.

Čekací doba na vyšetření v soukromé ordinaci může být šest měsíců až jeden rok. Vyšetření je tam drahé a rodiny na útěku z domova si ho nemůžou dovolit platit. Proto se musí obracet na charitativní organizace. Mezi ně patří zmiňovaná nadace Mental Help 365, která dostává peníze od UNICEF. Shromáždila tým specialistů a nyní poskytuje psychologickou podporu 1 657 dětem. Podle nadace to však ani zdaleka nestačí.

Děti s psychickými problémy

Dvanáctiletá Arina ze Záporoží trpí Aspergerovým syndromem a zaostává v řeči. Nemůže chodit do školy, protože ta její nemá kryt.

„Online výuka pro děti, jako je moje dcera, nemá vůbec význam,“ stěžuje si její matka Viktorie Porsevová.

Do školy ji umístit nemohou, protože se Arina v kolektivu necítí dobře.

„Je smutná, že se s ní děti nekamarádí, protože jí nerozumí. Kolektiv by jí prospěl, ale škola je zavřená,“ říká matka.

Do českých škol chodí cca 51 tisíc dětí z Ukrajiny. Přibývá dětí s odklady

Třináctiletý Roman trpí autismem a výuku má výhradně na počítači. Podle matky se mu nechce učit. Vyvinula se u něj i nespavost poté, kdy na Charkov dopadaly první bomby.

„Je to chytrý kluk, učil se stejně dobře jako ostatní děti, ale nyní mu chybí motivace,“ říká jeho matka.

U Maxima, kterého zmiňujeme v úvodu, se objevily první příznaky agresivity poté, kdy rodina opustila Mariupol.

„Museli jsme projít 20 ruskými kontrolními stanovišti. Maxim byl celou cestu velmi tichý, ale poté, kdy jsme se znovu usadili a uklidnili, všechno to, co v něm bylo uvnitř, vyhřezlo ven,“ vypráví jeho matka.

Nejprve na Maxima křičela, ale poté pochopila, že tak vše jen zhoršuje, když na to reagoval těmi „nejošklivějšími slovy.“ Ještě v Mariupolu jí s Maximem pomáhal manžel.

„Když slyšel, že ztrácím trpělivost, přišel a postaral se. Tak jsem to dělala i já,“ uvedla a dodala, že o manželovi a tátovi neslyšela od té doby, kdy ho před více než rokem zajali.

Modlím se za tebe každý den, tati

Nyní bydlí Maxim s matkou v malém bytě, kde ještě od loňských Vánoc stojí stromeček a pod ním nerozbalené dárky. Ty jsou pro Maximova tátu… Paní Hončarová říká, že nemá sílu stromek uklidit a dárky dát do skříně.

Maxim má ve svém pokoji stůl poblíž okna, kde se učí. Nad stolem je papír s nápisem: „Modlím se za tebe každý den, tati.“

V Mariupolu měl Maxim terapeuta, který mu velmi pomáhal. Četl si a psal, měl kamarády a rodina doufala, že se vše zlepší.

Psychických poruch u dětí a mládeže přibývá. Na jejich léčbu vydala ČPZP loni téměř 56 mil. Kč

„Mysleli jsme, že to překonáme. Teď se všechno zase zhoršilo,“ říká.

Nadace Mental Help 365 poskytla Maximovi 15 sezení, ale rodina si nemůže dovolit platit oficiálního terapeuta. Před opuštěním Mariupolu byl Maxim schopný se připravit a odejít do školy samostatně.

„Ale nyní nemůže ani vstát z postele,“ říká matka.

Michal Achremenko