Při zástavě srdce mají pacienti v Česku až 15% šanci na přežití a na návrat do plného života. Evropský průměr je mezi pěti až osmi procenty. Důvod? Hustá síť kardiocenter v Česku a poučená laická veřejnost o poskytnutí první pomoci.
„Na zemi není lepší místo, kde dostat infarkt myokardu, než v České republice,“ říká s trochou nadsázky přednosta 2. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] v Praze profesor Aleš Linhart.
V České republice podle něj totiž výborně funguje hustá síť komplexních kardiologických center [18]. Právě tato centra pacientům se zástavou srdce ve spolupráci se zdravotnickou záchranou službou a s pomocí rychlého zásahu laické veřejnosti poskytují včasnou akutní péči. Díky ní se mnozí pacienti i s 60 minut trvající zástavou srdce vracejí do plného života bez vážného poškození orgánů a trvalých následků.
„A tu síť si musíme pěstovat, je v nich špičková péče“ upozorňuje prof. Linhart.
Také ale připomíná, že pacientů s nemocemi srdce a cév v Česku rok od roku přibývá. A společně s tím i riziko akutního srdečního selhání. Jen v loňském roce u nás navštívilo ordinace kardiologů přes tři miliony pacientů s některou ze srdečních nemocí, dodává.
Srdce selhává i mladým a zdravým lidem
Z husté sítě komplexních kardiologických center a dobře fungujícího systému podání první pomoci na veřejném místě těží v Česku jednoznačně pacienti. Jak potvrzuje profesor Jan Bělohlávek, primář 2. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN, pacient v Česku má při zástavě srdce až 15procentní šanci na to, že přežije a vrátí se do běžného života.
„Pokud se takový pacient dostane do specializovaného kardiologického centra, pak je jeho šance na přežití vyšší,“ dodává prof. Bělohlávek.
V ostatních evropských zemích se průměr přežití po zástavě srdce pohybuje kolem pěti až osmi procent. Ročně v Česku na srdeční selhání umírá šest až sedm tisíc pacientů, jednou z častých příčin je infarkt myokardu. Mimonemocniční zástava srdce v Česku ročně postihne přibližně 60-100 nemocných na 100 tisíc obyvatel a jde o jednu z nejčastějších příčin úmrtí ve vyspělých zemích. A akutní zástava srdce se podle prof. Bělohlávka netýká pouze starších osob, jak se lidé mylně domnívají. Do péče kardiologů i v pražské VFN se podle něj často dostávají i mladí pacienti z plného zdraví, tedy bez předchozích zdravotních problémů. Ti náhle zkolabují třeba na ulici.
„Dříve bychom tyto pacienty nechali v klidu zemřít,“ říká prof. Bělohlávek.
Dnes již lékaři ale vědí, že tato skupina mladých, a do té doby zdravých, pacientů, u kterých dojde k náhlé zástavě srdce, má v takové situaci vyšší šanci na přežití bez trvalých následků.
„Takových pacientů přežívá kolem jedné třetiny, to je něco, co dosud nebylo v žádné odborné literatuře publikováno,“ upozorňuje prof. Bělohlávek.
Své tvrzení dokládá na výsledcích vědecké studie, v níž lékaři Kliniky ve spolupráci s dalšími specialisty sbírali a vyhodnocovali data zhruba v posledních třinácti letech.
První pomoc při zástavě srdce je pro přežití zásadní
Šanci na přežití bez poškození orgánů u těchto mladých pacientů při zástavě srdce ale podmiňuje rychlá reakce veřejnosti v poskytnutí laické resuscitace, tedy masáže srdce. A přivolání rychlé zdravotnické záchranné sužby. Pokud se totiž podaří oběh pacienta obnovit, má velkou šanci na záchranu života. V opačném případě, kdy se záchranářům nepodaří krevní oběh obnovit, se pacient dostává do nemocnice, kde si ho přebírá speciální tým kardiologů. Ti ho napojí na mimotělní oběh, který dočasně zajistí krevní oběh.
„My se postaráme o odstranění příčiny zástavy srdce, což je až v 60 procentech ischemická choroba srdeční, typicky akutní infarkt myokardu,“ popisuje prof. Bělohlávek.
Na katetrizačním sále pak lékaři obvykle zprůchodní uzavřenou nebo zúženou koronární tepnu.
„Zásadní je komplexní intenzivní péče, orgánová podpora a hlavně neuroprognostifikace, tedy časné zjištění, zda došlo, či nedošlo k poškození mozku,“ dodává profesor.
Zhruba v 25-30 procentech případů se pacienti probírají k vědomí a přechází do intenzivní rehabilitační péče. Pacienti dále podstupují vyšetření, která ukáží na nutnost dalších kardiochirurgických výkonů, například provedení bypassů. Při nich se přemostí uzavřená nebo hodně zúžená místa v cévním řečišti pomocí tepenných štěpů či žil z dolních končetin.
„Naprostou většinu operačních výkonů tohoto typu provádíme na bijícím srdci, což je technicky náročnější pro chirurga, ale méně zatěžující pro pacienta,“ vysvětluje prof. Tomáš Grus, přednosta 2. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN.
Kardiochirurgické výkony na bijícím srdci
Chirurgické výkony na bijícím srdce přináší podle přednosty mnoho výhod a zkracují dobu jeho pooperační rekonvalescence.
„Zátěž pro srdce i celý organismus je daleko nižší, výkon trvá o něco kratší dobu, pacient má nižší krevní ztráty a taková operace též méně zatěžuje ledviny a plíce nemocného,“ říká profesor Grus.
Pokud je třeba opravit jen jednu, hlavní tepnu na srdci, pak chirurgové přistupují k miniinvazivnímu výkonu. Kdy z krátkého řezu pod prsní bradavkou odeberou vnitřní prsní tepnu a tou přemostí postiženou část koronární tepny. U starších a nemocných pacientů postupují ve spolupráci s kardiology cestou takzvané hybridní revaskularizace myokardu. V takové situaci rovněž provedou miniinvazivní operaci a ostatní zúžené tepny na srdci ošetří katetrizačně s pomocí koronárních stentů.
Pacienti se po operacích probouzí už za několik desítek minut. „Po dospání pacientovi tlumíme pooperační bolest léky a už druhý den začíná opět rehabilitovat,“ říká profesor.
„Nevyžaduje-li pacient implantaci například kardioverter-defibrilátoru, pak je šestý nebo sedmý pooperační den propuštěn z nemocnice. Buď domů, nebo odjíždí přímo do lázní,“ uzavírá prof. Grus.
Veronika Táchová
