Komerční zdravotní pojištění není aktuálním tématem žádného z tuzemských médií. Přesto je tématem, které vyplývá z každé zprávy v médiích, jež se soustředí na udržitelnost financování českého zdravotnictví. To si přitom už v roce 2017 vyžádalo podle Českého statistického úřadu více než 388 miliard korun.
Známý chirurg a profesor Pavel Pafko na konferenci Zdravotnictví 2019: „Chápu politický strach pana ministra zdravotnictví veřejnosti jasně a srozumitelně říci, že buď bude muset přidat na financování toho našeho zdravotnictví, anebo že komerční zdravotní pojištění je jednou z nemnoha cest, jak do budoucnosti zajistit českým občanům plnohodnotnou zdravotní péči.“
Podobný názor přitom vyjadřují i další autority v oblasti zdravotnictví. Byť ne vždy rovnou zmiňují komerční zdravotní pojištění tak přímočaře, jako to udělal profesor Pavel Pafko.
Svaz zdravotních pojišťoven
„Budeme si muset položit otázku, kde vezmeme peníze, které potřebujeme, abychom poskytovali takovou zdravotní péči, kterou poskytovat chceme. To znamená, že buď budeme dál zvedat daňovou zátěž u plátců zdravotního pojištění, anebo přece jen vytvoříme podmínky pro určitou spoluúčast na straně pacientů,“ uvedl pro Zdravezpravy.cz prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR Ladislav Friedrich.
Více zde: Raději další zdroj příjmu než devastovat zdravotnictví, říká Ladislav Friedrich
Dle jeho názoru je do budoucna neudržitelné, už třeba kvůli stárnutí populace, pokračovat v tlaku na plošné zajištění zdravotní péče. Stejně jako v plošném nároku na ni.
Co by to znamenalo v praxi?
Z výše uvedeného vyplývá, že ve chvíli, kdy by došlo k akceptování finanční spoluúčasti – ta je dnes v mnoha zdravotních oblastech už stejně běžná – pacientů na léčebných výlohách, otevírají se dveře i pro komerční zdravotní pojištění.
„V současné chvíli není komerční zdravotní pojištění z hlediska komerčních pojišťoven příliš silným tématem,“ říká analytik životního pojištění společnosti Partners Pavel Krejčík.
Jako důvod uvádí současné nastavení financování zdravotního systému. Ten vychází z toho, že lidé, kteří si platí zdravotní pojištění, mají nárok na stejnou péči.
„Z hlediska komerčního zdravotního pojištění z toho pak vychází zásadní problém. Totiž, že v České republice není definován standard a nadstandard lékařské péče. Pokud tedy současně nastavený zdravotní systém nerozlišuje mezi tím, co je a co není navíc mimo veřejné zdravotní pojištění, nenabízí žádný prostor pro komerční zdravotní pojištění,“ vysvětluje.
Prostor pro komerční zdravotní pojištění
Pokud by ovšem došlo ke změně zdravotního systému, respektive by si tuto změnu vynutila potřeba získat další zdroj příjmů pro financování českého zdravotnictví, pak by se otevřel i prostor pro komerční pojištění takzvaného nadstandardu.
„Z veřejného zdravotního pojištění by měl pacient například hrazeno základní ošetření včetně nějaké základní sádry. Pokud by ale chtěl dražší řešení, třeba odlehčenou sádru, tak by si za ni připlatil. A to buď přímou platbou, anebo by na to měl sjednané komerční zdravotní pojištění,“ popisuje Pavel Krejčík, jak by komerční zdravotní pojištění fungovalo v praxi.
Otázka, kolik by takové komerční připojištění k veřejnému zdravotnímu pojištění stálo, je podle něj předčasná.
„Docela jistě by cenu takového pojištění ale ovlivnilo to, jaké zdravotní služby by krylo v případě pojistné události,“ říká.
Komerční zdravotní pojištění v USA i jinde
Klasickým příkladem země, která pracuje s komerčním zdravotním pojištěním, jsou USA. Ty jsou také často dávány za vzor jako země, která dává do zdravotnictví vůbec nejvíce peněz vůči svému HDP [cca 18 %]. Reálně ovšem ale Spojené státy dávají do svého zdravotního systému v procentuálním vyjádření jen o něco málo více než Česká republika [necelých 8 %]. Důvodem je, že na financování tamější zdravotní péče se z půlky podílí pacienti, když ne hotově, tak prostřednictvím komerčního zdravotního pojistění.
Více o trhu se zdravotním pojištěním v USA například zde:
V principu podobnou [nikoli stejnou] cestou by se podle odborníků mělo vydat i Česko. Což podle prezidenta Asociace zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha ostatně není ani nic nového.
„Dlouhodobě se například diskutuje o tom, že by bylo možné právní předpisy upravit tak, aby nárok ze zdravotního pojištění byl opravdu jen na bazální pomůcky, bazální zdravotnické prostředky a léčebné postupy. A to, co by bylo navíc, by mohlo být zpoplatněno,“ vysvětluje Milan Friedrich.
Zavedení tohoto systému by podle něj přineslo jak další zdroje pro financování zdravotní péče, tak by zamezilo jeho zneužívání. A to nejen na straně poskytovatelů péče, ale i pacientů.
12x do roka u lékaře jako nic
To potvrzuje i profesor Pavel Pafko: „Jen se podívejte, jak se u nás chodí po doktorech. Stačí, že vás budou bolet záda, tak ráno půjdete za praktikem, odpoledne za specialistou a večer ještě na pohotovost. To je ale neudržitelné. Na to prostě nemáme lidské zdroje ani peníze,“ říká.
Více zde: U nás se vesele chodí po doktorech, říká profesor Pavel Pafko
Průměrný počet návštěv pacienta u lékaře činí v zemích OECD šest návštěv ročně. Průměr v České republice je 11,5 návštěvy. Což je dost, i přesto, že pacient si často kvůli jedné nemoci musí oběhnout více lékařů, protože ne každý lékař mu může předepsat/napsat, co potřebuje. V tomto duchu pak zmiňuje epizodu s poplatky u lékaře, které zkrachovaly na politickém rozhodnutí. Výpadek příjmu, který přinášely, je citelný dodnes. Podle něj je do budoucna takový stav neudržitelný.
Svůj názor má na komerční zdravotní pojištění i předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. V rozhovoru pro Zdravezpravy.cz jej vyjádřil takto: „Komerční zdravotní pojištění má svůj význam. A má mít i svoje místo v tuzemském zdravotním systému. A asi i nastává správný čas o tom začít mluvit.“
