Již pouhých pět let po založení Mezinárodního výboru Červeného kříže vznikla česká národní organizace této celosvětové humanitární sítě. V úterý 5. září 2023 uplyne 155 let od založení Červeného kříže v českých zemích.
Stalo se tak v září roku 1868, kdy pražské místodržitelství schválilo ustavení Vlasteneckého pomocného spolku Červeného kříže pro Království české. Tentýž spolek pro Markrabství moravské následoval v prosinci 1870.
„Dříve než u nás byly národní společnosti ustaveny jen v Belgii, Španělsku, Francii, Prusku, Itálii, Portugalsku, Švédsku, Norsku, Švýcarsku, Rakousku, Rusku a Nizozemsku. A v USA se tak stalo až roku 1881,“ doplňuje prezident Českého červeného kříže [ČČK] Marek Jukl.
Již v roce 1866 byly v Čechách a na Moravě ustaveny pomocné spolky takzvaně ad hoc. Oficiálně mohly však znak Červeného kříže užívat až poté, kdy Rakousko přistoupilo k Ženevské úmluvě. Rakousko, které dohodu zprvu odmítalo, plně přistoupilo k Úmluvě až po prohrané bitvě u Hradce Králové [3.7. 1866].
ČČK loni na Ukrajinu vypravil 43 misí s pomocí za 121 mil. Kč
Podnětem pro ustavení stálých spolků Červeného kříže v Rakouském císařství byla, stejně jako pro vznik Červeného kříže samotného, válka. Konkrétně válka prusko-rakouská v roce 1866. Tehdy se totiž ukázala jako nedostatečná rakouská vojenská zdravotnická služba. Posilu si rovněž vyžádalo civilní zdravotnictví hlavně v boji s cholerou, kterou do českých zemí zavlekla právě pruská armáda.
Červený kříž vznikl v reakci na válku
Spolky Červeného kříže v českých zemích se v duchu idejí stojících u zrodu Červeného kříže zaměřovaly na přípravu zdravotnické služby pro dobu války. Soustředily se na zdravotnické školství. Červený kříž provozoval v Praze a Brně ošetřovatelskou školu. Připravoval se a pomáhal v době povodní a epidemií. Zajišťoval obecnou sociální a charitativní činnost.
Důležitá byla jeho spolupráce s hasičskými sbory. Ta vyústila v provozování samaritské služby [viz dobové foto vpravo]. Šlo o předchůdkyni pozdější Zdravotní záchranné služby Československého červeného kříže [1925] a dnešní Zdravotnické záchranné služby. Ta vznikla znárodněním záchranné služby ČSČK [1952].
Významnou roli sehrál Červený kříž v době první světové války. V českých zemích rozvinul rezervní lazarety pro raněné vojáky o 6 000 lůžkách. A poskytl několik tisíc ošetřovatelek.
„Pro zajištění přepravy raněných vojáků bylo spolu s dobrovolnými hasičskými sbory ustaveno 860 dopravních kolon, které během války přepravily přes osm milionů raněných,“ doplňuje Jukl.
ČČK ctí odpovědnost k tradici
Na oba vlastenecké pomocné spolky po válce a zániku Rakousko-Uherské monarchie navázal nově vzniklý Československý červený kříž.
Podmínky, ať již technické, materiální, či společenské, se mezi léty 1868 a 2023 změnily od základu. Protože Mezinárodní výbor Červeného kříže ale uznává ČČK jako nástupce všech výše zmíněných spolků, na tom, že ČČK drží mezi dnešními 192 národními „červenými kříži“ světa významné 13. místo, se nic nemění.
„Naše poslání je i po 155 letech stále stejné. A to je pomáhat v duchu principu humanity a ostatních základních principů Červeného kříže a Červeného půlměsíce všude tam, kde se vyskytuje lidské utrpení. Dále je to ochrana zdraví člověka a podpora úcty k lidské bytosti,“ uzavírá prezident ČČK Marek Jukl.
–RED–
