I převoz orgánů k transplantaci si žádá koordinovanou spolupráci integrovaného záchranného systému. Především v dobách dopravní špičky, jako tomu bylo minulý týden při převozu srdce k transplantaci z pražského IKEM do brněnské nemocnice.
Minulý týden ve čtvrtek odpoledne se jihomoravští zdravotničtí záchranáři obrátili s prosbou o výpomoc při převozu náhradního srdce z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny [IKEM] k pacientovi do jedné z brněnských nemocnic.
„S orgánem zdravotníci pospíchali do Fakultní nemocnice u sv. Anny, kde na něj již čekali lékaři z operačního týmu,“ informuje o převozu por. Petr Vala z Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje.
O spolupráci při transportu srdce zdravotničtí záchranáři policisty požádali i kvůli tomu, že orgán převáželi v odpolední dopravní špičce. Navíc na v Česku vůbec nejvytíženější dálnici D1 spojující českou a moravskou metropoli.
„Dva policejní motorkáři na speciálně vybavenou záchranku vyčkali u Devíti křížů, odkud jí pomohli s bezpečným průjezdem dlouhými kolonami,“ přibližuje koordinaci por. Vala.
Na převoz je omezený čas
Místo s názvem Devět křížů vzdálené zhruba 30 kilometrů od Brna je známé nejen díky zázemí pro motoristy, ale hlavně pro neustálá dopravní omezení a často i hodiny trvající kolony. A právě při transplantacích orgánů sehrává jednu z nejdůležitějších rolí čas. Konkrétně u srdce musí být krevní oběh obnoven nejpozději do čtyř hodin. Což by se při cestě z Prahy do Brna, která po průjezdné dálnici D1 trvá přibližně dvě hodiny, nemuselo záchranářům kvůli tamním uzavírkám dopravních pruhů a často desítky kilometrů dlouhým kolonám, podařit.
Na videu výše Policie ČR se k záchranářům převážející srdce z Prahy do Brna na výjezdu u Devíti křížů nedaleko Velké Bíteše připojují dva policisté na motorkách. Ti vozidlu rychlé záchranné služby razí cestu až do zdravotnického zařízení. A jak dodává por. Vala, transport dopadl dobře a k pacientovi se náhradní srdce dostalo včas.
Darování orgánů a tkání k transplantaci
Darování orgánů, tkání, jejich odběr a transplantace v českém právním řádu upravuje zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích orgánů a tkání. V praxi běžně nazývaný jako Transplantační zákon. Z něj vyplývá, že dárcem orgánů a tkání je u nás každý, kdo za svého života nevyjádřil jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a je zaregistrován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem.
U zemřelého dárce orgánů, který splňuje výše popsané podmínky, musí být zjištěna smrt mozku. To je nevratná ztráta funkce celého mozku nebo nevratná zástava krevního oběhu. Takové zjištění provádí minimálně dva lékaři, kteří smrt vyhodnocují na základě klinických známek smrti mozku a pomocí přístrojového vyšetření. Jeho výsledky se zapíší do zdravotnické dokumentace.
Žijícím dárcem orgánů je pak osoba v příbuzenském nebo nepříbuzenském vztahu k příjemci. Dárce povinně prokazuje svobodný a informovaný souhlas s dárcovstvím. A dále musí jít buď o párový orgán [ledvina, plicní lalok], nebo část obnovitelného orgánu. Jako jsou například játra. Pokud se k dárcovství rozhodne osoba, která není příjemci orgánu blízká, pak posuzuje a schvaluje dárcovský proces odborná etická komise.
Orgány nebo tkáně jiné osobě se nesmí darovat oproti finančnímu plnění či jiné úplatě. Rodina zemřelého má nárok na některé refundace. Například na proplacení nákladů spojených s pohřbem do výše pěti tisíc korun. Zdravotní pojišťovna příjemce transplantovaného orgánu či tkáně uhradí dopravu těla z místa pitvy do místa, kde se koná pohřeb. Žijící dárci mohou žádat například o náhradu výdajů a ušlého zisku.
Veronika Táchová
