Zákaz fyzického trestání dětí a dalších osob se Česká republika zavázala uzákonit v roce 2007. Dosud k tomu ale nedošlo. Nyní před vysvědčením lékaři připomínají, že všechny fyzické tresty dětem škodí a narušují jejich vývoj.
Na nesmyslnost fyzického trestání dětí upozorňují psychologové rodiče dětí hlavně nyní v době před koncem školního roku a vysvědčením. Fyzické tresty dítě nenapraví. Naopak mu škodí a mohou i vážně narušit jeho duševní vývoj a postoje k životu.
„V České republice bohužel stále mezi rodiči převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky,“ říká prof. Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky 1. LF UK Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] v Praze.
Při výchově dětí podle prof. Ptáčka rodiče až příliš často používají metody spoléhající na fyzickou sílu. Často přitom nejde o záměrnou výchovnou metodu, ale důsledek hněvu a frustrace. Svá slova dokládá na výsledcích aktuálního průzkumu realizovaném odborníky z Psychiatrické kliniky VFN. Do šetření se zapojilo 1 013 respondentů, rodičů dětí ve věku 0 až 18 let.
Z výzkumu vyplynulo, že při souhlasu s používáním fyzických trestů záleží na jejich intenzitě. S tvrzením, že „Fyzické tresty by se měly používat pouze ve výjimečných případech nebo pouze v případě závažných problémů“ souhlasí necelých 70 % respondentů. Přičemž k fyzickým trestům více inklinují rodiče, kteří byli sami jako děti trestáni. Nejméně rodiče fyzicky trestají jedináčky.
Za pozitivní zjištění považují výzkumníci to, že pokud by si rodiče nevěděli rady s výchovou svých dětí nebo chtěli změnit její způsob, obrátili by se nejčastěji na odbornou pomoc psychologa ši psychiatra. Těch ale je jako šafránu.
Z výzkumu dále vychází, že s povolením fyzických trestů ve školách nesouhlasí většina z dotazovaných rodičů. Rovněž ale rodiči vyjádřili nesouhlas s ukotvením zákazu fyzického trestání v českém právním řádu.
Děti se stejně jako dospělí nebijí
Zmiňované výsledky výzkumu dále ukazují na jednu zajímavost. A sice, pokud jeden z rodičů fyzické tresty nepoužívá, zřejmě je nepoužije ani druhý z rodičů.
„Z hlediska výchovných stylů je největší pravděpodobnost používání fyzických trestů u autoritářského stylu,“ říká přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders.
Statisticky významnou roli podle něj hraje v uplatňování fyzických trestů při výchově dětí také dosažené vzdělání a věk rodičů.
„K fyzickým trestům se nejčastěji uchylují rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity,“ dodává doc. Anders.
Z hlediska věku se k fyzickému potrestání dítěte odhodlají nejvíce rodiče mezi 25–34 lety. Naopak nejméně děti trestají rodiče ve věku 45–54 let, dodává lékař.
Česká legislativa fyzické tresty výslovně nezakazuje
Fyzické tresty právně zakazuje 65 zemí a dalších sedmadvacet jich deklarovalo, že se k nim připojí. Jinak řečeno, že také uzákoní nepřijatelnost fyzických trestů ve školách, v domácím prostředí, v institucích, zařízeních denní péče a kdekoliv jinde. I když mezi zavazující se země patří i Česká republika, dosud v jejím právní řádu zákaz používání fyzických trestů chybí.
Výbor Organizace spojených národů pro práva dítěte definuje fyzický trest jako jakýkoli trest, při němž je použita fyzická síla a jehož cílem je způsobit určitý stupeň bolesti. Anebo nepohodlí, i když mírné intenzity. Fyzické tresty navíc společnost často ztotožňuje s „výpraskem“. Podle výboru OSN pro práva dítěte ale zahrnují například i kopání, plácání, facky, třesení. Dále také strkání, tahání za vlasy a uši, údery pěstí, bití, pálení nebo nucení setrvat v nepříjemné poloze.
Odborníci upozorňují, že všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé. Dětem způsobují zbytečná zranění, bolesti a podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty. Stejně tak jim fyzické tresty brání v přirozeném psychickém vývoji.
„Zákonné ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku je nezbytnou součástí změny přístupu k výchově dětí,“ říká k tématu předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce vlády pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Eva Petrová.
Upozorňuje, že účelem takového kroku rozhodně není trestně stíhat ani stigmatizovat rodiče a pečovatele. Ale vyslat společnosti jasný signál, že bít dítě není přijatelnější než bít kohokoli jiného, dodává Petrová.
Novelizaci právní úpravy musí proto podle ní doprovázet komplexní zvyšování povědomí o právu dětí na výchovu bez tělesných trestů. Stejně tak je nutná podpora pozitivních nenásilných forem výchovy dětí.
–VRN–
Jsme pokrytci !
Neznám horší testy pro dítě, než citové – vydírání, výhrůžky, některé nesmyslné zákazy, příkazy, nucení, zavírání do sklepa …
To přináší skutečně stres, nejistotu, strach.
Bit jsem nikdy nebyl, ani jinak týrán – stačilo třeba výprask přislíbit.
Pár plácnutí přes zadek nikomu neublíží, jde spíše o symboliku – nemluvím o mlácení, fackování, tahání za vlasy a pod.
Asi nejdůležitější je osobní příklad – slušnost, ohleduplnost, poctivost.
Dnes je „in“ každého pře.ůrat a v rámci trhu trhnout co můžeš.
Bohužel od shora až dolů…
Jsme pokrytci: Správně odsuzujeme násilí – ale denně ho používáme po celém světě v té nejhorší podobě!
Kam se hrabe plácnutí přes zadek proti raketě s ochuzeným uranem, vystřelené na transport evakuovaných utečenců či dětské hřiště. To je „humanitární bombardování“ a zajásá i mnohý prezident či ministryně obrany! Proto dnes „místo másla tanky“.
Zbrojit, budovat základny a domáhat se „svého práva“ násilím, válkou je normální- ale mluvit o míru či zmařených životech pro něčí zisk je dokonce zrada naších západních ideálů?