Jako červená nit se táhlo včerejší [28.3.] debatou, která cílila na Národní onkologický plán, volání po větším nasazení ministerstva zdravotnictví. A to přesto, že věci se hýbají kupředu. Jak ale vyplynulo, hlavně díky lidem, kteří si plán vzali za svůj.
V debatě k tématu, kterou uspořádala Asociace inovativního farmaceutického průmyslu [AIFP], byla několikrát zmíněna Národní rada pro implementaci národního onkologického plánu [NOPL ČR]. To v tom smyslu, co má za úkol a na co se čeká. Pozici Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR] v tomto ohledu snad nic nedokumentuje lépe než skutečnost, že úřad naposledy aktualizoval stránku své rady 13.12. 2021. A tak například ani někteří z účinkujících v debatě na téma Národní onkologický plán na otázku ZdraveZpray.cz nedokázali odpovědět, kdo vlastně tuto radu nyní vede a jaké je její složení.
„Musím přiznat, že tam byl gap. Přípravy tvorby Národního onkologického programu běžely velice aktivně od jara 2021 až do konce roku a zkraje roku 2022. Teď nastává období akčních plánů. A letošní jaro by tak mělo být stěžejní. Věříme, že budeme pozváni na ministerstvo, abychom se na věci podíleli,“ uvedla v této souvislosti v debatě AIFP předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP Jana Prausová.
A nebyla sama. Ředitel Masarykova onkologického ústavu [MOÚ] Marek Svoboda řekl, že Národní onkologický plán je hodně ambiciózní. Což je podle něj správně. Podle jeho slov ho ale také není možné provést bez součinnosti všech zúčastněných stran.
„Ze strany ministerstva zdravotnictví jsme cítili silnou podporu v roce 2021. Nyní čekáme na to, až budeme vyzváni k dalším jednání,“ řekl.
Ministerstvo zastupovala Venuše Škampová
Ministerstvo zdravotnictví v debatě zastupovala Venuše Škampová z Resortní koordinační skupiny úřadu pro Evropskou unii. Ta uvedla, že MZ ČR nyní pracuje na akčním plánu NOPL pro letošní rok. A ten také letos v polovině roku vyhodnotí. Přičemž se soustředí na určité části dokumentu pro rok příští.
„Soustředíme se na cíle, jichž jsme schopni,“ řekla s tím, že mezi ně patří politika prevence, budování nových pracovišť, propojení s paliativní péčí a zajištění chybějící onkologické péče v Karlovarském kraji.
„Soustředíme se na screening – běží screening rakoviny plic a chystá se screening rakoviny prostaty,“ dodala.
Podle ní ministerstvo aktuálně spolupracuje s Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR [ÚZIS] i na zjištění průměrné doby cesty onkologického pacienta ke specializované péči.
„Nejhorší je situace, když se svou nemocí pacient zůstane sám. A řeknou mu, aby si nějaké pracoviště našel. Víme, že některá pracoviště odmítají z kapacitních důvodů přijímat pacienty s čerstvě stanovenou diagnózou,“ upřesnila.
Podle ní by byl obrovský úspěch, pokud by se podařilo maximálně zkrátit dobu čekání pacienta na specializovanou péči do roku 2030.
Jak v Česku také někdy vypadá praxe
Jak to dnes někdy vypadá v praxi onkologického pacienta v debatě přiblížila primářka Onkologického oddělení Oblastní nemocnice Kolín Michaela Zugarová. Podle ní je aktuálně největší problém v rychlosti diagnostikování pacienta.
„V regionech chybějí praktičtí lékaři, často buď nejsou, nebo ordinují online, nebo jen některé dny, nebo pacientovi řeknou, aby jim poslal e-mail. Anebo tam pacienti volají a nedovolají se. […] Pokud nemáte v regionu známé, objednací doba na CT [computed tomography, pozn. red.] jsou dva až tři měsíce,“ popsala praxi Zugarová.
A dodala: „S takovým nádorem plic se pak ten člověk k nám dostane v tak zuboženém stavu, že my mu nemůžeme nabídnout už vůbec nic.“
Proto zdůraznila roli oblastních praktických lékařů v diagnostice onkologických pacientů. Podle ní je mnoho praktiků v pokročilém věku a péče je tak obecně slabá. Mnozí onkologičtí pacienti podle ní bojují i s dopravou.
„A problém je nejen v diagnostice, ale i v předání pacienta zpět do péče oblastního lékaře. Takže u nás v nemocnici máme pacienty úplně do konce. Naše ambulance jsou zahlcené, protože je neumíme předat,“ dodala.
Zmínila rovněž nedostatky v paliativní péči v regionech. Mnozí z oblastních lékařů podle ní stále nechtějí onkologickým pacientům předepisovat opiátové tablety a náplasti.
Zpět k Národnímu onkologickému plánu 2030
Hlavní téma debaty ale nespočívalo v tom, jak vypadá praxe, nebo jak se svých úkolů v oblasti onkologické péče zhostilo ministerstvo zdravotnictví. Nejvíce času diskutující věnovali propojení Komplexních onkologických center [KOC] s takzvanými regionálními onkologickými centry. Někdy také regionálními onkologickými skupinami [ROS]. Právě ty by totiž měly centrům KOC pomáhat s léčbou onkologických pacientů. Zjednodušeně řečeno, specialisté v KOC by navrhli léčbu pacienta a regionální onkologické centrum by ji provádělo a vyhodnocovalo. V případě změny léčby či stavu pacienta by opět nastoupili odborníci z KOC. Zatím ale jde pouze o plán. Avšak už nabývá i reálných obrysů.
„My jsme nyní oslovili všechny KOC, aby nám definovala svá spolupracující pracoviště. Věříme, že nám to pomůže v tom smyslu, že se zavede fungující systém. Pro nás to znamená i práci s rozpočty,“ uvedl náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pro zdravotní péči Jan Bodnár.
I když podle něj české zdravotnictví nabízí onkologickým pacientům špičkovou léčbu, problém je v její koordinaci. Zdůraznil výhody multidisciplinárních týmů, regionálních onkologických center, které ocení zejména samotní pacienti, ale i on upozornil, že na začátku celého řetězce stojí praktici.
„Stále nás čeká do onkologické péče kvalitnější zapojení praktických lékařů. Vidíme, že tam jsou velké mezery. Vidíme, že některá KOC komunikují slabě s praktickými lékaři. Nízké zapojení praktických lékařů do léčby onkologických pacientů je signifikantní,“ řekl.
I pojišťovny SZP ČR pracují na smlouvách v regionech
Jeho slova doplnila předsedkyně Zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven ČR Renata Knorová. Ta potvrdila, že i svazové pojišťovny uzavřou s regionálními onkologickými centry speciální smlouvy na úhrady onkologické léčby.
„Všechno začne tím, až dostaneme seznam těchto pracovišť. Máme žádosti, oslovují nás pracoviště, která se chtějí stát regionálními onkologickými centry, ale tak to nebude. Informace získáme z KOC. Ty nám dají informace o tom, která jsou jejich navazující pracoviště. KOC je určí,“ vyjasnila.
Blíže se vyjádřila ke slovům primářky Michaely Zugarové. Podle ní vina za to, že praktici nepřebírají do péče onkologické pacienty, neleží jen na prakticích.
„Oni je mohou převzít pouze tehdy, když jsou ti pacienti referováni. A máme kraje, kde máme jednotky takových pacientů, a máme KOC, která prakticky nereferují. Nemám informace, jak referují okresní nemocnice, to budeme teprve zjišťovat,“ uvedla.
Co se týče významu regionálních onkologických center, její slova doplnil Marek Svoboda z MOÚ. Ten řekl, že pojišťovnám doporučí všechna pracoviště, s nimiž v kraji spolupracují.
„Jsou ale i regiony, kde tyto kapacity nejsou. A tak třeba KOC na Zlínsku zřídil svá vlastní detašovaná pracoviště a také to funguje velice dobře. Tedy je třeba, aby se vzal v potaz charakter regionu,“ řekl.
Seznam léků pro regionální onkologická centra
Novinka v oblasti zlepšení onkologické péče v Česku je seznam dnes již vytipovaných dvanácti léků, které pacienti v budoucnu získají v regionálních onkologických centrech. A tak pro ně nemusejí jezdit do KOC. Obecně k lékům se vyjádřila Jana Prausová.
„Kde já mám vyšlapanou cestu, tak to je Orlická [ulice na Praze 2, kde sídlí ústředí VZP ČR, pozn. red], ale jsou tam i svazové pojišťovny v rámci těchto jednání. My jsme se posunuli skutečně neuvěřitelně, co se týká schválení úhrad pro léky v rámci systémové léčby. Dříve to trvalo roky, nyní jsou to měsíce,“ uvedla.
Její slova doplnil Jan Bodnár z VZP ČR: „Pro ty nižší typy onkologických center počítáme se speciálními smlouvami na možnost „předepisování“ moderních léků. Po roce to vyhodnotíme.“
Jana Prausová dodala, že první preparáty na seznam léků pro regionální onkologická centra, která budou mít v úhradách, vybraly týmy, které se specializují na dané onkologické diagnózy. A následně je konzultovaly s plátci.
„Je nutné to ale vyzkoušet v praxi. Stojím si ale za tím, že na tom seznamu jsou vysoce kvalitní a účinné léky, že tam není žádný balast. Praxe ukáže,“ řekla.
Pavel Žák z České hematologické společnosti její slova potvrdil. Určitý prvek disharmonie do všeobecné shody v lékové oblasti ale vnesl Jan Bodnár. Řekl, že pro vyhodnocení účinnosti léků pojišťovnám chybí data o klinickém obrazu pacienta. Podle jeho názoru by stálo za to, aby poskytovatelé zdravotní péče tato data pojišťovnám dodávali. Naopak Pavel Žák jeho slova odmítl s odkazem na to, že o všech lécích, které schválil Státní ústav pro kontrolu léčiv, je dostatek informací.
Zajímavá v této souvislosti jsou i slova Jana Bodnára o tom, že v Česku stále není 100 procent potřebných léků pro onkologické pacienty. Podle něj to není jejich výpadky, ale neochotou výrobců některé léky uvolnit pro potřeby těchto pacientů. Příkladem jmenoval léky pro dětské onkologické pacienty.
Národní onkologický plán je klíčový pro lepší léčbu
Onkologická onemocnění jsou druhou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Přibližně 27 tisíc nemocných umírá. Nejčastější příčinou úmrtí je rakovina plic, tlustého střeva a konečníku, slinivky břišní, prsu a prostaty. Ročně lékaři diagnostikují více než 87 tisíc nových pacientů. Přičemž zhruba 600 tisíc pacientů je v léčbě nebo nádorové onemocnění v minulosti překonalo. Aby toto číslo dále stoupalo, je podle výkonného ředitele AIFP Davida Koláře nutné správné systémové nastavení organizace onkologické péče, jež je součástí dílčího cíle právě NOPL 2023.
„Domníváme se, že je potřeba rovnoměrně pokrýt celou Českou republiku, aby byla zajištěna včasná dostupnost kvalitní diagnostiky a léčby onkologicky nemocných pacientů. Pouze tak budou odstraněny stávající nerovnosti,“ uvedl.
Podíly pacientů s rakovinou léčených v KOC v krajích ČR za roky 2016 až 2020
[Zdroj: ÚZIS ČR]
V ohledu správného systémového nastavení onkologického péče v debatě zazněl další zajímavý aspekt. Na ten například upozorňují klienti komerčních pojišťoven, jimž některé pojišťovny zdražují pojistky i v případě, že se z onkologického onemocnění plně vyléčili.
A ze svého pohledu jej zmínil i Marek Svoboda z MOÚ, když upozornil na nesmyslnost povinného sledování vyléčeného onkologického pacienta do konce jeho života lékaři.
„Je to zastaralé. Vychází to z praxe z 80. a 90. let. Dnes umíme po pěti letech v mnoha onkologických diagnózách jasně říci, zda je pacient vyléčený, nebo nevyléčený. Pak už stačí standardní screening u praktického lékaře. Při narůstajícím počtu nádorů, zlepšování paliativní péče, my prostě už nebudeme schopni zvládat sledovat do konce života každého onkologického pacienta,“ uvedl.
Daniel Tácha
—
Pozn. red.: V debatě AIFP o Národním onkologickém plánu zaznělo mnohem více důležitých informací, než uvádí náš článek. Zájemcům proto doporučujeme záznam celé cca 120minutové debaty s linkem zde.
