I politici mají duševní poruchy. Kvůli svému obrazu na veřejnosti a snaze udržet se ve veřejných funkcích je však často zastírají. Najdou se ale výjimky. Příkladem je demokratický senátor za Pensylvánii John Karl Fetterman. Chlap jako hora…
Johna Fettermana [na fotografii stojí vpravo, pozn. red.], který se stal senátorem letos, když předtím působil jako zástupce guvernéra Pensylvánie, aktuálně hospitalizovali.
Lékaři mu diagnostikovali deprese. Jeho, a nejen jeho příběh přibližuje v článku „Sen. Fetterman remains hospitalized, ‘on path to recovery,’ office says“ americký list The Washington Post [WP].
Pomůže coming out senátora Fettermana i ostatním
Loňský rok byl pro senátora Johna Fettermana těžký. V květnu prodělal mrtvici. Následně se zařadil, jak uvádí WP, mezi zhruba jednu třetinu pacientů, kteří po mrtvicí trpí depresemi. Současně bojoval s poruchami sluchu a řeči. K tomu všemu vedl volební kampaň o senátorské křeslo [Fettermanovo volební video zde, doporučujeme shlédnout, pozn. red.].
Mnozí Fettermanovu odvahu překonat obtíže obdivovali. Našli se ale i komentátoři, kteří tvrdili, že duševní poruchy brání Fettermanovi ve výkonu politické funkce. Pozitivní reakce však převážily nad negativními. A to i díky tomu, že senátor své duševní poruchy přiznal a začal je léčit.
Duševní poruchy se nevyhýbají ani politikům
Fettermanův příběh připomněl další podobný scénář z roku 1972. Tehdy se se svým případným viceprezidentem Thomasem Eagletonem rozešel kandidát na prezidenta za Demokratickou stranu George McGovern. A to po zveřejnění zprávy, že Eagleton podstoupil kvůli přetrvávajícím depresím elektrokonvulzivní terapii [ECT].
I když někteří o jeho duševních problémech věděli, jeho politická prověrka byla ve srovnání s dnešními standardy velmi mírná. A tak se o jeho zdravotní historii okamžitě začal zajímat tisk. Tlak vyvrcholil 25. července 1972, kdy Eagleton přiznal, že byl v letech 1960 až 1966 třikrát hospitalizovaný kvůli depresím a dvakrát v té době podstoupil ECT.
Názory lékařů se ale lišily. Americká psychiatrická asociace vydala prohlášení, v němž veřejnost ujišťovala, že se mnoho lidí z deprese uzdravilo rychle a zcela poté, kdy se podrobili ECT. Jiní doktoři tvrdili, že stres na vysoké funkci by byl pro Eagletona velkou zátěží.
I samotného Eagletona tehdy překvapilo, že by měla být jeho zdravotní historie problém. McGovern mu ale vyjádřil plnou důvěru a slíbil, že s ním bude nadále spolupracovat. Obecná solidarita však dlouho nevydržela. Už tři dny po zveřejnění zprávy o ECT přestali sponzoři posílat peníze na propagaci. Obávali se, že by mohla negativně ovlivnit kampaň. A tak 1. srpna McGovern veřejně oznámil, že ačkoliv on osobně věří, že by Eagleton zvládl funkci zastávat, tak předvolební kampaň jeho anamnéza poškozuje. A tak Eagletona prostě „vyhodili z kola ven“.
S depresí je stálý problém
Podle WP se za jednapadesát let, kdy se odehrál McGovernův příběh, stala Amerika mnohem tolerantnější k duševním nemocím. Stigmatizace deprese ale i tak přetrvává, stejně jako pochybnosti o tom, zda je deprese „opravdovou nemocí.“ List tvrdí, že už jen nutnost ujišťování o tom dokazuje, jak je problém stále živý. To přesto, že počty lidí užívající léky proti depresím strmě rostou.
Na druhou stranu mnoho pacientů, kteří se s depresí léčili, nabízí docela jiný příběh. Opakovaně vyprávějí o tom, jak museli přesvědčovat své okolí, že jsou skutečně nemocní. A netrpí jen obyčejnou poruchou nálad či nedostatkem vůle. Někteří se dokonce svěřili, že o sobě vážně pochybovali. Například Tracy Thompsonová uvádí, že poté, kdy se dožadovala hospitalizace, ale odmítnuli ji, začala pochybovat o své depresi a o depresi jako nemoci vůbec.
„Přece jen cukrovka nebo nádor na mozku, to je jiná káva. Mnohem průkaznější…“ říkala si a byla to chyba.
WP dodává, že problém spočívá i v tom, že moderní medicína dává důraz při určování diagnózy na vizuální projevy a chemické testy. Deprese oba příznaky ale postrádá. Svoji roli sehrává rovněž nejednoznačný jazyk. Deprese je vnímána jako nemoc, která může být vážná a která může být bolestivá a vysilující i v mírné formě. Byť je tento pojem často mylně užívaný při změně nálad.
Zpátky k McGovernovi a Eagletonovi
Avšak ještě jednou zpátky do historie a k příběhu Thomase Eagletona. Jeho rychlý obrat ukázal, že by Američané v té době asi neakceptovali za viceprezidenta nikoho, kdo trpí depresí. Jenom o depresi ale nešlo! On i jeho kolega utajovali daný zdravotní stav, což voliči nepřijali. Jejich reakce, že nejde o nic vážného, o čem by si lidé měli povídat na koktejlové party, vypadala jako zlehčování situace.
Skutečnost, že se podrobil vyšetření ECT, hrála možná také roli. Samo ECT bylo, a je, velmi stigmatizováno. Zatímco většina psychiatrů považuje ECT za jeden z nejefektivnějších způsobů léčby, mnoho laiků se obává jejího zneužití, jak reálného, tak fiktivního. A hovoří se o vážných vedlejších účincích terapie.
„Je to nejbezpečnější a nejúčinnější léčba těch nejzávažnějších stavů. Je to život zachraňující výkon v celkové anestezii pomocí regulovaného proudu,“ popsal na stránkách ZdraveZpravy.cz léčebnou metodu primář psychiatrického oddělení mostecké nemocnice Jakub Albrecht.
Upřesněme, že americká veřejnost se tímto druhem metody léčby široce seznámila až o tři roky [1975] později ve slavném filmu Miloše Formana „Přelet nad kukaččím hnízdem“ s Jackem Nicolsonem v hlavní roli. Byť autor předlohy k filmu Ken Kesey v knize „Vyhoďte ho z kola ven“ vykresluje ECT v negativním světle, kniha i film výmluvně ukazuje, jak se tehdejší americká společnost stavěla k duševním poruchám.
Proto není divu, že reakce McGoverna na zprávy v tisku o duševních problémech jeho případného viceprezidenta byla přehnaná a voliči si ji vyložili jako neloajální. V průzkumu veřejného mínění 77 procent respondentů uvedlo, že Eagletonova zdravotní historie by jejich rozhodnutí nezměnila. Dále průzkum potvrdil, že to voliči nepovažují za důvod, proč Eagletona z volby vyřadit.
O několik desetiletí později McGovern vyjádřil lítost nad svým tehdejším rozhodnutím s tím, že tehdy věděl o duševních nemocech jen velmi málo. Dnes veřejnost o tomto tématu ví podstatně víc. Už jen proto, že počet lidí s diagnózou deprese a užívajících antidepresiva se od roku 1972 prudce zvýšil.
Duševní poruchy: Zpátky do současnosti
Aktuální zprávy uvádějí, že pensylvánský senátor John Fetterman při svém nástupu do nemocnice užil fráze „klinická deprese“. Což podle WP vyvolává dojem, že jsou ještě jiné formy depresí. Nikdo nikdy dosud ale neřekl, že je hospitalizovaný kvůli „klinické rakovině“ či „klinickému infarktu.“
Možná to souvisí s tím, že v americké společnosti zůstává stále poněkud vzácné, když se muž veřejně přizná k depresím. To třeba už kvůli tomu, že s depresemi se častěji léčí ženy.
Osoba senátora Fettermana ale tento narativ staví přece jen do jiného světla. Fetterman je urostlý, vysoký a tetovaný muž. Rozhodně není zženštilý. Obava, že muž ztratí na své pověsti, když přizná depresi, se tak snad časem vytratí z mysli společnosti. Avšak, jak podotýká WP, pochyby stále zůstávají. Upozorňuje na ty hlasy, které tvrdí, že senátorovu pozici v politice jeho duševní nemoc přece jen ohrozila. Bez ohledu na jeho urostlý vzhled.
Michal Achremenko
