Převážně mladí lidé po onkoléčbě řeší, jak k jejich zdravotní minulosti přistoupí finanční instituce. Jestli je pojišťovny pojistí a za kolik, jestli jim banka schválí hypotéku či úvěr. Řešením je právo být zapomenut.
Podle Národní asociace pacientských organizací [NAPO] v Česku rakovinou za život onemocní každý třetí člověk. Přibližně 700 tisíc lidí žijících v České republice si prošlo nebo stále prochází onkologickou léčbou. A výjimkou mezi nimi nejsou ani třicátníci. Diagnóza zhoubný nádor znamená pro každého noční míru bez ohledu na věk nebo sociální postavení. Na druhé straně současná medicína, především ta onkologická, dokáže nádorová onemocnění i úspěšně vyléčit. U pacientů ve věku do 35 let je léčba při včasném zachycení nádoru úspěšná až v 98 % případů.
„Pacienti jsou tedy mnohdy mladí a po vyléčení chtějí pokračovat v prosperujícím životě, začít podnikat, pořídit si vlastní bydlení,“ potvrzuje předseda NAPO Robert Hejzák.
Současně ale dodává, že chuť do života mladým lidem po úspěšné onkologické terapii často ubírá přístup některých finančních institucí, jako jsou banky a pojišťovny. Některé z nich totiž podle zkušeností pacientů, kteří si prošli onkologickou léčbou, stále bazírují i na několik let staré zdravotní dokumentaci.
„Při žádosti o životní pojištění nebo hypotéku lidé tak stále narážejí na bariéru, kterou představuje jejich zdravotní historie,“ říká Robert Hejzák.
Onkopacienty trápí zdravotní data
Pojistní analytici totiž při oceňování rizik u zájemců o pojištění nahlížejí do výpisu ze zdravotní dokumentace. Což se dá s ohledem na posouzení pojistných rizik a stanovení ceny pojištění pochopit. Problém ale podle Hejzáka je, že pojišťovny v Česku při stanovení ceny pojistného i při rozhodování o tom, jestli daného zájemce vůbec pojistní, vycházejí i z dvacet let starých dat. Navíc v nabídce nezohledňují moderní léčebné metody, díky kterým se prognóza onkologického pacienta ve srovnání s dobou před deseti lety významně změnila v jeho prospěch.
Ve svých tvrzeních se Robert Hejzák odvolává na výsledky loňského dotazníkového šetření Národního institutu SYRI. Podle nich čtvrtina dotázaných měla problém s uzavřením životního pojištění. Další respondenti po onkologické léčbě nedosáhli na hypotéku, cestovní pojištění. A potíže měli také se sjednáním spotřebitelského a podnikatelského úvěru.
Situaci tak často řešili výběrem jiné banky či pojišťovny. V případě půjčky si ji kvůli odmítnutí v bance na sebe vzal někdo jiný z rodiny.
„Z tohoto důvodu si 40 procent respondentů a respondentek myslí, že by bylo dobré, kdyby různé instituce – banky, pojišťovny, zaměstnavatelé, veřejná správa – musely na jejich zdravotní historii po určité době „zapomenout“,“ uvedl k výsledkům průzkumu Michal Koščík, který v rámci Národního institutu SYRI vede výzkumnou skupinu zaměřenou na efektivitu zdravotního systému.
Pojišťovny se nevyhýbají pacientům v remisi
Ani finanční instituce ale nezůstávají stranou a na medicínský pokrok v onkologii i dalších oborech reagují. To pro ZdraveZpravy.cz potvrdil ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec. Podle něj je přístup komerčních pojišťoven v Česku k pojištění klientů po onkologické léčbě ve srovnání s některými jinými zeměmi racionální a správný. Příkladem jmenuje Polsko, kde zájemce o pojištění, který rakovinu prodělal, žádná pojišťovna nepojistí.
„Naopak u nás klienti, kteří prodělali rakovinu a nebyla u nich následná lékařská léčba chemoterapií či radioterapií, tedy došlo „jen“ k odstranění nádoru, jsou pojistitelní už po té jednoroční kontrole,“ vysvětluje Martin Švec.
I uznává, že podmínky pojistné smlouvy určí i konkrétní typ rakoviny. Dnes časté rakoviny kůže, u žen karcinom prsu a u mužů třeba varlat, už medicína, jsou-li včas odhaleny, vyléčí. To znamená, že pacienty s těmito onemocněními, kteří projdou úspěšně léčbou, pojišťovny pojistí.
„Nejpozději pak pět let od prodělání nemoci… Rozhodně už to není tak, jak to bývalo, že pacient po rakovině je nepojistitelný,“ tvrdí.
Zároveň říká, že onkologická onemocnění i podle statistik pojišťovny Simplea zasahují stále více lidí. A výjimkou mezi nimi nejsou ani třicátníci. A právě rakovina podle něj připadá na 95 procent všech pojistných událostí u pojištění rizika závažného onemocnění. Následují ji infarkty a mrtvice.
Nárůst počtu pojistných událostí kvůli onkologickým onemocněním si Martin Švec vysvětluje i tím, že se v posledních letech zlepšila prevence a tím i včasná diagnostika nemocí. Za což vděčíme i screeningovým programům, dodává.
Výmaz zdravotních dat diskutují i stakeholdeři v Česku
Rovné postavení v přístupu k finančním a dalším produktům by českým, nejen onkologickým pacientům podle Roberta Hejzáka zaručilo takzvané právo být zapomenut. Jeho legislativní zakotvení by značilo, že ze zdravotní dokumentace pacientů dojde po určité době od uzdravení k výmazu informací o prodělané diagnóze.
„V některých zemích Evropy je již právo být zapomenut zavedeno. A to nejen pro pacienty po onkologické léčbě, ale třeba i s cystickou fibrózou, hepatitidou typu C nebo HIV,“ říká Hejzák.
Pravidlo už v roce 2016 zavedla Francie. Zprvu se zdravotnická data o diagnóze vymazala po deseti letech od ukončení léčby. Loni se lhůta zkrátila na polovinu, tedy pět let. Ne každá země volí v této záležitosti stejnou cestu. Některé zavedly například horní limity přirážek, které smějí pojišťovny pacientům v remisi napočítat.
Problematikou se zabývá rovněž pracovní skupina na Ministerstvu zdravotnictví ČR, v níž zasedají zástupci resortu, pacientů, České asociace pojišťoven [ČAP] a Ústavu zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS]. Podle Roberta Hejzáka nyní probíhají diskuze o tom, jaký mechanismus u práva být zapomenut zvolit. Ke zvažovaným variantám patří legislativní změna, nebo autoregulace pojišťoven. ÚZIS již zpracovává zdravotní data vybraných diagnóz, kterých by se měla případná regulace týkat.
Veronika Táchová
