Provozovatelé hospicové a paliativní péče mohou nově žádat o dotační podporu ze dvou nových výzev Integrovaného regionálního operačního programu [IROP]. Zařízením v regionech program nyní nabízí celkem 280 milionů korun.
O nových dotačních výzvách IROP pro paliativní a hospicovou péči informuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [MMR], které dotační program administruje. Peníze plynou z Evropského fondu pro regionální rozvoj [EFRR]. Celkem se v aktuálně vyhlášených výzvách pro paliativu a hospicové služby v regionech nabízí více než 280 milionů korun.
- Z 71. výzvy IROP uvolní na paliativní projekty v méně rozvinutých regionech přes 180 milionů korun.
- Z 72. výzvy IROP uvolní přes 100 milionů korun na paliativní projekty zaměřené na podporu péče v takzvaných přechodových regionech.
Finanční prostředky úřad schválí žadatelům z regionů, kteří představí projekty na rozšíření nebo zavedení paliativních týmů v nemocnicích. Dále v zařízeních sociálních služeb a podpora má směřovat i do mobilních paliativních služeb a lůžkové paliativní a hospicové péče.
„Zároveň vzniknou nová hospicová či paliativní lůžka. A dojde k posílení vazeb na navazující poskytovatele sociálních nebo zdravotních služeb v regionu,“ uvádí MMR s tím, že bližší informace jsou dostupné na webových stránkách programu IROP.
Paliativa není „jen“ péče o někoho, kdo brzy zemře
Paliativní a hospicová péče zajišťuje nevyléčitelně nemocným důstojné a pokud možno bezbolestné umírání. Zdravotníci, sociální pracovníci i duchovní se snaží zachovat lidem na sklonku života důstojnost, zajistit kontakt s nejbližšími a to, aby umírající neodcházel osamocen a v bolesti.
„Ideálem je, aby člověk umíral bez bolesti fyzické, psychické, sociální i spirituální a s vděčností za život, který mu byl dán,“ popisuje paliativu Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče [APHPP], která u nás sdružuje zařízení s lůžkovou a mobilní hospicovou péčí.
Součástí paliativy je i péče o blízké osoby pacienta v době zármutku z jeho odchodu. Světová zdravotnická organizace [WHO] paliativní a hospicovou péči popisuje následovně.
„Jde o aktivní komplexní péči o pacienty, jejichž onemocnění již nereaguje na kurativní léčbu. Stěžejní je kontrola bolesti a dalších symptomů, psychologických, sociálních a duchovních potíží. Cílem paliativní péče je dosažení nejlepší možné kvality života pacientů a jejich rodin.“
Obecněji řečeno, paliativa je systém podpory, který pomáhá pacientům žít co nejaktivněji až do smrti. Současně pomáhá jejich rodinám zvládat období nemoci a odcházení blízké osoby. Paliativa se nezaměřuje na léčbu a vyléčení, ale na kvalitu posledních dnů a měsíců života.
Lidé nechtějí umírat v nemocnicích, ale umírají v nich
Dlouholetý problém je, že u nás lidé umírají nejčastěji v nemocnicích, i když si to nepřejí. Poslední dny či týdny života si obvykle přejí strávit v domácím prostředí, nejlépe se svými blízkými. Přesto v Česku ročně na lůžku v nemocnici umírá 65 procent z celkově zemřelých. Větší část pacientů je do nemocnic převezena na poslední dny a někdy i hodiny života.
I proto v českých nemocnicích vznikají týmy zaměřené na paliativní medicínu. Ve velkých nemocnicích péči potřebují až stovky lidí za rok, jak potvrzují zástupci Fakultní nemocnice Královské Vinohrady [FNKV].
„V průměru leží ve FN Královské Vinohrady 30 pacientů, kteří během hospitalizace zemřou. Denně jsou přijatí tři,“ popsal situaci v nemocnici s 1 100 lůžky primář 1. interní kliniky FNKV a 3. LF UK v Praze Martin Havrda.
Paliativa není „jen“ péče o pacienta, který za pár dní zemře
Ročně péči tamního paliativního týmu podle něj využijí asi čtyři stovky lidí. Dvě třetiny z nich mají rakovinu. Přibývá i ostatních nemocí, často selhání orgánů. Třetina z těchto pacientů umírá přímo v nemocnici, ostatní jsou propuštěni domů nebo do péče hospiců.
Součástí paliativního týmu je podle Havrdy kromě lékaře i zdravotní sestra, sociální pracovník a psychoterapeut či psycholog. Ti všichni se kromě mírnění příznaků nemocného starají také o jeho rodinu.
S paliativou pomáhají i nemocniční kaplané
Některé nemocnice pro umírající zajišťují i duchovní útěchu, kdy k pacientům dochází kaplan. I ti mají v českých nemocnicích své místo, jak potvrzuje nemocniční kaplan pražské Thomayerovy nemocnice [TN] Řehoř Jiří Žáček.
„Duchovních potřeb v nemocnici je mnoho, ale ta nejvíce v ohrožení je lidská důstojnost. Nemocnice je taková továrna. Kdo do ní přijde, zapadne do systému různých vyšetření. Léčí svou nemoc podle daných pravidel,“ říká.
„Přitom se pacient potýká s věcmi, jako je třeba nedostatek zdravotnického personálu, který na něj má jen omezený čas,“ dodává s tím, že duchovní za umírajícími přicházejí i proto, že na ně mají čas, vyslechnou je a doprovodí je při odcházení.
–VRN–