Záškrtem loni v Česku onemocnělo pět osob. Výskyt nákazy potvrdilo i Rakousko, Německo, Belgie, Francie a další evropské země. Proti záškrtu se povinně očkují děti, dospělé čeká přeočkování.
Proti záškrtu [difterie] se v Česku očkují povinně děti kombinovanou hexavakcínou, která jim zajistí protilátky celkem proti šesti nemocem [proti dětské obrně, tetanu, černému kašli, žloutence B a nemocím způsobeným bakterií Haemophillus influenzae typu b a zmiňovanému záškrtu].
Málokdo z dospělých ale ví o tom, že očkování proti záškrtu podané v dětském věku nezajišťuje ochranu proti bakterii záškrtu po celý život. Vzhledem ke stále častějšímu výskytu nemoci v evropských zemích, proto mezinárodní, evropské i národní zdravotní úřady upozorňují, že proti záškrtu se v dospělosti přeočkovává. Ideálně pak v desetiletých intervalech od věku 25 let.
„Imunita po základním očkování postupně slábne, podobně jako u většiny očkovacích látek. K zajištění trvalé ochrany jsou tedy potřebné dávky posilovací. V České republice se záškrt dříve řadu let nevyskytoval právě díky povinnému očkování, které začalo už v roce 1946,“ říká k navození imunity po očkování proti záškrtu zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu [SZÚ] Kateřina Fabiánová.
Riziko nákazy podle ní obecně narůstá s věkem a poklesem ochranných protilátek. Nákaza má většinou úzkou souvislost s kontaktem s neočkovanou osobou. Často i s vycestováním do zahraničí, obvykle mimo Evropu, dodává Fabiánová.
Přeočkování proti záškrtu od 25 let
Za stávajících podmínek dostávají děti v ordinacích dětských lékařů vakcínu proti záškrtu naposledy mezi 10. až 11. rokem života. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace [WHO] stejně jako Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí [ECDC] by dospělí měli s přeočkování proti záškrtu začít ideálně po dosažení 25. roku života.
„Při prvním přeočkování dospělých by bylo vhodné aplikovat kombinovanou vakcínu proti pertusi, difterii a tetanu, případně i proti přenosné dětské obrně,“ tvrdí odborníci ze SZÚ.
Stejně jako u záškrtu netrvá navozená imunita po očkování v dětském věku věčně ani proti černému kašli. Proto je vhodné přeočkování proti oběma onemocněním spojit do jedné dávky. Podle SZÚ v Česku není dostupná monovakcína proti záškrtu. V dospělosti zdravotní úřady doporučují provést přeočkování trojkombinací proti záškrtu, tetanu a právě pertusi [černý kašel].
Mnohé ze zájemců o očkování nepotěší, že kombinovanou vakcínu na rozdíl od té pro děti nehradí zdravotní pojišťovny. Většina z nich ale na očkovací látky přispívají ze svých fondů prevence. Cena jedné dávky se pohybuje zhruba od 800 Kč do jednoho tisíce korun.
„Ačkoli není v České republice přeočkování v dospělosti hrazeno ze zdravotního pojištění, je důležité upozornit na jeho potřebnost a vyzvat veřejnost k aktivnímu zájmu o tuto vakcínu,“ říká k přeočkování proti záškrtu ředitelka SZÚ Barbora Macková.
Záškrt se léčí cílenými antibiotiky
Inkubační doba záškrtu bývá obvykle dva až pět dní. Zdrojem onemocnění je nemocný člověk, v rekonvalescenci nebo bezpříznakový nosič. Infekci ale přenášejí i zvířata, obvykle domestikovaná. Jako tomu bylo u jednoho z loni v Česku potvrzených případů nákazy, kdy se podle laboratorních výsledků Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii SZÚ žena z Vysočiny bakterií záškrtu nakazila od domácího zvířete.
K přenosu infekce dochází nejčastěji při úzkém kontaktu kapénkovou cestou, při kašli a kýchání. Anebo přímým kontaktem s pacientem či nosičem prostřednictvím infikovaných kožních lézí [bércové vředy, nehojící se kožní rány]. K přenosu ale dochází i nepřímo, například kontaminovanými předměty, prádlem. A také kontaktem s nakaženými zvířaty a konzumací nepasterizovaných mléčných produktů.
Nemocný je infekční už na konci inkubační doby. To po celou dobu nemoci, která obvykle trvá dva týdny. Původce onemocnění ale může nakažená neléčená osoba šířit až šest měsíců. Záškrt se léčí podáváním cílených antibiotik.
–VRN–
