Ústavní soud [ÚS] dnes [24.1.] zamítl návrh na zrušení části zákona o zdravotních službách, jenž byl sporný při poskytování zdravotnických dat. Zároveň se ÚS postavil za zásadu, že informace se poskytují.
Byť ústavní soudci návrh na zrušení části zákona o zdravotních službách, který by zájemcům a žadatelům pootevřel dveře k získávání zdravotních dat z Národního zdravotnického informačního systému [NZIS], zamítli, tak ale současně dali prostor k jinému, vstřícnějšímu výkladu zákona.
„Ústavní soud sice nezrušil napadenou právní úpravu, avšak shledal dosavadní široce odmítavý přístup ÚZIS jako neospravedlnitelný,“ komentuje nález ÚS expert na zdravotnické právo z advokátní kanceláře Porta Medica Legal Jakub Král.
Podle jeho slov ÚS nyní vlastně říká, že kdyby zrušil napadené zákonné ustanovení, pak by nepřímo legitimizoval dosavadní protiprávní postup Ústavu zdravotnických informací a statistiky [ÚZIS] stejně jako Ministerstva zdravotnictví ČR [MZ ČR].
„V takovém případě by se totiž řeklo, že ÚZIS pouze aplikoval protiústavní ustanovení zákona o zdravotních službách,“ tvrdí Král.
Namísto toho ÚS ve svém nálezu uvádí, že doslovný výklad zákona by byl protiústavní. Podle Jakuba Krále tak i průměrně inteligentní úředník mohl a měl postupovat v souladu s ústavním pořádkem. A data se tak měla, až na precizně odůvodněné výjimky, po celou dobu poskytovat.
ÚS: Informace by se poskytovat měly
„Základní zásadou je, že informace se poskytují,“ řekl dnes novinářům soudce zpravodaj Tomáš Lichovník po zveřejnění nálezu, jenž je dostupný na webu soudu.
A dále: Nově bude ÚZIS povinen případ od případu individuálně posuzovat, zda existuje nějaké silnější ústavně zaručené právo bránící zveřejnění požadovaných zdravotnických dat.
Zákon sice říká, že běžní žadatelé mohou získat jen informace o struktuře dat. Nikoliv tedy data samotná. Podle ÚS je však nutné vždy zohlednit různé kolidující zájmy a hodnoty. Přičemž soudu obecně platí, že informace by se poskytovat měly, pokud neexistují vážné důvody pro odepření žádosti. Což se zároveň musí vždy srozumitelně zdůvodnit.
Ministerstvo zdravotnictví, jehož je ÚZIS příspěvkovou organizací, se podle mluvčího Ondřeje Jakoba s nálezem seznámilo.
„Plně respektujeme závěry soudu a výklad, který soud ve věci použití uvedeného ustanovení zákona provedl, budeme používat v naší praxi,“ uvedl.
Ministerstvo zdravotnictví i ÚZIS podle něj podporují poskytování informací z Národního zdravotnického informačního systému pro vědecko-výzkumné i další legitimní účely. Soud ale podle Jakoba reálně řešil jen proces vyřizování žádostí o informace.
Přístup ke zdravotnickým datům
Návrh na zrušení sporného ustanovení podal Městský soud v Praze. Ten se zabývá žalobou osoby, která požádala ÚZIS o poskytnutí údajů k úmrtím lidí v Česku a jejich příčinám v letech 2014 až 2019. ÚZIS žádost o poskytnutí informací ale odmítl. Jeho postup následně potvrdilo i MZ ČR. Stalo se to v době, kdy úřad vedl Adam Vojtěch [za ANO].
„Tyto otázky bezpochyby mohou být předmětem legitimního veřejného zájmu. A tím i součástí veřejné sféry, pročež se na ně vztahují záruky plynoucí z čl. 17 odst. 2, 4 a 5 Listiny,“ uvádí ústavní soudci v nálezu.
Ač byla žádost žalobce o poskytnutí těchto informací částečně odmítnuta s odkazem na napadené zákonné ustanovení, žalobce byl současně povinným subjektem poučován o možnosti poskytnutí týchž údajů postupem dle § 73 odst. 8 ZZS. Podle tohoto ustanovení platí, že pro statistické a vědecké účely poskytuje ÚZIS z národních zdravotních registrů údaje pouze v podobě, ze které nelze určit konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu.
ÚZIS nemůže žádosti o informace jen tak odmítat
Sporné ustanovení zákona o zdravotních službách podle městského soudu omezuje právo na svobodný přístup k informacím. Čímž je v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud by nebylo možné z Národního zdravotnického informačního systému vedeném ÚZIS získat komplexní informace, byl by tím popřen samotný smysl vedení tohoto systému. Upozornil městský soud.
Dnešní nález Ústavního soudu i přes jeho zamítavý závěr znamená, že ÚZIS už nemůže žádosti o informace paušálně odmítat. Pokud ÚZIS žadatelům informace odepře, musí svá rozhodnutí srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit.
Neposkytnutí informací lze teoreticky zdůvodnit například potenciálním zásahem do práva na ochranu osobnosti. Anebo ohrožením bezpečnosti státu. Relevantním argumentem však není pochybnost o tom, zda bude žadatel schopen informace správně vyhodnotit.
„Není úkolem státu, aby posuzoval, jestli někdo má odbornou nebo intelektuální kapacitu na to, aby s těmi informacemi nakládal správně, či nikoliv,“ uvedl Lichovník.
Připustil, že nález ústavních soudců může pro ÚZIS, ale také pro soudy, znamenat větší zátěž při vyřizování žádostí o informace a následných žalob. Ale i dodal: „Nelze odpírat právo na informace s odkazem na to, že by to bylo pro stát příliš náročné.“
Národní zdravotnický informační systém zahrnuje osobní a další údaje ze základních registrů institucí veřejné správy a ministerstev. Dále shromažďuje data od poskytovatelů zdravotních služeb, případně dalších subjektů. Systém plně spravuje ÚZIS, který sice zveřejňuje obsáhlé statistické výstupy, nikoliv však veškerá jemu dodávaná data.
–ČTK/RED–
