I země s nejkřehčími zdravotními systémy nás mohou poučit, jak se epidemiím ubránit včas a efektivně. Alespoň to píše v článku „Epidemics That Weren’t: How Countries Shut Down Recent Outbreaks“ list The New York Times [NYT].
Když v roce 2018 ebola zachvátila východní část Demokratické republiky Kongo, zdravotníci okamžitě vystopovávali jednotlivé případy. Tamní lékař Billy Yumaine vzpomíná, jak se masy lidí přelévaly přes hranice s Ugandou tam a zpět. Jiní zase doma ukrývali nemocné příbuzné z obavy před úřady. Na výsledky testů se totiž čekalo nejméně týden a zdravotní úředníci tak měli potíže s izolací nemocných.
„Trvalo to dva roky, než země dostala epidemii pod kontrolu a zemřelo při ní více než 2 300 lidí,“ říká Billy Yumaine.
Podobná pohroma hrozila Kongu loni v září. Členy jedné rodiny v severní provincii Kivu zachvátila horečka, nevolnost a průjem. Poté onemocněli i jejich sousedé. Ihned následovala hygienická opatření, které Kongo přijalo po epidemii v roce 2018. Země začala obratem testovat a nákazy po vypuknutí epidemie rychle potvrzovala. Stejně tak vytrvale testovala ohrožené lidí ve zdravotnických zařízeních. Testovala i lidi překračující hranice. Úřady striktně izolovaly každého s příznaky průjmů a horečky. V zemi vznikaly lokální laboratoře, které prověřily 1 800 krevních vzorků.
„A výsledek se dostavil. Tentokrát si ebola vyžádala jedenáct životů. Tito lidé zemřeli, ale bylo jich minimum. V minulosti jsme jich ztratili tisíce,“ tvrdí Yumaine.
Kongo změnilo systém reakcí na hrozby
Doktor Yumaine vysvětluje, že za rozdílem mezi zvládnutím epidemie eboly v Kongu v roce 2018 a 2022 stojí hlavně praxe místních zdravotníků. Ti už dnes vědí, jak mají postupovat. A důležitá je i důvěra.
Lidé v regionu Kivu, který se dlouhodobě potýká s nejrůznějšími problémy, žili po desetiletí ve vojenských konfliktech a nejistotě. Obyvatelé neustále čelili nebezpečí přesídlení. I proto se v době epidemií eboly bránili odchodu do karantény. Báli se, že jde pouze o záminku k tomu, aby je vystěhovali z jejich země.
„V minulosti byli lidé informování lidmi z hlavního města. Dnes dostávají informace od místních zdravotníků, kterým důvěřují. Dozorem úřady pověřily místní lidi, které jsme vyškolili,“ popisuje Yumaine.
Upozorňuje, že i síť laboratoří nyní nově funguje v regionech. Lidé v podezření z nákazy ebolou projdou testy ihned, nejdéle pak do dvou dnů. Už tak na výsledky testů nečekají týden nebo ještě déle. Vzorky krve se totiž dříve odesílaly do dva tisíce kilometrů vzdálené Kinhasy.
Mnoha epidemiím se podařilo zabránit hned
Zpráva o světové zdravotní strategii organizace Resolve to Save Lives zdokumentovala šest pohrom, ke kterým vlastně nedošlo. Všechny vypukly v rozvojových zemích s těmi nejzranitelnějšími zdravotnickými systémy na světě.
Zatímco se v covidových letech věnovala velká pozornost technologii vakcín a genomovému sekvenování, zásahy v těch nejchudších zemích zabránily šesti pandemiím. To vše mimo pozornost vyspělého světa.
„Epidemie nevypukají kvůli jednomu selhání. Šíří se, až když dojde k sérii selhání. A epidemie, k nimž nedojde, nenastanou díky sérii opatření, která tomu zabrání,“ říká šéf Resolve a bývalý ředitel United States for Disease Control and Prevention Tom Frieden.
Důležitá podle něj je právě propracovaná lokální síť zdravotníků a důvěra obyvatelstva. Stejně tak významnou roli sehrává rychlá reakce při prvním náznaku problému a dostupnost laboratoří. Frieden upozorňuje, že i když v několika posledních letech ovládaly titulky novin a sociální média zprávy o epidemiích po celém světě, tak s výjimkou covidu žádná z nich nedoznala obřích rozměrů.
„Objevily se tucty epidemií, brzy ale zmizely. I když to tak nemusíme cítit, poučili jsme se,“ vysvětluje s tím, že jde o úspěch zdravotníků a preventivních opatření.
Jak to zvládli lidé v Indii
„Možná, že jste neslyšeli ani o vypuknutí útoku smrtelného viru Nipah, který se loni podařilo včas zkrotit v Indii,“ píší NYT.
Podle nich proti viru, který přenášejí netopýři, ve státě Kerala v jižní Indii svedla úspěšně boj doktorka Chandni Sajeevanová už v roce 2008. Sedmnáct z osmnácti nakažených tehdy na následky onemocnění zemřelo. Včetně mladého zdravotníka, který se staral o první případy.
„Bylo to velmi smutné. Sestry byly ze ztráty mladého kolegy velmi rozrušené,“ vzpomíná Sajeevanová s tím, že zdravotní bratr zemřel i přesto, že nemocniční personál byl vyškolený ke zvládání infekce a nosil ochranné „vesmírného obleky“.
O tři roky později, počátkem roku 2021, si lékařka Chandniová a její tým oddechl, když testovaný netopýr nevykazoval příznaky infekce. Avšak později v květnu téhož roku během covidové pandemie, která zasáhla i Indii, přivedli 12letého chlapce jeho rodiče na kliniku s vysokou horečkou. Nemocnice byla už plně obsazena. Proto chlapce poslali na jinou, později na další, aby až v ní zjistili, že je na covid negativní.
Jeden z tamních lékařů si ale všiml, že se u chlapce rozvinula encefalitida. Odeslal proto vzorek do národní laboratoře, kde potvrdili, že se jedná o nový případ viru Nipah. Do doby potvrzení nákazy mohl chlapec nakazit stovky lidí, včetně zdravotníků. Avšak nestalo se tak jen díky systému, který zavedla právě lékařka Chandniová se svými kolegy po vypuknutí epidemie v roce 2018. Skládal se z izolačních center, měsíčních skafandrů a testování. Zdravotníci varovali před netopýry a jejich výkaly, které znečišťují kokosové háje, kde si často hrají děti. Součástí prevence byly i týmy, které odchytávaly netopýry a vyšetřovaly je. A každý, kdo přišel do kontaktu s nakaženým chlapcem, šel na 21 dní do karantény.
„Všichni, řidiči sanitek, obsluha výtahů i ochranka byli o nebezpečí nákazy informováni a dobře věděli, jak se chovat, aby se infekce dále nešířila,“ popisuje lékařka.
Epidemiím eboly čelili v Guineji, nově i v Ugandě
Jakmile se Amanda McLellandová, která vedla preventivní kampaň v Resolve, dozvěděla o nových případech eboly v Guineji v roce 2021, očekávala katastrofu. Epidemie v zemi se přitom „rozjela“ již v roce 2014. Následně se rozšířila do dvou sousedních zemí. O dva roky později se nakazilo přes 30 tisíc lidí, z nichž 11 325 zemřelo.
„Ale teď, i když i Guinea čelila epidemii covidu, se podařilo dostat epidemii eboly pod kontrolu za šest měsíců a vyžádala si jedenáct mrtvých. Jde o dobrý příklad toho, jak jsme se poučili a vybudovali dostatečné kapacity. To by se mělo oslavit,“ uvedla McLellandová.
Také si ale postěžovala: „Zatímco systém veřejného zdravotnictví v případě epidemie covidu selhal, našeho úspěchu nikdo nevšiml.“
Nicméně zdokonalování péče nemusí postupovat stále stejným tempem. Nová vlna eboly v Ugandě se teprve dostává pod kontrolu. Okolní státy to pozorně sledují. Šéf Resolve Tom Frieden považuje systém veřejného zdravotnictví v Ugandě za kvalitní. Podle něj rychle reaguje na problémy.
„Myslím, že to, co vidíme, je nešťastný následek pandemie covidu. Covid narušil mnoho věcí. Oslabil zdravotníky, oslabil ochotu mnoha lidí naslouchat radám zdravotníků a narušil důvěru ve zdravotnický systém i místní úřady. Možná, že se to zlepší, ale půjde to ztuha,“ řekl.
Doktor Yumaine ale věří, že i kdyby se ebola vrátila přes hranice z Ugandy zpět do Konga, Kongo by situaci zvládlo. Tamější systém reakce se totiž stále zlepšuje.
„Povzbudily nás naše úspěchy. Ale nesmíme usnout na vavřínech,“ říká.
List NYT odkazuje i na další případy, kdy zdravotní systémy zafungovaly tak, jak měly. V zemi se řešilo šíření vztekliny, která ohrožovala masajské nomády v Tanzánii. Rychlé rozhodnutí zdravotníků ji ale dostalo včas pod kontrolu. Zemřelo na ni ale několik dětí.
Michal Achremenko
