Britský časopis British Medical Journal [BMJ] se na přelomu roku věnoval zdravotním přínosům takzvané „švihlé“ chůze. To je chůze, kterou předvedli autoři skupiny Monty Python v legendárním komediálním skeči Ministerstvo švihlé chůze.
Výzkumníci BMJ využili technologicky vyspělého vědeckého vybavení a několik ochotných dobrovolníků. Ti se pohybovali jako zmínění úředníci montypythonovského ministerstva, zatímco na sobě měli připevněné snímače metabolismu.
Vědci chtěli pokusem zjistit, jaké fyziologické dopady má na lidský organismus švihlá chůze komika Johna Cleese. Ten ve skeči představuje šéfa ministerstva švihlé chůze Teabaga. Blíže zkoumali i styl Michaela Palina coby adepta švihlé chůze pana Puteyho, který ovšem na svých schopnostech musí ještě trochu zapracovat.
Vědci se ve vší vážnosti zamýšleli nad tím, jestli může švihlost zvýšit intenzitu a energetickou náročnost chůze, a změnit tak jinak obyčejnou procházku v namáhavé cvičení.
„Chtěli jsme zjistit, jestli úmyslně švihlá chůze nějak ovlivní výdej energie,“ řekl profesor fyziologie cvičení na Arizonské státní univerzitě Glenn Gaesser, který novou studii vedl.
Jinými slovy, když dodáte své chůzi na švihlosti, bude to přínosné pro vaše tělo, anebo to jen ohrozí vaši důstojnost? Nastolil základní otázku vědec.
Švihle chodit není jen tak
Dobrovolníci se nejprve naučili základy švihlé chůze, teprve potom začal samotný experiment. Ne každý dobrovolník ovšem zvládl švihle chodit okamžitě. Mnozí trénovali dlouhé hodiny, než se přiblížili standardu skupiny Monthy Pyton.
Těm, kdo náročný úkol zvládli, vědci připevnili monitorovací zařízení a nechali je nejprve chodit pět minut vlastní chůzí po laboratoři. Pak přišla na řadu nepříliš švihlá chůze pana Puteyho, která spočívá ve zdvižené levé nebo pravé noze. To je ale jenom začátek. Následuje „úplná švihlost“ pana Teabaga se všemi jeho výkopy, výpady a krokovými variacemi „vykostěné volavky“.
Následně vědci vypočítali rychlost a metabolický výdej. A došli k pozoruhodnému zjištění. Švihlá chůze pana Teabaga se ukázala být mnohem náročnější než nešvihlá chůze. Vyžaduje zhruba dvaapůlkrát více energie. Krok pana Puteyho byl sice pomalejší než normální chůze, ovšem co do vynaložené energie srovnatelný.
„Z praktického hlediska tyto poznatky naznačují, že švihlá chůze se ukazuje jako dostatečně namáhavá, abychom ji už mohli považovat za intenzivní cvičení,“ řekl Gaesser.
Pokud se někdo věnuje švihlé chůzi po dobu alespoň jedenácti minut denně, splní standardní doporučení alespoň 75 minut intenzivního cvičení každý týden. Což mu významně zlepší zdraví a aerobní kondici.
Švihlá chůze má tisíce stoupenců
Švihlá chůze by tak podle vědců mohla nahradit běžné denní procházky. Nabízí totiž hned několik výhod. První z nich je výdej energie, protože jde o jistý druh cvičení. Druhá výhoda spočívá ve zlepšení nálady.
„Míříte na autobusovou zastávku? Zvedněte kolena a zatáhněte zadek. Spálíte víc kalorií a zlepšíte si kondici. Pokud se obáváte, že budete přitahovat nechápavé pohledy, můžete se oddávat švihlé chůzi v pohodlí domova nebo soukromí zavřené kanceláře,“ uvedl Gaesser.
Podle něj mohou lidé švihlou chůzi považovat jako kombinaci trocha cvičení a příležitosti pro špetku švihlé zábavy. A pak by se podle jeho slov z každého dne mohl stát sedmý leden, který je od roku 2012 díky iniciativě brněnské skupinky nadšenců Mezinárodním dnem švihlé chůze. Vědec zároveň upozornil na skutečnost, že při jeho příležitosti se pořádají švihlé pochody v mnoha městech po celém světě včetně Islandu, Austrálie či Brazílie. V roce 2013 se takový pochod uskutečnil i v Brně [viz video výše] a od té doby se opakuje každý rok. V roce 2016 se sedmého ledna obdobný pochod konal v Ostravě a od té doby se taktéž opakuje. A švihlou chůzi provozují i ve Vsetíně.
