Dárci kostní dřeně zachraňují životy

0
574
kostni
Zápis do registru dárců kostní dřeně. / Foto: ČNRDD

„Můj druhý život je prostě krásný,“ říká mladá žena, které před osmi lety zachránila život kostní dřeň od neznámého dárce. Dárce lékaři našli díky národní databázi dárců kostní dřeně.

Krátce před třicátým rokem mladé ženě lékaři diagnostikovali akutní lymfoblastickou leukémii, to je závažné onemocnění krvetvorby. Také jí řekli, že nemoc postupuje velmi rychle. I přes okamžité nasazení biologické léčby jediná šance na záchranu jejího života byla transplantace kostní dřeně. To znamenalo co nejrychlejší nalezení vhodného dárce.

„Byla jsem informována o registru dárců kostní dřeně, ale i o tom, že nalezení vhodného dárce není 100%,“ vzpomíná mladá pacientka.

Ale dočkala se. Asi měsíc po 30 narozeninách absolvovala transplantaci kostní dřeně.

„Byl to malý velký zázrak, do šesti měsíců [od transplantace] jsem byla bez medikace,“ vzpomíná dnes, po osmi letech od výkonu, mladá pacientka.

„Můj druhý život je prostě krásný,“ shrnuje svou životní zkušenost.

Národní registr hledá vhodné dárce přes třicet let

S vyhledáváním vhodných dárců krvetvorných buněk pomáhá českým, ale i zahraničním pacientům Český národní registr dárců dřeně [ČNRDD]. Spravuje ho Fakultní nemocnice Plzeň. A to už více než třicet let. Aktuálně je v něm zapsaných přes 111 tisíc potenciálních dárců. Dalších více než 36 tisíc dobrovolníků eviduje ještě Český registr dárců krvetvorných buněk, který spravuje pražský IKEM. A kandidáty oba registry stále hledají. Zapsat se do nich může kdokoli zdravý ve věku od 18 do 35 let.

„Když někdo kdekoli na světě onemocní, do databáze dárců se zadají informace a ukáže se seznam potenciálních dárců kostní dřeně,“ přibližuje fungování ČNRDD vedoucí koordinačního centra registru Jana Navrátilová.

Dárcovství kostní dřeně se po covidu opět rozjíždí

K zapsanému dárci se do registru zadává ještě několik dalších parametrů. Ty zdravotníci zjišťují z odebraného vzorku krve nebo biologického materiálu z výtěru z úst již při samotném náboru dárce. Výběr vhodného kandidáta pro darování kostní dřeně není ani přes na první pohled obsáhlou databázi možných dárců vůbec jednoduchý. Při jeho hledání se posuzuje až dvanáct parametrů.

Odborníci zprvu začínají po dárci pátrat mezi sourozenci a nejbližší rodinou. Mezi příbuznými podle Jany Navrátilové ale najdou pacienti vhodného dárce asi ve čtvrtině všech případů.

„Další příbuzní, jako bratranci a sestřenice, už jsou z hlediska posuzovaných parametrů prakticky cizí lidé,“ dodává lékařka.

Šance na nalezení vhodného dárce zvyšuje napojení tuzemské databáze na mezinárodní síť registrů dárců. Při shodě dárců se lékaři přednostně obracejí na tuzemské dárce.

„Je to logisticky jednodušší i levnější pro český zdravotní systém,“ podotýká Navrátilová.

Techniku odběru si dárce většinou rozhodne sám

Potřebné krvetvorné buňky dnes lékaři od dárců odebírají dvěma způsoby. Buď klasicky v narkóze z kosti pánevní, nebo pomocí speciálního separátoru, který je vyfiltruje z krve. Druhý ze způsobů odběru neprobíhá v narkóze a dá se přirovnat k darování krevní plazmy, byť je o něco více časově náročný. Na separačním přístroji dárce stráví přibližně čtyři hodiny. Oba odběry preventivně vyžadují dvou až třídenní pobyt v nemocnici.

A že nejde o nic zvlášť dramatického a zvlášť bolestivého potvrzuje mladá dárkyně Zuzana. Kostní dřeň vážně nemocnému pacientovi darovala, dokonce dvakrát, a to oběma způsoby. Do ČNRDD se rozhodla zapsat hned v 18 letech v centru, do kterého chodí pravidelně darovat plnou krev.

„Po třech letech od zápisu mi zazvonil telefon s tím, že jsem vhodný kandidát pro nějakého pacienta,“ vzpomíná Zuzana na dobu před pěti lety.

Hned při prvním hovoru potvrdila, že její nabídka k darování dřeně stále platí. O pár dní později zajela do pražského předodběrového centra, kde jí zdravotníci pro ověření posuzovaných parametrů odebrali vzorek krve. Vyplnila dotazník a jela zpátky domů.

„Vše bylo vyřešeno během půl hodiny,“ říká s tím, že potom se nějakou dobu nic nedělo.

„Věděla jsem, že jsem jedna z několika možných dárkyň a že se řeší, kdo je ten nejvhodnější dárce,“ vysvětluje.

Zhruba po měsíci se ji opět ozvali pracovníci z ČNRDD. To už jí řekli, že právě ona je ta nejvhodnější kandidátka pro pacienta žijícího mimo ČR, ale v Evropě. Následovalo další podrobnější vyšetření, při kterém si i zvolila způsob odběru.

„Rozhodla jsem se pro odběr z kosti, tedy v narkóze,“ vzpomíná Zuzana.

Co následovalo pak…

Za pár týdnů došlo na samotný odběr kostní dřeně. V nemocnici Zuzana strávila dva a půl dne. Odběr podle ní zabral přibližně jednu hodinu. Třetí den od výkonu ji lékaři propustili domů. Poté následovalo několik kontrolních vyšetření u praktického lékaře, vše proběhlo podle Zuzany bez komplikací.

Překvapením pro ni ale bylo, když jí přibližně za půl roku opět volali lékaři z ČNRDD. Pacient, kterému darovala před šesti měsíci kostní dřeň totiž potřeboval další transplantaci, a ideálně právě od ní. Ovšem s tím rozdílem, že odběr krvetvorných buněk lékaři chtěli provést pomocí separátoru.

„Souhlasila jsem a za dva týdny došlo na odběr,“ říká s tím, že výhoda druhého způsobu odběru byla rychlost výkonu, který trval čtyři hodiny a za dva dny jela z FN Plzeň domů.

„Byli jsme tam dva, koukali jsme na televizi, byly to dlouhé čtyři hodiny,“ uznává.

Česku citelně chybějí dárci kostní dřeně, noví se nehlásí

Dodává, že ani jeden z odběrů pro ni neznamenal žádnou výjimečnou zátěž. Nevyvolal u ní žádné nežádoucí účinky ani dlouhodobá omezení ve sportovních aktivitách.

„V obou případech musím říct, že po návratu domů jsem nemusela řešit žádné následky, dva tři dny jsem se šetřila a pak se ke všemu naplno vrátila,“ říká k odběru kostní dřeně, který podstoupila dokonce dvakrát, dárkyně Zuzana.

Veronika Táchová

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here