Od narození českého přírodovědce známého po celém světě Johanna Gregora Mendela uběhlo 200 let. O jeho dětství, studiu, zájmech i výzkumech píše Jitka Löscherová z Lékařské knihovny Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně.
A začíná netradičně: Johann Mendel se narodil 22.7. 1822 [podle některých pramenů 20.7.] v Hynčicích na Kravařsku, v rodině rolníka Antona Mendela, jako druhé ze tří dětí.
„Místní stupeň vzdělanosti představovala obecní jednotřídní škola, která poskytovala základní obecné vzdělání s přirozeným důrazem na přírodopis – příslušela k ní ovocná zahrada, sad a včelín,“ dále popisuje studijní začátky J. G. Mendela vedoucí LK FN USA Jitka Löscherová.
Do této školy chodil malý Johann v letech 1831 až 1833. I když měl za rodný jazyk němčinu, mluvil i plynně česky. A byl to právě učitel v Hynčicích, farář Schreiber, který zasvětil malého Johanna do ošetřování a roubování stromů. Po základní škole, to bylo Mendelovi jedenáct let, Schreiber spolu s Mendelovou matkou přesvědčili otce, aby malého Johanna poslal na studia. Nebylo by to bez potíží, protože otec Jahanna mu při chudobě rodiny nemohl zajistit skoro žádné finanční zabezpečení.
„Mendel ale nakonec v roce 1833 přišel do 3. třídy piaristické školy v Lipníku nad Bečvou, odkud přešel na gymnázium v Opavě,“ shrnuje první roky celosvětově známého přírodovědce Löscherová.
Invalidní otec a pomoc od třináctileté sestry
Zároveň uvádí, že určitou překážku na gymnaziálních studií pro Mendela přinesl úraz jeho otce v lese, po kterém zůstal invalidní. Rodiče Mendela proto už nemohli vůbec plně finančně podporovat. Přivydělával si proto doučováním spolužáků. V roce 1840 pak ukončil gymnaziální studia s vynikajícím prospěchem. A téhož roku se zapsal ke studiu na Filozofickém ústavu c. k. Františkovy univerzity [nyní Univerzita Palackého], k tehdejšímu předstupni pro studium univerzitní. Ale přišla další potíž.
„Pokoušel jsem se v Olomouci opětovně nabídnout své služby jako soukromý učitel, ale všechno mé usilování zůstalo pro nedostatek přátel a doporučení bezvýsledné. Zármutek ze zklamaných nadějí a strach ze smutné vyhlídky, kterou mi nabízela budoucnost, působily tehdy tak silně, že jsem onemocněl a musel strávit jeden rok u svých rodičů,“ píše Mendel ve svém vlastním životopise.
Pomoc se mu dostalo od jeho tehdy třináctileté sestry. Ta se totiž v jeho prospěch zřekla části svého věna. Mendel jí to nikdy nezapomněl a snažil se jí tento dluh splatit. Později už jako opat financoval univerzitní studium všem jejím třem synům.
Přijetí do konventu augustiniánů
Filozofické studium v Olomouci Mendel zvládl. Jeho tamní profesor matematiky F. Franz mu doporučil, aby se snažil o přijetí do augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně.
„Učinil tak a opat kláštera Cyril Napp ho do svého konventu začátkem října 1843 přijal,“ píše Löscherová.
Při vstupu do kláštera přijal Johann řeholní jméno Gregor [Řehoř], kterého od této chvíle užíval přednostně. Mezi členy bratrstva ve svých 21 letech dokonale zapadl, píše historička. Podle ní Gregora Mendela mnišský život zbavil starostí o denní chléb a umožnil mu se věnovat vědeckým zájmům.
Rokem noviciátu zahájil své studium teologie na brněnském Teologickém ústavu. Současně studoval i rok na brněnském Filozofickém ústavu nauku o zemědělství, ovocnářství a vinařství. V prosinci roku 1846 složil slib řehole, v srpnu 1847 byl vysvěcen na kněze a téhož roku sloužil svou promoci. To mu bylo 25 let.
Kněžská služba nemocným a umírajícím jej zmáhala
V roce 1848 Mendela jmenovali kooperátorem řádové fary svého kláštera sv. Tomáše a vykonával kněžskou službu nemocným a umírajícím v blízké nemocnici u sv. Anny. Netrvalo dlouho a opat Napp poznal, jak náročná je tato práce pro Mendela.
„Jak rád vykonával skutky milosrdenství! Navštěvoval nemocné. Nezřídka usedl na pelest u lůžka u mužů, kteří byli neúprosně zasvěceni tuberkulose, a tím i zániku, ač byli ještě v plné životní síle. Díval se do jejich prosebných očí. Cítil, že by měl přece odpovídati na úzkostné otázky, že musí nalézti zmírňující slova uklidnění a že jako kněz musí věděti více než lékaři, kteří se zajímají v prvé řadě o tělesnou schránku svého pacienta, a cítil, že tu nemůže pomoci,“ napsal k Mendelovi opat Napp.
„Jednou večer seděl ve své cele. Odpoledne jej zavolali k umírajícímu. Mladá paní, ani ne třicetiletá, jež dala život pěti dítkám, ležela v posledním stadiu tuberkulosy. Bránila se poslednímu vydechnutí. A stále ještě věřila, že se vyléčí a že se zbaví souchotin, jež jí sešněrovaly plíce. Onoho odpoledne se opět dostavily úzkosti a Johann Mendel věděl od lékaře, že není pomoci. Umřela v jeho rukou a v jejích propadlých tazích se rýsovalo jen zoufalství,“ vzpomíná dále na Mendela opat Napp.
I proto ho podle Jitky Löscherové ze zdravotních důvodů nakonec zbavil kněžských povinností a nahradil je povinnostmi učitelskými. Odeslal ho jako suplenta na gymnázium do Znojma, aby vyučoval klasickým jazykům – latině a řečtině a dále němčině a matematice. Na základě doporučení ředitele znojemského gymnázia Mendel podal v roce 1850 na univerzitě ve Vídni žádost o přijetí ke studiu a složení učitelských zkoušek z přírodopisu a fyziky. Bohužel, při písemné zkoušce ze zoologie neuspěl. Na vzdělání nezanevřel. Neúspěch ho motivoval k další práci.
Do Vídně se J. G. Mendel přeci jen dostal
Velký sen o studiích ve Vídni se Mendelovi splnil v letech 1851–1853, kdy ve městě pobýval čtyři semestry. Právě studia ve Vídni zásadním způsobem ovlivnila jeho vědeckou práci.
„Prohloubil své matematické znalosti a naučil se základům matematické analýzy, která byla posléze nedílnou součástí jeho vlastní vědecké metody. Byl tak výborně připraven na zkoušku – opět však neuspěl,“ píše Jitka Löscherová.
J. G. Mendel tak nikdy nedosáhl univerzitního vzdělání. Po návratu z Vídně se věnoval pedagogické činnosti. Později získal učitelské místo na Vyšší státní reálce v Jánské ulici v Brně, kde pracoval 14 let až do svého zvolení opatem starobrněnského kláštera.
Mendel a jeho legendární experiment s křížením hrachů
V roce 1854 se J. G. Mendel zaměřil na experimentální výzkum křížení jednoletých kvetoucích rostlin. Chtěl tím odhalit tajemství zákonitosti dědičnosti. Mendel si k výzkumu zvolil hrách setý.
„Pro své pokusy si shromáždil 34 odrůd 22 druhů hrachu, navzájem se lišících ve snadno pozorovatelných a kvantifikovaných znacích,“ přibližuje vedoucí LK FNUSA.
Vybrané odrůdy podrobil kontrolnímu a ověřovacímu křížení. O pár let později provedl plánovanou akci, kdy zkřížil celkem 33 551 rostlin hrachu. Zaznamenal výsledky, statisticky je zpracoval a vyvodil z nich obecné zákonitosti [vpravo: Pokusná zahrádka v klášteře, křížek značí byt, v němž Mendel bydlel a psal vědecké práce, zdroj foto: LK FNUSA].
Mendelova hybridizační práce dle odborníků navázala na dosavadní metodické postupy šlechtitelů užitkových rostlin. Byla ale nesena zcela novým, originálním metodickým aspektem – statistickou analýzou výsledků.
„Dnes se tyto zákonitosti nazývají Mendelovy zákony a tvoří ten nejzákladnější fundament veškeré genetiky,“ upozorňuje Löscherová.
Po smrti opata Cyrila Nappa v roce 1868 konvent Mendela zvolil opatem a tím zcela skončily jeho hybridizační práce.
Člen Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby…
V 50. letech 19. století Mendel pracoval v několika společenských organizací a veřejných funkcí. Jmenován byl dokonce i členem přírodovědecké sekce císařsko-královské Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalectví a vlastivědy. Byl odborníkem v ovocnářství, včelařství, zemědělství a dokonce i meteorologii. Roku 1876 zastával pozici místoředitele Správní rady Moravské hypoteční banky a od roku 1881 byl jejím ředitelem.
Od roku 1868 přijal členství a později místopředsednictví Přírodovědeckého spolku v Brně, členství v Zoologicko-botanické společnosti, Pomologické společnosti ve Vídni, později i ve Včelařském spolku. Spoluzakládal i Rakouskou meteorologickou společnost ve Vídni.
V roce 1883 Mendel onemocněl zánětem ledvin. V létě téhož roku odjel na léčení do Rožnova, zdraví se mu nevrátilo a akutní onemocnění přešlo v chronické.
„Ze své práce však ani v tomto stavu neslevil. Do posledních okamžiků si zachovával svoji typickou vyrovnanost, laskavost, dokonce i humor,“ píše Jitka Löscherová.
Johann Gregor Mendel zemřel v klášteře 6. ledna 1884 ve věku nedožitých 62 let. Více informací o známém přírodovědci zde.
–VRN–
