Větší šíření nákazy opičími neštovicemi se v Africe objevilo už v roce 2017. Teď, když se opičí neštovice objevily i ve vyspělých evropských státech, USA či Izraeli, i Afrika doufá, že se nákaze začnou věnovat jak úřady, tak farmaceutické firmy.
Informaci o větším šíření opičích neštovic v Africe přinesla již před pěti lety agentura AP. Podle ní úřady v mnoha evropských zemích a USA ale až nyní nabízejí lidem očkování proti neštovicím a uvažují i o použití antivirů. Přičemž podle Světové zdravotnické organizace [WHO] vakcína proti běžným neštovicím má 85% úspěšnost i u opičích neštovic. Virus opičích neštovic totiž pochází ze stejného rodu jako virus neštovic.
„Virus opičích neštovic patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviridae. Rod Orthopoxvirus zahrnuje virus variola [způsobuje pravé neštovice], virus vakcínie [používaný ve vakcíně proti pravým neštovicím] a virus kravských neštovic,“ přibližuje na svých webových stránkách původce onemocnění americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí [CDC].
A zájem o očkování proti neštovicím tady je. Vláda USA uvolnila 700 dávek vakcíny do míst, kde zaznamenala výskyt opičích neštovic. Od identifikování prvních případů opičích neštovic bylo v Británii očkováno více než tisíc lidí z rizikových skupin a nakoupeno více než 20 000 dávek vakcín. Činitelé EU nyní jednají o koupi vakcín proti neštovicím od společnosti Bavarian Nordic. To je jediný licencovaný výrobce těchto vakcín v Evropě.
Země jako Velká Británie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Švýcarsko, USA, Izrael a Austrálie už nahlásily více než 500 případů opičích neštovic. Velká část z nich připadá na muže, kteří mají sex s muži. Po nákaze opičími neštovicemi dosud nikdo nezemřel. Aktivní je i WHO, která zřídila specializovanou skupinu, která určí priority ve výzkumu opičích neštovic.
Opičí neštovice: Problém byl a zůstává v Africe
Hlavní potíž s opičími neštovicemi podle agentury AP byla a stále je v Africe. Ta aktuálně hlásí opičí neštovice u 1 400 lidí. A v 63 případech dokonce smrtelných. Organizace Africa Centers for Disease Control and Prevention oběti eviduje v Kamerunu, Středoafrické republice, Kongu a Nigerii. Další tisíce případů zůstávají dle organizace nenahlášeny.
Doktorka Adesola Yinka-Ogunleye, která vede nigerijskou pracovní skupinu zabývající se opičími neštovicemi, uvedla, že vakcíny v její zemí nejsou k dispozici.
„Lidé s podezřením na nákazu jsou tak jen izolováni a léčeni konzervativně. Zkoumáme i jejich kontakty,“ uvedla.
Kde se v Africe nejvíce vyskytují opičí neštovice
[Zdroj:
Podle ní Afrika disponuje jen malou zásobou vakcín proti neštovicím. Tamější lékaři je tedy pacientům ani nenabízejí. Jejich limitované dodávky a naléhavost jiných problémů znamená, že imunizace proti opičím neštovicím v Africe de facto neexistuje.
„Je problematické, že existuje rozdílný přístup ke zdrojům, které využíváme, v závislosti na tom, kde se nákaza vyskytuje. Je to morální selhání, když tyto intervence nejsou k dispozici milionům lidí v Africe, kteří je potřebují,“ komentuje situaci profesor na London School of Hygiene and Tropical Medicine Jimmi Whitworth.
K dispozici je 31 milionů vakcín. Ty jsou ale pod zámkem
Podle agentury AP WHO drží 31 milionů dávek vakcíny proti neštovicím. Ty se ovšem nacházejí ve vyspělých zemích. Přičemž tyto země si je hlídají pro případ okamžité reakce při větším šíření nákazy. AP upozorňuje, že žádnou z těchto vakcín úřady neuvolnily prostřednictvím zdravotnické agentury při Organizaci spojených národů [OSN] při předešlém výskytu opičích neštovic ve střední a západní Africe. Ty se tam přitom více rozšířily již v roce 2017. Jejich výskyt tehdy hlásil Jay Chudi, vývojový odborník žijící v nigerijském státě Enugu.
„Asi si myslíte, že vaše případy jsou smrtelnější a nebezpečnější než ty, které máme tady v Africe. Nyní vidíme, že nákaza může být vymýcena, protože už se netýká jen Afriky. Nyní se jí obávají už všichni,“ říká dnes Jay Chudi.
Přesto vyjadřuje „spokojenost“. Doufá, že zvýšená pozornost vyspělých zemí by mohla konečně problém vyřešit. Jakkoli je dle něj smutné, že napřed se musí nákaza přenést z Afriky do bohatých zemí, aby to bylo možné.
Oyevale Tomori, nigerijský virolog, který pracuje pro WHO, tvrdí, že uvolnění vakcín ze zásob bohatších zemí pro země Afriky, by bylo jistě prospěšné. I on ale poukazuje na to, že k tomu mělo dojít v době, kdy se opičí neštovice v Africe objevily.
„To je další příklad toho, že některé země jsou si rovnější než jiné. […] V boji proti opičím neštovicím se mělo začít hned, jak se v Africe objevily, dnes bychom o nákaze věděli více. A možná by se nákaza neobjevila v zemích mimo Afriku,“ říká Tomori.
Afrika je vždy až na druhém místě
Kritický k váhání zodpovědných úřadu k řešení krizí, až když se v Africe objeví, je i výzkumník Liverpool School of Tropical Medicine Hugh Adler. Ten nedávno publikoval dokument, v němž při léčbě opičích neštovic navrhuje využít antivirální lék tecovirimat. Tento přípravek proti neštovicím již schválily USA. A v Británii ho lékaři využili v letech 2018 až 2021 v případě sedmi pacientů nakažených opičími neštovicemi.
„K pravidelnému nasazení ale máme málo údajů. Kdybychom je měli dříve, nebyli bychom nyní v této situaci, kdy máme možný lék, ale bez dostatečných důkazů. Na výzkum mnoha nemocí se našly peníze teprve poté, až když se dostaly do bohatých zemí,“ tvrdí.
Kriticky se vyjadřuje i epidemiolog Michael Joseph Ryan, spolupracovník WHO. Ten sice přivítal, že se bohaté země nyní opičími neštovicemi zabývají, ale dodal: „Určitě jsem ale neslyšel, že by stejnou starost projevily v posledních pěti, deseti letech.“
AP uvádí, že africké země jsou v případě zdravotních problémů vždy až druhé v řadě. Což v posledních dvou letech ukázal covid-19 a dokládá to i šíření eboly v Západní Africe v letech 2014 až 2016. Vyspělý svět se o nemoc začal zajímat až tehdy, kdy se jí nakazilo několik Američanů. V té době již krvácivá horečka trápila desítky tisíc Afričanů. Avšak až američtí pacienti přiměli úřady zrychlit výzkum a licenční řízení na vakcínu proti ebole. To ale až po deseti letech, kdy si nemoc vyžádala v Africe nespočet lidských životů.
Michal Achremenko
