Plošné očkování proti opičím neštovicím není v tuto chvíli zapotřebí. Uvedla to Světová zdravotnická organizace [WHO]. Namístě je trasování kontaktů a izolace nakažených. Proti opičím neštovicím se očkuje vakcínou proti pravým neštovicím.
Pokud se v zemích, kde se opičí neštovice běžně neobjevují, zavedou protiepidemická opatření, nemusí se proti nim plošně očkovat. Uvedli to na páteční [27.5.] tiskové konferenci zástupci WHO.
„Domníváme se, že můžeme šíření opičích neštovic lehce zkrotit, pokud nyní zavedeme ta správná opatření,“ uvedla ředitelka WHO pro globální připravenost na infekční nemoci Sylvie Briandová.
Podle další odbornice z WHO Rosamundy Lewisové mezi účinná opatření v tuto chvíli patří hlavně trasování kontaktů nakažených osob, jejich preventivní karanténa a izolace lidí s potvrzenou nákazou.
Opičí neštovice nejsou covid-19
Podle představitelů WHO se státy nachází v časovém okně, kdy lze šíření nemoci zabránit. Vir opičích neštovic se navíc mezi lidmi nepřenáší úplně snadno. I proto by veřejnost neměla být přehnaně znepokojená.
„Není to covid-19,“ upozornila Briandová.
Ohledně šíření nákazy v zemích, kde se dříve opičí neštovice nevyskytovaly, Briandová uvedla, že první analýzy nepotvrdily domněnky o genetické mutaci viru.
„Je pravděpodobnější, že šíření způsobila změna v lidském chování,“ řekla.
Virus se šíří především blízkým kontaktem a podle předchozích prohlášení Briandové zdravotníci onemocnění potvrdili u mužů, kteří mívají pohlavní styk s muži.
Organizace spojených národů pro boj s AIDS [UNAIDS] uvedla, že nakažení muži, kteří mají styk s muži, se pravděpodobně nakazili při těsném fyzickém kontaktu s někým, kdo už byl virem infikovaný. Například v městské hromadné dopravě. Organizace zdůraznila, že nakazit se může kdokoli.
Podle Briandové a vyjádření dalších představitelů WHO nyní není zapotřebí spustit masovou kampaň očkování proti opičím neštovicím. Vakcinaci doporučuje lidem s blízkým kontaktem s nakaženým. Současně plánuje preventivně posílit dostupnost vakcíny proti této nemoci. Jelikož ale proti opičím neštovicím neexistuje registrovaná vakcína, používají zdravotníci k očkování látku proti pravým neštovicím. Potíž je, že ve světě je těchto vakcín jen omezené množství. Světová zdravotnická organizace proto uvažuje o vytvoření centrálního skladu. Z něj by mohly očkovací látky čerpat opičími neštovicemi zasažené země. A společný nákup vakcín zvažuje i Evropská unie.
Opičí neštovice nejvíc řádí ve Španělsku
Zdravotnické úřady dosud nahlásily přibližně 300 potvrzených případů nákazy ve dvaceti zemích, ve kterých se onemocnění nevyskytovala. Je mezi nimi i Česká republika. Vůbec nejvíce nakažených hlásí Španělsko, zhruba 100 potvrzených případů.
„Nevíme ale, zda se nejedná o pověstnou špičku ledovce,“ uvedla Briandová.
Obavy veřejnosti i odborníků pak v těchto dnech mírní prohlášení většiny zdravotních úřadů ze zemí s výskytem opičích neštovic. Většina z nemocných dle nich trpí mírnými příznaky. Ve vyšším riziku vážného průběhu onemocnění jsou dle lékařů těhotné ženy, malé děti a lidé s oslabenou imunitou. Například pacienti v onkologické léčbě nebo po transplantacích.
Opičí neštovice známe od roku 1958
Opičí neštovice patří k vzácně se vyskytujícím onemocněním způsobeným infekcí virem opičích neštovic.
„Virus opičích neštovic patří do rodu Orthopoxvirus z čeledi Poxviridae. Rod Orthopoxvirus zahrnuje virus variola [způsobuje pravé neštovice], virus vakcínie [používaný ve vakcíně proti pravým neštovicím] a virus kravských neštovic,“ přibližuje na svých webových stránkách původce onemocnění americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí [CDC].
Opičí neštovice vědci vůbec poprvé objevili v koloniích opic chovaných pro výzkum v roce 1958. Tehdy šlo hned o dvě ohniska nemoci, která se na první pohled velmi podobala neštovicím. Odtud pochází i název opičí neštovice.
První případ opičích neštovic u člověka lékaři potvrdili v roce 1970 v Demokratické republice Kongo. Od té doby se opičí neštovice u lidí projevily v několika dalších zemích střední a západní Afriky. Především v Kamerunu, Středoafrické republice, Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, Gabonu, Libérii, Nigérii, Republice Kongo a Sierre Leoně. Většina nakažených připadá na Demokratickou republiku Kongo.
V důsledku mezinárodního cestování a převozem zvířat se opičí neštovice vyskytly následně i mimo africký region.
Opičí neštovice vypadají jako pravé neštovice
Odborníci ze CDC uvádějí, že přirozený rezervoár opičích neštovic stále neznají. Vědí, že virus přenáší afričtí hlodavci a subhumánní primáti. Tedy opice, od kterých se právě nejčastěji nakazí člověk. Nejčastěji kontaktem, respirační cestou, sliznicí [okem, nosem, ústy] či kousnutím a bodnutím.
Opičí neštovice se dle CDC velmi podobají nám známým neštovicím. V prvních dnech se infekce projevuje horečkou, bolestí hlavy, svalů, zimnicí a celkovým vyčerpáním.
„Hlavní rozdíl mezi příznaky neštovic a opičích neštovic spočívá v tom, že opičí neštovice způsobují zduření lymfatických uzlin [lymfadenopatie], zatímco neštovice ne,“ uvádí CDC.
Inkubační doba u opičích neštovic se obvykle pohybuje v rozmezí 7 až 14 dní. Nejdéle pak do 21 dní. Zhruba do tří dnů od horečky se u pacienta objeví vyrážka, která často začíná na obličeji, odkud se přesouvá do dalších částí těla. Onemocnění trvá dva až čtyři týdny. V současné době neexistuje žádná účinná a bezpečná léčba opičích neštovic. Podle informací CDC v Africe opičí neštovice způsobí smrt jednoho z deseti nakažených lidí. Západoafrický kmen opičích neštovic, který byl zjištěn v současné epidemii, má smrtnost v afrických podmínkách zhruba jedno procento.
–VRN/ČTK–
