Zdražování dopadá nejen na české domácnosti, ale i na organizace, které poskytují sociální služby. Situaci jim komplikuje i válka na Ukrajině a s ní přicházející váleční uprchlíci, protože i ti potřebují pomoc.
„Když si představíte výdaje na domácnost, tak já to mám dvaapadesátkrát,“ říká pro ZdraveZpravy.cz předsedkyně Fondu ohrožených dětí [FOD] Hanka Kupková.
FOD je nevládní nezisková organizace na pomoc ohroženým dětem s pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. V současné době provozuje 15 zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek s kapacitou 322 míst.
„My jsme z osmdesáti procent financováni státem. Radovali jsme se, že se zvedl měsíční příspěvek na dítě na 36 tisíc korun, ale najednou jsme zjistili, že je to málo. Nahoru jdou ceny energií, jídla i nájmů. Začínáme se s tím potýkat,“ upřesňuje Kupková.
Hodlá proto apelovat na Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR [MPSV]. Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí sice nepočítá s valorizací příspěvku, ale je v ní ustanovení, které je podobné tomu u penzí.
„Když se zvedne inflace nad devět procent, mělo by automaticky dojít k navýšení této částky. Zatím se tak nestalo, i když inflace už vzrostla na 12,7 procenta,“ podotýká Hanka Kupková s tím, že se chce s MPSV domluvit, zda by nemohla požádat o dotaci na energie.
„I sociálně slabším domácnostem stát přispívá na energie, tak by to mohlo jít i na ty naše bytečky, protože tam cítíme největší nárůst cen. Na jedno zařízení s dvaceti místy pro děti platíme zálohu na energie i 70 až 80 tisíc korun měsíčně. A zdá se, že to půjde znovu nahoru,“ obává se předsedkyně FOD.
Letos mají sociální služby méně peněz než loni
Peněz ze státního rozpočtu směřovaných do sociálních služeb je letos o necelé dvě miliardy méně než loni. V minulém roce stát na sociální služby vyčlenil 22,4 miliardy korun, letos 20,4 miliardy korun. To je meziročně téměř o osm procent méně. Další prostředky získávají neziskové organizace a fyzické osoby poskytující sociální služby z evropských zdrojů, od krajů, obcí, zdravotních pojišťoven a také od soukromých dárců.
Vývoj celkových dotací MPSV na sociální služby [v mld. Kč]
[Zdroj: MPSV]
Celkem u nás míří na sociální služby kolem 50 miliard korun ročně. Vedle dotací pro registrované poskytovatele sociálních služeb jde také o příspěvek na péči, o který žádají přímo klienti. Část pokryjí platby zdravotních pojišťoven na zdravotní péči v pobytových sociálních zařízeních. Od roku 2015 dávají peníze na sociální služby také kraje. Ty je čerpají z rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR [MPSV].
Financování sociálních služeb pro kraje upravuje procentuálně zákon. O tom, kdo jakou dotaci obdrží a v jaké výši, či kdo nezíská nic, ale rozhodují samotné kraje. Nestátní organizace tak dlouhodobě upozorňují, že kraje logicky upřednostňují vlastní zařízení. Tedy ta, která samy zřizují.
Více uprchlíků, značí i více peněz
Situaci v sociálních službách nyní zkomplikoval i příliv uprchlíků z Ukrajiny. Nebo jinak – vystupňoval problémy s jejich nedostatkem. Na potíže jako jedna z prvních upozornila pražská radní Milena Johnová [Praha sobě]. Ta varovala před kolapsem sociálních služeb v Praze. Podle ní musejí v metropoli vzniknout nové kapacity pro ukrajinské uprchlíky. I za normální situace jsou totiž kapacity sociálních služeb v Praze dle ní velmi napjaté. Jinak řečeno, zcela vyčerpané.
„Musí vzniknout úplně nové kapacity pro tyto lidi, kteří sem přicházejí. Není možné, abychom služby, které máme a kterých je dlouhodobě nedostatek pro lidi, kteří v Praze žijí, tak abychom je začali poskytovat jiné skupině,“ uvedla radní.
Věc má přitom další rozměr. I když i Hanka Kupková zdůrazňuje, že soucítí s napadenou Ukrajinou, byla by ráda, kdyby byl postoj státu k zařízením, například právě na ochranu péče o ohrožené děti, příznivější.
„Naše děti platí městskou hromadnou dopravu. Což ukrajinské děti nemusí, stačí jim pas. Když chci poslat svoji rodinku [z Klokánku – pozn. red.] do zoologické zahrady, vyjde mě to na nějakých tisíc korun. Ale ukrajinský sirotek, které tady také máme, ukáže pas a jde zadarmo. České děti zaplatí. Přitom jsou ve stejném zařízení. Podle mne je to hodně špatně nastaveno,“ stěžuje si na nerovné podmínky.
Upozorňuje, že v zařízeních FOD žijí v současné době dvě ukrajinské děti – sirotci.
„Měli jsme čtyři, ale dvě už byly propuštěny, postarají se o ně příbuzní, protože na ně od našeho státu dostanou peníze. A ještě máme čtyři ukrajinské rodiny ubytované v bytech, které nevyužíváme kvůli snížení kapacity od začátku roku,“ konstatuje Kupková.
Financování není jednoduché, dostačující a ani férové
Na nedostatečný a složitý způsob financování si stěžují všichni poskytovatelé sociálních služeb. Ať jde o organizace zřizované obcemi, kraji nebo nestátní organizace, kterých je většina. Všichni jsou závislí na penězích od státu a samospráv, nemají-li provoz hrazený z evropských peněz z jednotlivých grantů.
Největší problém je to, že dotace jsou nenárokové. Nestátní neziskové organizace tak žijí v obrovské nejistotě, kolik, nebo dokonce jestli vůbec nějaké peníze dostanou. A když nemají dostatek prostředků na provoz a mzdy svých zaměstnanců, fungovat prostě nemohou.
Zástupci neziskových organizací dále argumentují, že když stát povolí zřízení sociální služby a zařadí ji do své sítě, neměl by pak tvrdit, že dotace jsou nenárokové a že je ani dávat poskytovateli nemusí. Protože kdo pak bude sociální služby v jeho síti provozovat?
Peníze v sociálních službách nemá nikdo jisté
A navíc kvůli jednoročnímu dotačnímu systému nemohou nestátní neziskové organizace plánovat do budoucna. Investování do rozvoje svých služeb nebo nábor dalších zaměstnanců pro ně představuje nemalé riziko. Nevědí, jestli je budou moci v dalším období zaplatit. A tak v nejistotě přežívají z roku na rok a doufají, že na nějaké dotace dosáhnou. Peníze v sociálních službách ale nemá nikdo jisté.
„Stát je velký skrblík,“ stěžuje si Marie Vodičková ze sdružení na ochranu ohrožených dětí Koala Kbely.
Podle novely zákona o sociálně právní ochraně dětí se sice příspěvek na dítě zvedl od letošního ledna na 36 tisíc korun měsíčně, podle Vodičkové ale sotva pokryje inflaci.
„Úředníci si v minulosti uvědomovali, že příspěvek pokryje 40 procent nutných nákladů, takže nám každý rok ještě nějaké peníze dopláceli,“ vysvětluje pro ZdraveZpravy.cz.
Nějaké peníze také dostávají i od pražského magistrátu. Loni sdružení Koala Kbely od státu ale nedostalo nic. Přežilo jen díky pomoci dárců.
„Nebýt soucitných lidí, kteří nám posílají dary, nebyli bychom to schopni ufinancovat,“ vyjadřuje vděčnost sponzorům.
Marie Vodičková si myslí, že její sdružení nedostalo od státu loni žádné peníze, protože veřejně kritizovala novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí. Uvítala sice zvýšení příspěvku, ale poukazovala v novele na mnohá nesmyslná ustanovení, která ztíží činnost nestátním zařízením starajících se o děti.
Kritizovala povinnost spolupracovat s rodinou dítěte a poskytnout jí pomoc při vyřizování záležitostí týkajících se dítěte. Nebo zajišťovat členům rodiny terapii a nácvik rodičovských i dalších dovedností, aniž by na to organizace mohly použít státní příspěvek na péči.
„V minulosti bylo možné ze státního příspěvku hradit i obměnu zařízení, například rozbitou pračku, lednici, nepoužitelné matrace, lůžkoviny nebo údržbu zahrady. Není jasné, z čeho by dnes mělo zařízení tyto věci a činnosti hradit,“ vypočítává nedostatky novely, na které upozornila i Senát.
Avšak bez výsledku, zákon prošel i se jmenovanými nesmysly.
Zařízení dusí vysoké ceny energií
Na problémy týkající se financování sociálních služeb upozorňuje také Iva Kuchyňková, manažerka pro advokační činnost Charity České republiky.
„Příspěvek na péči dostávají přímo klienti, aby si sami mohli rozhodnout o druhu poskytnuté služby. Ale většinou peníze nepoužijí na sociální službu, i když ji potřebují a příspěvek je na ni určený, ale na provoz své domácnosti nebo dárek pro děti či vnuky,“ říká pro ZdraveZpravy.cz.
Peníze se tak nedostanou k poskytovatelům sociálních služeb, i když s tím stát kalkuluje jako s jedním ze zdrojů jejich financování. S nedostatkem peněz se potýká i Charita ČR, jejíž charitní síť je největší nestátní poskytovatel sociálních a zdravotních služeb v Česku. Aktuální uprchlická krize jí přidala k již tak rychle zdražujícím nákladům další. Ještě nedávno Charita pomáhala osobám v nouzi zasaženým následky pandemie.
Příspěvky od státu pokryjí jen část nákladů na činnosti Charity České republiky. Zbytek získává z jiných zdrojů, zejména z dobročinných sbírek, ale i z grantů.
„Teď se například vypisují nové dotace na podporu projektů v rámci uprchlické krize,“ uvedla Jitka Jandáková z Charity ČR pro Zdravezpravy.cz.
Ve hře jsou také evropské peníze. V roce 2021 získala Charita ČR 14 milionů korun na projekty přímo od Evropské komise a zhruba 3,5 milionu korun z evropských fondů prostřednictvím českých ministerstev.
Žádejte o peníze z Bruselu, radí MPSV
Podle MPSV někteří provozovatelé sociálních služeb mohou využít také peníze z Evropské unie. Ty jsou ovšem určeny jen na konkrétní projekty. Například z Operačního programu Zaměstnanost [OPZ] v rámci podpory Sociální začleňování a boj s chudobou. O peníze z něj mohou žádat všechny subjekty, které u nás sociální služby nabízejí. Jsou to jak neziskovky, tak kraje, obce, sdružení, školy a mnoho dalších institucí.
„V tuto chvíli odhadujeme částku pro rok 2021 ve výši 1,3 miliardy korun a pro rok 2022 ve výši 0,4 miliardy korun. Projekty jsou a budou ukončovány v průběhu tohoto roku, zejména v prvním pololetí,“ říká pro ZdraveZpravy.cz Jaroslava Sladká z oddělení mediální komunikace MPSV.
Problém ale je, že nestátní nezisková organizace nemůže s těmito penězi předem počítat, protože nikdy není jisté, jestli konkrétní grant získá. Dotační výzvy se navíc vždy zaměří na zajištění dostupnosti a rozvoje jen některých druhů sociálních služeb. Například azylové domy, domy na půl cesty, sociální rehabilitace, intervenční centra, sociálně terapeutické dílny, osobní asistence a podpora samostatného bydlení.
Podpora těchto služeb probíhá prostřednictvím víceletých projektů krajů, včetně Prahy. Je tedy vždy stanovena na dobu realizace projektu [zpravidla 4 roky], nikoliv na každý kalendářní rok. Což je oproti jednoletým českým státním dotacím výhoda.
Zařízení sociálních služeb mohou čerpat peníze i z Podpory sociálního začleňování v sociálně vyloučených lokalitách. Zapojit se mohou sociální služby, jako jsou terénní programy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, odborné sociální poradenství či nízkoprahová zařízení pro děti a mládež.
„Celkově pro rok 2021 je odhad čerpání prostředků na provozní výdaje formou vyrovnávacích plateb na sociální služby ve výši 178 milionů korun a pro rok 2022 ve výši 77 milionů korun,“ dodala Sladká.
Situace je kritická. Problém je v systému
Podle zástupců poskytovatelů sociálních služeb i přes všechny možnosti financování, které se nabízejí, jsou dotace nedostatečné. Důvod je, že kvůli jejich nenárokovosti, nejsou jisté. Přitom například zařízení pro děti musí dítě přijmout kdykoli, fungují nepřetržitě.
„Ale jak je máme s nedostatkem peněz ufinancovat?“
Ptá se zakladatelka Fondu ohrožených dětí a sítě domovů pro děti Klokánků a dnes šéfová zařízení Koala Kbely Marie Vodičková.
Vývoj celkových dotací MPSV na sociální služby v letech 2007 – 2021 |
||
| Rok | Celkový součet | Meziroční nárůst v % |
| 2007 | 7 169 351 003 Kč | X |
| 2008 | 7 425 743 555 Kč | 3,58% |
| 2009 | 7 043 740 374 Kč | -5,14% |
| 2010 | 6 830 426 533 Kč | -3,03% |
| 2011 | 6 221 260 900 Kč | -8,92% |
| 2012 | 6 380 354 379 Kč | 2,56% |
| 2013 | 6 556 068 676 Kč | 2,75% |
| 2014 | 7 707 498 387 Kč | 17,56% |
| 2015 | 8 565 000 000 Kč | 11,13% |
| 2016 | 9 185 000 000 Kč | 7,24% |
| 2017 | 11 248 986 004 Kč | 22,47% |
| 2018 | 14 894 611 712 Kč | 32,41% |
| 2019 | 16 805 611 712 Kč | 12,83% |
| 2020 | 18 595 611 712 Kč | 10,65% |
| 2021 | 22 151 797 456 Kč | 19,12% |
| 2022 | 20 400 000 000 Kč | -7,91% |
| Nárůst alokace mezi lety 2007-2022 v % | 184,54% | |
[Zdroj: MPSV]
Zvlášť za situace, kdy se i ze státního příspěvku odečítají peníze za dny, kdy je dítě mimo zařízení déle než dva dny, třeba na víkend u rodičů.
„Ale místo mu musíme držet, byt, v němž žije, vytápět ho, zaměstnancům vyplácet mzdy,“ upozorňuje a poukazuje i na to, že dětské domovy dostávají normativ na lůžko v téměř dvojnásobné výši než nestátní zařízení.
S jejími slovy souhlasí Hanka Kupková. Tvrdí, že péče o děti je čím dál těžší.
„Mysleli jsme, že díky zvýšenému státnímu příspěvku budeme moci navýšit mzdu našim tetám, protože pracují za zaručenou mzdu. Což už vloni bylo hraniční a těžko se nám sháněl personál. Bohužel jsme mohli platy zvednout jen o jednu tisícovku. A to nezohledňuje ani valorizaci, ani inflaci. Teď už u nás pracují s dětmi pouze tety, které to dělají srdcem. Stejně jako další zaměstnanci, protože ty platy jsou opravdu nízké. Vypadá to, že pořád brečíme, ale snažíme se o ohrožené děti starat,“ uzavírá.
Libuše Frantová
