Svižná chůze čtyřikrát do týdne po dobu 30 minut značí zhubnutí o tři kilogramy za měsíc. Rozdíl v pase se pohybuje kolem 2,8 cm. Podle lékařů lidé, kteří pravidelně chodí, se navíc v životě cítí šťastnější než ti, co se chůzi vyhýbají.
Chůze je nepřirozenější pohyb těla v prostoru. Zapojuje se při ní celé tělo i vnitřní orgány, shodují se lékaři všech odborností. Pravidelná chůze především v přírodě pak snižuje rizika infarktů a cévní mozkové příhody, tedy mrtvice.
„Je to dynamická aktivita. Samozřejmě tak zvyšuje tepovou frekvenci, prohlubuje dýchání. Tím se krev rychleji pohybuje do všech částí těla, zlepšuje se prokrvení, okysličení všech tkání, zrychluje se detoxikace těla, spotřebovává energie, posilují svaly a v neposlední řadě uvolňuje takzvané hormony štěstí,“ vyjmenovává výhody chůze primářka Oddělení léčebné rehabilitace Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice Jana Štveráková.
Pro snížení tělesné hmotnosti s redukcí obvodu pasu by pak lidé měli chodit pravidelně alespoň čtyřikrát do týdne po dobu 30 i více minut. Viditelného zhubnutí lidé dosáhnou spíše rychlejší a vytrvalou chůzi. Nikoli tedy například procházkou po parku s přestávkami na popovídání si s kolemjdoucími.
Kdo se zadýchá, může mít problém s plícemi či srdcem
„Nejefektivnějšího hubnutí dosáhnete, když budeme chodit rychlochůzí tempem v rozmezí čtyři až šest km za hodinu. To znamená, že budeme chodit tak, abychom byli lehce zadýchaní. Za hodinu svižné chůze tak spálíme až 400 kcal. To může ve finále může být až tři kilogramy za měsíc. Rozdíl v pasu se pak může pohybovat okolo 2,8 cm,“ říká primářka.
Nyní v období jara mohou lidé začít s kratší dobou chůze i v pomalejším tempu. Podle svých možností a pocitu pak dobu svižné chůze prodlužovat. Stejně jako samotné tempo chůze. Nicméně lékařka se ve své praxi setkává i s pacienty, kteří si při rychlejší chůzi stěžují na bolesti. Nejčastěji pak na bolesti kloubů, svalů, šlach, vazů nebo i zádové bolesti.
„Tento problém ale nastává většinou z důvodu špatných stereotypů při chůzi. Někdo by mohl namítnout, že z toho děláme vědu, ale správná chůze tak trochu věda je a o to více v poslední době, kdy se výrazně změnil způsob života,“ upozorňuje Štveráková.
Zdravotní potíže při chůzi dle ní pociťují častěji lidé po úrazech dolních končetin, s artrotickými změnami na kyčlích nebo kolenou. Dále i lidé po mozkové příhodě a s neurologickými obtížemi.
„Co se týká jiných zdravotních obtíží, nejsou z chůze příliš čitelné. Můžeme se jen domnívat, že pokud se člověk zadýchá, může mít problém s plícemi nebo srdcem, ale to je potřeba došetřit ještě jinými specializovanými vyšetřeními,“ upřesňuje lékařka.
Svižná chůze v přírodě není to samé jako chůze pásu
Při běžných bolestech kloubů a zad pak lékařka doporučuje vyšetření ještě před tím, než se pacient k pravidelné chůzi rozhodne.
„A pokud problém není, je potřeba vybrat optimální terén – měkký, například lesní povrch. Nedoporučuji betonové nebo asfaltové chodníky, kopce nebo schody, kde se mnohem více zatěžují klouby,“ uzavírá s tím, že není od věci při chůzi používat dnes již běžně dostupné nordic walking hole.
Závěrem se vyjadřuje k rozdílům, respektive nevýhodám chůze na chodícím páse doma nebo ve fitness centru a v přírodě.
„Z mého pohledu chůze v přírodě obohatí fyzické tělo o vjemy nerovností podkladu, po kterém se pohybuje. Chodec zapojuje více svalů do pohybu, reaguje na překážky, mění směr. Což je vše výhodné jak pro kosterně – svalovou soustavu, tak i aktivitu mozku,“ vysvětluje Štveráková.
Při chůzi venku v přírodě se zároveň stimulují i pozitivní emoce a psychika, což násobí celkový přínos z chůze. Nicméně v obojích případech jde o chůzi, a to je dobře.
–VRN–
